30 C 82/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 80 389,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 453,70 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 25 217 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 680,93 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 332,97 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 689,61 Kč a co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 12 332,97 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 431,75 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 46 172,80 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 869,21 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 025,29 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 184,01 Kč a co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 21 025,29 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 4. 3. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, IČO: , IČO, , a žalovaným došlo dne 22. 7. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 19 594 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 444 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 18. ledna 2025. Poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena 11. 1. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 10 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení celkové dlužné částky 30 217 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 332,97 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 10 384,03 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 689,61 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 134,63 Kč úroku ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 332,97 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 332,97 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 689,61 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 12 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 12 332,97 Kč od 19. 1. 2025 to je od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře 21. 10. 2025. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 034,63 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně počítaným z dlužné jistiny ve výši 12 332,97 Kč od 19. 1. 2025 tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 21. 10. 2025. Žalobkyně dále uplatnila smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč , přičemž tato částka představovala součet postoupené smluvní pokuty ve výši 6 091,55 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 22 717 Kč ode dne následujícího postoupení to je 2 20. 10. 2025 do dne 21. 12. 2025.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, uzavřela se žalovaným dne 16. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 34 029 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23 393 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč na částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 897 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 959 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 12. 2024. Poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 11. 1. 2024. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 24 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 50 172,80 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 21 025,29 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 15 147,51 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 14 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 184,01 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 300,96 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 025,29 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 025,29 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 184,01 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 21 025,29 Kč od 17. 12. 2024 to je od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 21. 10. 2025. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 300,96 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 21 025,29 Kč od 17. 12. 2024, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 21. 10. 2025. Ke smluvní pokutě ve výši 14 000 Kč žalobkyně uvedla, že tato částka představovala součet postoupené smluvní pokuty ve výši 11 757,29 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 36 172,80 Kč ode dne následujícího po postoupení to je od 22. 10. 2025 do 21. 12. 2025.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 22. 7. 2023 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v částce 15 000 Kč, který měl žalovaný zaplatit v celkové dlužné částce 34 504 Kč po 78 týdenních splátkách ve výši 444 Kč, přičemž poslední splátka činila 406 Kč.

5. Ze zákaznické karty sepsané dne 22. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl právní předchůdkyni žalobkyně, že bydlí v nájemním bytě, je vyučen, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, účelem spotřebitelského úvěru jsou neočekávané výdaje, má starobní důchod a jeho čistý příjem měsíční činí 17 816 Kč, běžné měsíční výdaje činí 2 500 Kč, přičemž interní splátky u žalobkyně činí 2 959 Kč.

6. Z ústřižku poštovní složenky soud zjistil, že ke dni 10. 7. 2023 bylo žalovanému vyplaceno 17 816 Kč a ke dni 9. 6. 2023 bylo žalovanému vyplaceno 17 816 Kč jako starobní důchod od České správy sociálního zabezpečení.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 16. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč, který měl žalovaný zaplatit v celkové dlužné částce 62 029 Kč, a to v 21splátkách po 2 959 Kč, přičemž poslední splátka činila 2 949 Kč.

8. Ze zákaznické karty sepsané dne 16. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí v nájemním bytě, je vyučen, nemá žádnou vyživovací povinnost, pobírá starobní důchod a účelem úvěru jsou neočekávané výdaje. Dále uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 17 115 Kč a jeho běžné měsíční výdaje jsou asi 5 000 Kč a interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně činily 2 583 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyní, která byla uzavřena dne , datum, , včetně přílohy číslo 1 smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným jsou vedeny pod pořadovými čísly , hodnota, , hodnota, a tím měl potvrzeno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.

10. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni a celková výše pohledávek k datu postoupení činila 88 674,49 Kč.

11. Předžalobní výzvou ze dne 16. ledna 2026 měl soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 90 710,02 Kč nejpozději do 31. 1. 2026. Podle podacího lístku byla výzva žalovanému zasílána doporučeně dne 16. ledna 2026.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě provedených listinných důkazů měl soud za prokázané, že před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně údaje o své osobní, sociální a finanční situaci, a to zejména o druhu bydlení, dosaženém vzdělání, vyživovacích povinnostech, účelu úvěru, výši pravidelného měsíčního příjmu ze starobního důchodu, běžných měsíčních výdajích a o existujících interních splátkách u téhož věřitele. Tyto údaje byly zachyceny v zákaznických kartách ze dne 16. 3. 2023 a 22. 7. 2023. Tvrzený pravidelný měsíční příjem žalovaného ve formě starobního důchodu byl doložen ústřižky poštovních složenek České správy sociálního zabezpečení, z nichž bylo možné ověřit výplatu důchodu ve výši 17 816 Kč v měsících červnu a červenci 2023. Alespoň údaj o příjmu žalovaného byl věřitelem ověřen z objektivního zdroje. Pokud se jednalo o ostatní údaje významné pro posouzení úvěruschopnosti, zejména výši běžných měsíčních výdajů žalovaného, existenci a rozsah jeho vyživovacích povinností a celkové zadlužení mimo interní závazky u právní předchůdkyně žalobkyně, z provedených důkazů nevyplynulo, že by tyto informace byly jakkoli ověřovány z nezávislých zdrojů. Soud měl za to, že tyto údaje vycházely výlučně z tvrzení žalovaného uvedených v zákaznických kartách, aniž by bylo doloženo jejich ověření např. nahlédnutím do příslušných registrů, předložením dokladů o výdajích či jiným způsobem objektivního zkoumání. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z již existujících úvěrových závazků žalovaného vůči témuž věřiteli, které byly evidovány jako interní splátky, avšak ze skutkových zjištění nevyplývalo, že by byla komplexně posouzena finanční situace žalovaného s ohledem na souběh více úvěrových závazků a jejich dopad na jeho schopnost řádně splácet nové úvěry. Ačkoliv byly shromážděny základní údaje o příjmech a osobních poměrech žalovaného a část těchto údajů byla formálně doložena, skutkový stav neprokázal, že by posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno na základě úplných, dostatečných a ve všech podstatných složkách ověřených informací ve smyslu požadavků kladených na poskytovatele spotřebitelského úvěru.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. V daném případě měly být smlouvy sjednány v roce 2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1. 12. 2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

22. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

23. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran zejména jeho výdajů spokojila toliko s neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 5 000 Kč a následně o 4 měsíce později jen 2 500 Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů na zajištění základních životních potřeb rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

24. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v případě úvěru ve výši 15 000 Kč odečetl zaplacenou částku 10 000 Kč a uložil žalovanému zaplatit částku 5 000 Kč. Následně zamítl nároky přesahující oprávněný nárok žalobkyně z neplatné smlouvy výrokem II. Dále soud zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4 000 Kč, když od poskytnuté částky úvěru ve výši 28 000 Kč odečetl zaplacenou částku 24 000 Kč. Výrokem IV. zamítl nároky přesahující oprávněný nárok žalobkyně z neplatné smlouvy.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť z větší části byl úspěšný žalovaný. Tomu však podle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly.