30 C 80/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 60 827,27 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 450 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 742,37 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 450 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 39 377,27 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 102,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 763,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 500 Kč od 22. 10. 2025, a s úrokem 12,75 % ročně z částky 21 950 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 4. 3. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, IČO: , IČO, , a žalovanou došlo dne 20. 4. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 29 772 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 275 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního flexibilního splácení ve výši 5 135 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 18týdenních splátkách po 3 043 Kč. Poslední příslušná splátka ze strany žalované byla uhrazena 2. 10. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 3 550 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 60 827,27 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 21 950 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 26 377,27 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 763,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 845,27 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 950 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 950 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 763,87 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 21 950 Kč od 21. 10. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21.10.2025. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 845,27 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 21 950 Kč od 21. 10. 2024, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 21. 10. 2025. Dále žalobkyně uplatnila smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč, přičemž tato částka představovala součet postoupené smluvní pokuty ve výši 9 503,71 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 48 327,27 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. 22. 10. 2025, do dne 21. 12. 2025.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 20. 4. 2023 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 25 000 Kč, který měla žalovaná zaplatit v celkové dlužné částce 54 772 Kč po 18týdenních splátkách ve výši 3 043 Kč, přičemž poslední splátka činila 3 041Kč.

4. Ze zákaznické karty sepsané dne 20. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaná uvedla právní předchůdkyni žalobkyně, že bydlí v nájemním bytě, má základní vzdělání, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, účelem spotřebitelského úvěru jsou neočekávané výdaje, pracuje na DDP a její čistý měsíční příjem činí 9 609 Kč, běžné měsíční výdaje činí 1 500 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyní, která byla uzavřena dne , datum, , včetně přílohy číslo 1 smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou je vedena pod pořadovým číslem , hodnota, a tím měl potvrzeno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.

6. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované postoupení pohledávek na žalobkyni a celková výše pohledávek k datu postoupení činila 68 970,13 Kč.

7. Předžalobní výzvou ze dne 16. ledna 2026 měl soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 68 789,09 Kč nejpozději do 31. 1. 2026. Podle podacího lístku byla výzva žalované zasílána doporučeně dne 16. ledna 2026.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně údaje o své osobní, sociální a finanční situaci, a to zejména o druhu bydlení, dosaženém vzdělání, vyživovacích povinnostech, účelu úvěru, výši pravidelného měsíčního příjmu, běžných měsíčních výdajích. Tyto údaje byly zachyceny v zákaznické kartě Tvrzený pravidelný měsíční příjem žalované ve formě odměny za DDP nebylo možné ověřit. Pokud se jednalo o ostatní údaje významné pro posouzení úvěruschopnosti, zejména výši běžných měsíčních výdajů žalované a celkové zadlužení pak z provedených důkazů nevyplynulo, že by tyto informace byly jakkoli zjišťovány a ověřovány z nezávislých zdrojů. Soud měl za to, že údaje opatřené právní předchůdkyní žalobkyně vycházely výlučně z tvrzení žalované uvedených v zákaznické kartě, aniž by bylo doloženo jejich ověření např. nahlédnutím do příslušných registrů, předložením dokladů o výdajích (výpis z účtu) či jiným způsobem objektivního zkoumání. Ačkoliv byly shromážděny základní údaje o příjmech a osobních poměrech žalované, skutkový stav neprokázal, že by posouzení úvěruschopnosti žalované bylo provedeno na základě úplných, dostatečných a ve všech podstatných složkách ověřených informací ve smyslu požadavků kladených na poskytovatele spotřebitelského úvěru.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. V daném případě měla být smlouva sjednána 20. 4. 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

18. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

19. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran zejména jejích výdajů spokojila toliko s neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 1 500 Kč a na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů na zajištění základních životních potřeb a jejích dalších závazků rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

20. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovanou k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v případě úvěru ve výši 25 000 Kč odečetl zaplacenou částku 3 550 Kč a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 21 450 Kč. Následně zamítl nároky přesahující oprávněný nárok žalobkyně z neplatné smlouvy výrokem II.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť z větší části byla úspěšná žalovaná. Té však podle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly.