30 C 94/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 40 073,60 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 261,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje od června 2025 až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 22 073,60 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 735,69 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 129,34 Kč, se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 457,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem 21,69 % ročně z částky 18 457,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 4. 4. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , došlo dne 27. 7. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě uvedené smlouvy obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 25 482 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 018 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,69 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 524 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 584 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2023. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 3. 8. 2021. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patřily zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla, včetně příslušenství se všemi právně s tím spojenými ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni jako na nového věřitele, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně ničeho uhrazeno. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 40 073,60 Kč, která se sestávala z dlužné jistiny ve výši 18 457,58 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 21 616,02 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 735,69 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 390,55 Kč, úroku ve výši 21,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 457,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 457,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 735,69 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o úrok ve výši 21,69 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 457,58 Kč od 25. 1. 2023 do 27. 9. 2023. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3 390,55 Kč žalobkyně uvedla, že se jednalo o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 457,58 Kč od 11. 8. 2021 do 27. 9. 2023.

2. Žalovaná k věci uvedla, že vznáší námitku promlčení, a že zaplatila obchodnímu zástupci právní předchůdkyně žalobkyně 5 x 2 000 Kč, tj. částku 10 000 Kč. K dotazu soudu uvedla, že o tom nemá žádný písemný doklad. Dožadovala se svědecké výpovědi obchodního zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, protože nechtěla, aby mu to prošlo, ale uznala, že nemá, jak mu prokázat, že od ní a jejího přítele uvedenou částku převzal.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výpovědi žalované a z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 27. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč.

4. Ze Zákaznické karty sepsané dne 27. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, má základní vzdělání, je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako prodavačka s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 28 740 Kč. Další čisté příjmy domácnosti tvořila částka ve výši 33 693 Kč a její běžné měsíční výdaje činí 5 000 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne , datum, a přílohy postupovaných pohledávek měl soud za prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.

6. Dopisem ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a oznamovala její výši pohledávky k datu postoupení částkou 56 588,54 Kč.

7. Podacím lístkem ze dne 27. 10. 2023 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

8. Výslechem žalované soud zjistil že v době, kdy byla sepsána Zákaznická karta, ještě práci neměla. Našla si ji asi až za 2 měsíce. V té době nebydlela u rodičů, ale na ubytovně v Tovární ulici, kde měla náklady na bydlení 5 000 Kč za pokoj a ty se hradily v rámci sociálních dávek, příspěvku na bydlení. V roce 2021 pracovala jako prodavačka, ale maximálně 3 měsíce. Nejdříve v pekárně a potom v Březně, kde myla nádobí v rozvozu hotových jídel. Vydělala si asi 8 500 Kč - 9 000 Kč měsíčně, přičemž v Březně jí vypláceli týdně, a to mohla mít tak 1 200 Kč - 1 500 Kč týdně.

9. Výslechem žalované soud zjistil, že v době, kdy byla sepsána Zákaznická karta rozhodně nemohla mít příjem ve výši 28 740 Kč, nikdy v životě si tolik peněz nevydělala. Nemá žádné jiné než základní vzdělání, vyšla ze 7. třídy základní školy. Uvedla, že v současné době je na mateřské dovolené a pobírá 13 000 Kč měsíčně.

10. Výslechem žalované soud zjistil, že příjem 33 693 Kč jako další příjem v domácnosti vůbec neexistoval. Její přítel Patrik bral jenom invalidní důchod a vůbec nepracoval, maximálně 2 týdny chodil do bramborárny, kde dostal asi 3 000 Kč měsíčně.

11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná získala od právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši 20 000 Kč, na který zaplatila částku ve výši 2 000 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, neboť žalovaná popřela výši příjmů uvedených v Zákaznické kartě a žalobkyně listinnými důkazy nedoložila, že by výši příjmů v Zákaznické kartě ověřovala, popřípadě k nim dospěla na základě dokladů předložených žalovanou, kterými by pro potřeby soudního řízení mohla prokázat svá tvrzení.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

13. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 27.7.2021 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb.je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalované.

24. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

25. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích příjmů spokojila toliko s uvedením částky, jejíž pravdivost žalovaná popřela a neověřeným prohlášením, že náklady činí zřejmě 5 000 Kč měsíčně, přičemž na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů, včetně zjištění o závazcích z úvěrových smluv, rezignovala. Žalovaná nepochybně má a měla vyšší nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a nyní i svého dítěte. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. K řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačuje pouhé uvedení příjmu bez lustrace žalované v databázích s historií splácení předcházejících závazků, neboť tato zjištění jsou pro posouzení bonity spotřebitele důležitá vzhledem k osudu dřívějších závazků a k vytvoření pravděpodobného scénáře vývoje splácení. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o příjmech a výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

26. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 18 000 Kč. V řízení vyšlo najevo také to, že žalovaná v současné době žádný příjem ze zaměstnání nemá a je pouze odkázána na sociální dávky v rodičovství. Soud s ohledem na zákonnou dikci § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, rozhodl o povinnosti žalované splatit dluh žalobkyni až v době, kdy bude moci s ohledem na věk dítěte, uvažovat o hledání vhodného zaměstnání a stanovil počátek splácení na den 15.6.2025. Ostatní nároky žalobkyně vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy soud zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků, jestliže poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl téměř vyrovnaný.