30 C 82/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 33 796,52 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 33 796,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 764,72 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 501,87 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 031,80 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ze dne 25.1.2024 ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo , hodnota, . Dne 16. 7. 2022 Uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy byla za žalovanou zprostředkovateli úvěru uhrazena kupní cena zboží cyst či služby ve výši 31 990 Kč nabyla právní předchůdkyní žalobkyně poukázané na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Úvěr se žalovaná zavázala splatit bankovním převodem formou 36 pravidelných měsíčních anuitních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, se splatností první splátky ke dni 17. 9. 2022 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Celková měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 1 105 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala právní předchůdkyně žalobkyně za předpokladu řádného splacení, splatit částku ve výši 39 780 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 949 % roční ročně a sazba RPSN ve výši 9,72 % ročně. Žalovaná porušovala svoji povinnost pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně tak uhradila pouze částku v celkové výši 5 210 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a na základě odstoupení od úvěrové smlouvy prohlásila ke dni 30. 6. 2023 úvěr za okamžitě splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni , datum, k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 30 606,62 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení nesplacené jistiny ve výši 27 764,72 Kč, dnes placeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 215,87 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 764,72 Kč v sazbě 9 945 % ročně, kdy postoupená a výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 11. 1. 2023 do 30. 6. 2023 to je dodat data, ke kterému byl úvěr zesplatněn, z nesplacených měsíčních poplatků ze sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 486 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 340,03 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 27 764,72 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 20. 6. 2023 do 24. 1. 2024 tj. do dne předcházejícího dni podání žalobního návrhu. Výše v žalobním návrhem uplatněné smluvní pokuty tak činila 6 031,80 Kč. Dále žalobkyně požadovala nesplacené poplatky za odeslání písemných upomínek žalované ve výši 800 Kč. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení v sazbě určené dnem zesplatnění závazku, a to za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1. 7. 2023 do zaplacení z postoupené jistiny ve výši 27 764,72 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila.

3. Skutkový sta byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná sdělila právní předchůdkyni žalobkyně na formuláři nazvaném žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo , hodnota, své jméno a příjmení, rodné číslo, adresu trvalého pobytu, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, mailovou adresu, rodinný stav.

4. Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru číslo , hodnota, soud zjistil také, že žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, od 09/17, a její čistý měsíční příjem činí 19 368 Kč, přičemž celkové náklady domácnosti činí 4 500 Kč a její finanční závazky jako splátky hypoték úvěrů a úvěrových karet činí 6 600 Kč měsíčně.

5. Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru číslo , hodnota, soud zjistil také, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru na nákup výpočetní techniky za prodejní cenou 31 990 Kč. Ve smlouvě se zavázala splatit poskytnutý úvěr v 36měsíčních splátkách po 1024 Kč za cenu úvěru ve výši 7 790 Kč, tj. její povinnost ke splacení činila zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně 36 864 Kč. Celková výše měsíční splátky úvěru, včetně pojištění činila 1 105 Kč.

6. Z tabulky označené: Číslo úvěru: , Anonymizováno, soud zjistil, že se jednalo o tabulku o 5 sloupcích a 62 řádcích, kde bylo na řádku č. 58 uvedeno DLUŽNÁ ČÁSTKA K 18.5.2023 30 606,62.

7. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 10. 8. 2022 soud zjistil, právní předchůdkyně žalobkyně schválila žalované žádost o klasický úvěr ve výši 1 30 990 Kč s tím, že první měsíční splátku měla žalovaná zaplatit 17. 9. 2022 ve výši 1 105 Kč.

8. Z dopisu ze dne 25. 5. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy číslo , hodnota, vzhledem k prodlení žalované se splácením úvěru.

9. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 30 606,62 Kč a spolu s příslušenstvím nejpozději do dne 10. 1. 2023 na účet ve výzvě uvedený.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně její přílohy č. 1 a potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že v příloze číslo 1 seznamu postupovaných pohledávek měla postoupená pohledávka za žalovanou pořadové číslo 39 a tudíž byla žalobkyně aktivně legitimována k podání předmětné žaloby.

11. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne 14.7.2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované postoupené pohledávky a vyzvala ji k zaplacení částky ve výši 30 629,44Kč ve lhůtě do 31.7.2023.

12. Z dopisu právní předchůdkyni žalobkyně ze dne 14. 7. 2023 soud zjistil, že také oznámila žalované postoupení pohledávky, když dopis byl žalované odesílán doporučeně dne 17. 7. 202313. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

14. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 16.7.2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které okresní soud správně přihlédl i bez návrhu žalovaného.

22. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

23. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko s jejím neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 4 500 Kč měsíčně a na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, tvrzených ve výši 6 600Kč měsíčně, rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

24. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy by žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však nebylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěr v tvrzené výši vyčerpala, neboť tabulka, kterou žalobkyně předložila nebyla soudem shledána jako důkaz věrohodný a nezpochybnitelný. Za daného stavu věci soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně žalované úvěr v žalobou tvrzené výši poskytla.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.