30 C 85/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 33 507,67 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 499 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 499 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 10 008,67 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 918,31 Kč od 20. 7. 2023 do 11. 12. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 96,83 Kč od 16. 2. 2023 do 19. 7. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 79,22 % od 16. 3. 2023 do 19. 7. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 59,73 Kč od 16. 4. 2023 do 19. 7. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 40,87 Kč od 16. 5. 2023 do 19. 7. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 21,38 Kč od 16. 6. 2023 do 19. 7. 2023, částka smluvní pokuty ve výši 459 Kč a 4 981,36 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 239 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , adresa, - , Anonymizováno, , , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 27.3.2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 17. 1. 2023. Předmětem této smlouvy bylo financování nákupu zboží. Žalobce bylo v této souvislosti zastoupen prodejcem, obchodní společností , právnická osoba, . jejíž oprávnění uzavírat tento typ smluv vyplývalo ze smlouvy obchodním zastoupení ze dne 20.11.2017. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne 18. 1. 2023 prostřednictvím prodejce úvěr ve výši 23 499 Kč, když celková splatná částka, tj. suma všech splátek, včetně pojištění, měla činit 36 720 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 530 Kč splatných nejpozději vždy do každého 15. dne v měsíci, když první splátka byla splatná dne 15. 2. 2023. Úrok z úvěru činil 34,51 % ročně a RPSN činila 40,62 %. Žalovaný neuhradil splátku úvěru splatnou dne 15. 2. 2023 a porušil tak svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 6. 2023 s tím, že celková částka ze splatných pohledávek činila 28 720,31 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala uhrazení dlužné částky ve výši 28 067,31 Kč tj. 5× neuhrazené předepsané splátky ve výši 15 30 Kč tj. 7 650 Kč k tomu zesplatněná jistina ve výši 19 767,31 Kč a dále poplatek za odeslání upomínky ve výši 450 Kč, náklady na oznámení o splatnosti 200 Kč, vše s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 298,04 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 27 417,31 Kč od 20. 7. 2023 do zaplacení. Jako samostatné nároky jsou požadovány smluvní pokuty, a to smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 2. 2023 ve výši 153 Kč a 10 % dlužné splátky splatné dne 15. 3. 2023 ve výši 153 Kč a 10 % dlužné splátky splatné dne 15. 4. ve výši 153 Kč celkem tedy 459 Kč. Další smluvní pokutám byla vyčíslena jako 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 119 767,31 Kč od 20. 7. 2023 do dne podání žaloby na částku 4 981,36 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný uvedl žalobkyni své jméno a příjmení, státní občanství, číslo občanského průkazu, platnost občanského průkazu, rodné číslo, číslo mobilního telefonu, e-mailovou adresu a dále uvedl, že je svobodný, vyživuje 3 osoby, je zaměstnán jako nekvalifikovaný pracovník s celkovým čistým měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč od 1. 7. 2021 ve společnosti , jméno FO, . Jeho výdaje na bydlení činí 5 500 Kč a splátky ostatních úvěrů činí 2 400 Kč.

4. Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, soud dále zjistil, že pořizovací cena zboží činila 25 999 Kč a přímá platba ze strany žalovaného 2 500 Kč, výše úvěru tedy činila 23 499 Kč. Datum první měsíční splátky bylo stanoveno na 15. 2. 2023, splátek mělo být 24 po 1 530 Kč.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný neuhradil ani jedinou splátku.

6. Dopisem ze dne 29. 6. 2023 nazvaného zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila všechny dosud nesplatné dlužné částky v důsledku prodlení žalovaného a vyzvala jej k zaplacení částky ve výši 28 720,31 Kč neprodleně na účet ve výzvě uvedený nejpozději do 19. 7. 2023.

7. Výpisem z , právnická osoba, . účtu číslo , hodnota, měl soud za prokázáno že žalobkyně dne 18. ledna 2023 poskytla na účet prodejce platbu ve výši 23 499 Kč.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 11. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 38 928,71 Kč na účet ve výzvě uvedený nejpozději do 11. 12. 2023. Předžalobní výzva byla odesílána 24. 11. 2023 žalovanému doporučeně.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovanému poskytla žalobkyně úvěr ve výši 23 499 Kč, který měl splácet měsíčně splátkou ve výši 1 530 Kč. První splátka měla být zaplacena dne 15. 2. 2023. Žalovaný nezaplatil ani první splátku. Úvěr žalobkyně zesplatnila dne 29. 6. 2023. Žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti pouze z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, z nichž vyplývalo, že disponibilní prostředky žalovaného dosahují částky ve výši 22 100 Kč. V listinných důkazech nebyly přiloženy žádné výpisy z registrů, ohledně platební morálky žalovaného ani výpisy z účtu o jeho výdajích na tři vyživované osoby a sebe.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

11. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 17.1.2023 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu.

19. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

20. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 7 900 Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a vyživovaných osob. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

21. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši poskytovaného úvěru. V řízení však bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr v tvrzené výši obdržel. Ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy byly soudem zamítnuty.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 238,99 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 676 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 507,67 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 460 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 747 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 307 Kč ve výši 1 114,47 Kč.