30 C 92/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 283 973,02 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 237 781,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 237 781,69 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 46 191,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46 191,33 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 46 642,96 Kč, co do úroku 8,05 % ročně z částky 281 545,02 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20 611,46 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 40 093,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 9. 1. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 8. 3. 2022 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně na účet žalovaného. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to prověřením skutečností, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem bylo ztížení schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Provedla kontrolu informací přes bankovní a nebankovní úvěrové registry, přes které zjistila, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet. V systému Solus žalovaný neměl ke dni podání žádosti úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného též s ohledem na jeho životní náklady, když po jejich zohlednění byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru dostatečná. Výše úvěru byla vyhodnocena rovněž na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu klienta. Uvedené podklady žalobkyně hodnotila, nikoliv izolovaně, ale ve svém souhrnu tak, aby získala ucelený přehled o finanční situaci žalovaného. Žalobkyně od žalovaného obdržela celkové plnění na úvěr ve výši 62 218,31 Kč v rámci 18 plateb uskutečněných od 19. 4. 2022 do 29. 5. 2023. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 19. 1. 2024. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení jistiny ve výši 281 545,02 Kč, úroku ve výši 46 642,96 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od 18. 2. 2023 do 26. 11. 2024, úroku z prodlení ve výši 20 611,46 Kč, který byl tvořen úrokem z prodlení v v zákonné výši dlužné jistiny a poplatků za období od 19. 2. 2023 do 26. 11. 2024, poplatku ve výši 2 428 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 20 281 545,02 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 283 973,02, to je z jistiny a poplatků od 27. 11. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že na základě transakcí na běžném účtu byl příjem žalovaného vypočten na částku 19 851 Kč, výdaje byly vypočteny ve výši 8 803 Kč, platební kapacita žalovaného tak činila 11 048 Kč. Minimální splátka ve výši 5 270 Kč měsíčně tak byla dle platební kapacity žalovaného dostatečná, aby žalovaný mohl předmětný závazek adekvátně splácet.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo 014284693R ze dne 8. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 14,20 % ročně s počtem 96 anuitních měsíčních splátek z prvních splatnou dne 19. 4. 2022 a poslední dne 19. 3. 2030. Výše měsíčních anuitních splátek měla činit 5 270 Kč a výše poslední splátky 5 226,71 Kč celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 505 876,71 Kč.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že jsem žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 19 840 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru 3 354 Kč účelem úvěru byla konsolidace.

6. Výpisem z účtu č.: , č. účtu, za období od 1. 3. 2022 a do 31. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný dne 8. 3. obdržel úvěr ve výši 300 000 Kč od žalobkyně, dne 4. 3. 2022 obdržel sirotčí důchod od České správy sociálního zabezpečení ve výši 8 172 Kč. Zůstatek na účtu činil 505,82Kč.

7. Dopisem žalobkyně ze dne 21. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznamovala žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 19. 1. 2024, a to částkou ve výši 312 625,88 Kč.

8. Výzvou ze dne 6. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky ve výši 46 027 Kč.

9. Předžalobní výzvou ze dne 5. 12. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě částky ve výši 351 986,18 Kč ve lhůtě do pěti dnů od doručení této výzvy.10., Anonymizováno, Na, Anonymizováno, základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

11. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 8. 3. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného).

19. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

20. Žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho příjmů a výdajů spokojila s prohlášením, že výdaje činí zřejmě 8 803 Kč měsíčně a příjmy 19 851Kč, jestliže soud na výpise z účtu v březnu roku 2022 nalezl kromě poskytovaného úvěru ve výši 300 000Kč jen jediný příjem, a to sirotčí důchod od ČSSZ ve výši 8 172 Kč. Jiné příjmy zde zaznamenány nebyly. Žalobkyně nevěděla jaké byly náklady žalovaného na bydlení, na stravu ani na dopravu. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Např. tím, že by žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru. tj. za měsíce prosinec 2021, leden 2022 a únor 2022. Tyto byly podstatné pro zjištění jaká je platební bilance žalovaného a zda mu úvěr uvedené výše může být poskytnut bez důvodných pochybností o jeho schopnosti splácet.

21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil částku ve výši 62 218,31 Kč pak soud rozhodoval o vydání bezdůvodného obohacení, které spočívalo v rozdílu částek poskytnutého úvěru a žalovaným zaplacené částky. Ta je uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku spolu s úrokem z prodlení. Ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy byly výrokem II. zamítnuty.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 093,75 Kč, přičemž tato částka představuje 68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 360 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 283 973,02 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč a dvou po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 340 Kč ve výši 8 261,40 Kč.