30 C 87/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 170 567,90 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 147 027 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 897 Kč od 5. 4. 2023 do 20. 11. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 147 027 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 23 540,90 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 160,30 Kč od 3. 4. 2023 do 20. 11. 2023, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 175,60 Kč od 5. 4. 2023 do 20. 11. 2023, co do úroku 15 % ročně z částky 166 988,90 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a co do zákonného úroku ve výši 15 % ročně z částky 19 961,90 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 36 216,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 2. 1. 2024 domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, dne 29. 6. 2022, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 160 315 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázala hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 322 Kč vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržel, a proto žalobkyně prohlásila úvěr dne 2. 4. 2023 za okamžitě splatný. Žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně a v souladu s platnými schvalovacím strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 166 988,90 Kč na jistině, poplatky v celkové výši 3 579 Kč, 16 160,30 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15 % ročně počítaným z jistiny úvěru od 3. 4. 2023 do 20. 11. 2023, částku ve výši 16 072,60 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 5. 4. 2023, kdy se žalovaný dostal do prodlení do 20. 11. 2023 a dále smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 166 988,90 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a dále zákoníku úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 166 988,90 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný k věci uvedl, že si úvěr bral v době, kdy se rozhodl podnikat, ale plán mu nevyšel a pak nedokázal úvěr splácet. Nabízel žalobkyni splátky ve výši 3 000 Kč až 4 000 Kč, ale žalobkyně s tím nesouhlasila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši již 160 315 Kč, který měl být splacen nejpozději do 20. 3. 2030 měsíční splátkou ve výši 3 322 Kč. zápůjčce úroková sazba činila 18,99 % ročně a RPSN 21,47 % ročně.

4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni, že je svobodný, žije v nájemním bytě, je vyučen a zaměstnán od 1. 6. 2021 u zaměstnavatele , právnická osoba, . s měsíčním čistým příjmem ve výši 25 960 Kč. Jeho pravidelné výdaje činí 3 000 Kč měsíčně s tím, že požadoval úvěr za účelem konsolidace a jeho výši stanovil na 20 000 Kč.

5. Výpisem z úvěrového účtu za období od 29. 6. 2022 do 31. 12. 2022 číslo , č. účtu, a jsou zjistila, že žalovaný zaplatil 4 splátky ve výši 3 322 Kč tedy celkem částku ve výši 13 288 Kč.

6. Z podkladov pre súdne konanie súd nezistil po stranke skutkovej žiadne relevantne informácie.

7. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 1. 3. 2023 nazvaného: ,,Poslední výzva k úhradě dlužné částky“, soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného, že ke dni 1. 3. 2023 je dluh po splatnosti, a to ve výši 13 234 Kč a vyzvala ho k zaplacení nejpozději do 2. 4. 2023.

8. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 2. 4. 2023 nazvaného: ,,Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“, soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že celá zbývající částka úvěru ve výši 170 568 Kč se stává dnem 2. 4. 2023 splatnou.

9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 11. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 203 218,27 Kč ve lhůtě do pěti dní od odeslání této výzvy na účet ve výzvě uvedený.

10. Poštovním podacím archem ze dne 23. 11. 2023 si soud zjistil, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.

11. Se shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal žalobkyni o konsolidaci svých stávajících závazků s tím, že požadoval výši úvěru 20 000 Kč. Žalobkyně na základě zjištění, že je žalovaný zaměstnán od června 2021 s příjmem ve výši 25 960 Kč a s pravidelnými výdaji ve výši 3 000 Kč měsíčně, mu poskytla úvěr ve výši 160 315 Kč. Žalovaný na tento poskytnutý úvěr zaplatil 13 288 Kč. Žalobkyně svá tvrzení o tom, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neposkytla soudu žádné důkazy, a to ani výpisy z registrů, k nimž měla jako banka sama přístup, popř. z výpisů z běžného účtu žalovaného, z nichž mohla učinit závěr o konkrétních částkách výdajů žalovaného v průběhu kalendářního měsíce.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

13. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 29.6.2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které okresní soud správně přihlédl i bez návrhu žalovaného.

21. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

22. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 3 000 Kč měsíčně a na ověřování pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaný nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. V daném případě poskytl žalovaný žalobkyni pouze 4 měsíční splátky. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

23. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy zavázal žalovaného k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr v tvrzené výši vyčerpal, ale splatil pouze 13 288Kč za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, jestliže k vyrovnání závazku z bezdůvodného obohacení zbývalo doplatit 147 027Kč a výrokem II. tohoto rozsudku zamítl částky vyplývající jako nároky z neplatné úvěrové smlouvy.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 216,52 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 823 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 170 567,90 Kč sestávající z částky 7 940 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 2 972 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 932 Kč ve výši 7 545,72 Kč.