30 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 815 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 27. 2. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný dne 4. 12. 2024 uzavřel se žalobkyní smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru prostřednictvím internetového rozhraní žalobkyně na webové stránce www., název, .cz. Úvěr byl sjednán na částku 15 000 Kč se splatností ve 24měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena elektronicky po zadání podpisového SMS kódu a následně byla žalovanému zaslána na jím uvedenou e‑mailovou adresu. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného automatizovaným schvalovacím procesem, přičemž ověřila jeho totožnost a vlastnictví bankovního účtu prostřednictvím služby bank ID a zároveň provedla vyhodnocení údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr v souladu se svou metodikou posuzování úvěruschopnosti. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 12. 2024 částku 15 000 Kč, která byla poukázána na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný však po poskytnutí úvěru nehradil žádné splátky. V důsledku prodlení žalovaného byla žalobkyní dne 10. 2. 2025 zaslána výzva před zesplatněním úvěru, a protože žalovaný dluh neuhradil, byl úvěr ke dni 28. 3. 2025 zesplatněn. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě celé dlužné částky, avšak ani poté dluh neuhradil. Ke dni podání žaloby tak žalobkyně evidovala za žalovaným splatnou pohledávku ve výši 15 000 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru. Žalovaný byl od 10. 5. 2025 v prodlení, a žalobkyně uplatnila rovněž zákonný úrok z prodlení od tohoto data do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 4. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, s RPSN ve výši 49,1 % a se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 18,8 % ročně, jestliže měl žalovaný po uplynutí 24 měsíců zaplatit 20 640 Kč. (20 640 – 15 000 = 5 640/2 = 2 820/15 000 = 0,188 = 18,8 % p.a.) Úvěr měl být žalovanému poskytnut na bankovní účet.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný uvedl žalobkyni své jméno a příjmení, rodné číslo, trvalou adresu a adresu pro doručování, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu a emailovou adresu.

5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně měla poslat žalovanému peníze na účet až poté, co došlo k ověření, že účet, na který chtěl žalovaný poslat peníze byl skutečně jeho účtem. Podklady k tomuto ověření musel žalovaný poslat do 14 dnů od uzavření smlouvy. V daném případě činil ověřovací poplatek 0Kč. Variabilní symbol platby byl stanoven na , hodnota, .

6. Výpisem č. , hodnota, z účtu žalobkyně ze dne 4. 12. 2024 soud zjistil, že pod var. symbolem , var. symbol, byla identifikována platba ve výši 15 000 Kč na účet č.: , č. účtu, .

7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný měl bydlet v družstevním bytě, měl vyživovací povinnost k jednomu dítěti, měl být zaměstnán s příjmem 30 000 Kč a s aktuálními splátkami jiným společnostem ve výši 7 000 Kč měsíčně.

8. Z Metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při poskytování spotřebitelských úvěrů systematicky a s odbornou péčí posuzuje úvěruschopnost žadatelů prostřednictvím automatizovaného scoringového modelu založeného na statistickém vyhodnocení příjmové a výdajové stránky klienta a dalších osobních a socioekonomických údajů (zejména věk, rodinný stav, vyživovací povinnosti, bydlení, zdroj příjmů), přičemž současně provádí kontrolu klienta v externích registrech (SOLUS, NRKI, CEE, ISIR).

9. Z Metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že součástí posouzení je výpočet nejvyššího (maximálního) měsíčního limitu splátky (MLS), který zohledňuje životní minimum domácnosti, náklady na bydlení dle statistických údajů a existující závazky klienta, a v případě pochybností jsou nad rámec automatizovaného modelu vyžadovány další podklady k ověření tvrzených příjmů a výdajů.

10. Z Metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že zdůrazňuje princip přiměřenosti posouzení s ohledem na výši úvěru, vychází z odborného know‑how věřitele a opírá se o judikaturu českých i zahraničních soudů, přičemž jejím cílem je poskytovat úvěry výlučně klientům schopným je řádně splácet a minimalizovat riziko předlužení spotřebitele.

11. Z výpisu čerpání splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru nezaplatil žádnou splátku.

12. Z výzvy ze dne 10. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vzývala žalovaného k okamžitému zaplacení částky ve výši 4 477 Kč.

13. Z výzvy ze dne 28. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vzývala žalovaného k zaplacení částky ve výši 20 825 Kč ve lhůtě do 14 dnů ode dne sepsání výzvy na účet ve výzvě uvedený. Výzva byla poštou odesílána doporučeně dne 31.3.2025.

14. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 25. 4. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky ve výši 20 825 Kč ve lhůtě do 9. 5. 2025. Výzva byla odesílána doporučeně dne 28. 4. 2025.

15. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 4. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla po ověření vlastnictví bankovního účtu poskytnuta částka 15 000 Kč. Při splatnosti úvěru po 24 měsících měl žalovaný uhradit celkem částku 20 640 Kč. Ze smlouvy, karty klienta a metodiky posuzování úvěruschopnosti však soud současně zjistil, že žalobkyně měla při sjednávání úvěru k dispozici výlučně údaje uvedené žalovaným v žádosti a v kartě klienta, aniž by znala jeho skutečné volné finanční prostředky po odečtení pravidelných výdajů. Neměla k dispozici žádné doklady o jeho příjmech, výplatní pásky ani výpisy z bankovního účtu, a poskytnutí úvěru tak bylo založeno pouze na interním automatizovaném hodnocení a na předpokladu, že relativně nízká částka úvěru nebude pro žalovaného nepřiměřenou zátěží. Tento předpoklad se však ukázal jako mylný, neboť žalovaný po poskytnutí úvěru neuhradil ani jednu splátku, dostal se do prodlení a ani přes opakované výzvy žalobkyně, včetně výzvy k zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy, svůj dluh neuhradil.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 4. 12. 2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného).

24. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

25. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 7000Kč měsíčně na splátky ostatních peněžitých závazků, a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a svého dítěte. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

26. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, přičemž nárok žalobkyně právnímu posouzení ze strany soudu odpovídal. Soud tudíž žalobě v plném rozsahu vyhověl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.