30 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 835 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 835 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 4. 2. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela se žalovaným dne 22. 5. 2024 prostřednictvím své internetové platformy na stránkách www., název, .cz smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal hradit sjednaný smluvní úrok ve výši 40 % p. m., přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s měsíční úhradou úroku a s možností kdykoli splatit jistinu. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně úvěr ke dni 24. 9. 2024 zesplatnila a tvrdila, že žalovaný se od 25. 9. 2024 nachází v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Uplatněná pohledávka činila 21 000 Kč, z toho 15 000 Kč na jistině a 6 000 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku za první měsíc čerpání, dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 5 835 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně současně uvedla, že před uzavřením smlouvy žalovaného identifikovala, ověřila jeho bankovní účet, vyžádala si výpisy z účtu či výplatní podklady a provedla lustraci v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI, na jejichž základě neshledala pochybnosti o jeho platební schopnosti a úvěr mu schválila. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, žalobkyně uplatnila nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající poskytnuté jistině, kterou měl žalovaný na svůj účet obdržet.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně převedla na účet , č. účtu, dne 22.5.2024 částku ve výši 15 000 Kč.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 30 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Úvěr měl být splácen každý měsíc, a to nejpozději k 21. dni v měsíci. V případě prodlení s plněním byl úvěrovaný povinen zaplatit žalobkyni také účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž byl úvěrovaný v prodlení. Výše účelně vynaložených nákladů byla blíže upravena v Sazebníku.

5. Výpisem z účtu žalovaného za období dubna 2024, číslo účtu: , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný neměl pravidelný, stabilní příjem ze závislé činnosti ani podnikání. Na účet byly v průběhu měsíce připsány převážně jednorázové a nahodilé příjmy, a to zejména hotovostní vklady ve vysokých částkách (např. 50 000 Kč dne 14. 4. 2024 a 10 000 Kč dne 30. 4. 2024), převody od fyzických osob (např. , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ), a příchozí platby z jiných nebankovních úvěrových společností, např. , právnická osoba, , úvěr dle smlouvy (6 000 Kč), , právnická osoba, , název, půjčka (12 500 Kč), Multitude Bank Plc. (35 000 Kč).

6. Výpisem z účtu žalovaného za období dubna 2024, číslo účtu: , č. účtu, soud zjistil, že celkové odchozí platby dosáhly částky 165 323,90 Kč, tedy téměř celé výše příjmů. Z výpisu je patrné, že značná část prostředků byla okamžitě po připsání dále odčerpána, žalovaný realizoval opakované vysoké výběry hotovosti a platby kartou v částkách 4 000 Kč, 5 000 Kč, 8 000 Kč a 10 000 Kč. Současně hradil splátky či převody s uvedeným rodným číslem, což nasvědčuje současnému splácení jiných úvěrových závazků.

7. Výpisem z účtu žalovaného za období dubna 2024, číslo účtu: , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný opakovaně a ve velmi krátkých časových intervalech realizoval vysoké platby kartou a výběry hotovosti, často bez zřejmého účelu, a to zejména opakované platby kartou v řádu tisíců až desítek tisíc korun během jednoho či dvou dnů (např. dne 16.–20. 4. 2024), kumuloval více vysokých transakcí bez vazby na běžné životní potřeby a současné čerpal více nebankovních úvěrů v témže měsíci.

8. Dopisem ze dne 21. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 9. 2024 a vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky ve výši 44 173 Kč nejpozději do tří dnů od doručení tohoto dopisu.

9. Dopisem ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 51 864,78 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený.

10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet zaslala 15 000 Kč. Ke zkoumání jeho úvěruschopnosti využila jen jeho běžný účet. Žádné údaje čerpané z registrů nebyly předmětem listin určených k dokazování. Výpisem z účtu za duben 2024 měl soud za prokázáno, že celkový objem příchozích prostředků činil 172 515 Kč, avšak tyto příjmy nelze považovat za běžný disponibilní příjem, neboť jsou tvořeny dalšími půjčkami, hotovostními vklady nejasného původu a jednorázovými převody, nikoli pravidelným výdělkem. Zůstatek na účtu tak po většinu období neodrážel finanční rezervu, nýbrž pouze průtok cizích nebo vypůjčených prostředků, přičemž konečný zůstatek 9 590,03 Kč je výsledkem posledního hotovostního vkladu na konci měsíce. Takový vzorec jednání je typickým znakem rizikového hospodaření, které je srovnatelné s chováním osob ve finanční tísni nebo osob, které prostředky používají nekontrolovaně a bez ohledu na budoucí splatnost závazků. I když výpis explicitně neoznačuje platby přímo jako hazardní hry, rozsah, frekvence a koncentrace vysokých hotovostních operací a čerpání dalších půjček představují závažný varovný signál z hlediska úvěruschopnosti.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 21. 9. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

20. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

21. Žalovaný nebyl v době poskytnutí posuzovaného spotřebitelského úvěru osobou úvěruschopnou. Z výpisu nebyla zjištěna existence pravidelného a stabilního příjmu, nýbrž pouze nahodilé a jednorázové příjmy, tvořené zejména hotovostními vklady nejasného původu, převody od třetích osob a současně čerpáním dalších nebankovních úvěrů, které byly žalovanému v témže měsíci postupně připisovány na účet. Tyto prostředky byly bezprostředně po připsání ve značném rozsahu odčerpávány, a to jak formou vysokých hotovostních výběrů, tak opakovaných plateb kartou v částkách dosahujících několika tisíc až desítek tisíc korun. Výdaje žalovaného tak v podstatě spotřebovaly veškeré příchozí prostředky, aniž by se vytvářela jakákoli finanční rezerva, přičemž konečný zůstatek na účtu je výsledkem posledního hotovostního vkladu, nikoli důsledkem stabilního hospodaření. Způsob nakládání s finančními prostředky, souběžné čerpání více úvěrů a absence pravidelného příjmu představují zjevné znaky rizikového finančního chování, které je neslučitelné se závěrem o schopnosti žalovaného řádně a dlouhodobě splácet další spotřebitelský úvěr. Za tohoto skutkového stavu nemohla žalobkyně při odborném a poctivém posouzení dospět k závěru, že žalovaný splňuje zákonné předpoklady úvěruschopnosti.

22. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

23. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč a další nárokované částky z neplatné smlouvy zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.