30 C 95/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 914,12 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 907,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 907,10 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 383,97 Kč od 1. 3. 2024 do 21. 10. 2024, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 007,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 727,93 Kč od 4. 8. 2023 do 21. 10. 2024, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 25 914,12 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 007,02 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 8. ledna 2025 domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, její odštěpný závod: , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, když žalovaný dne 20. 10. 2022 a požádá o revolvingový úvěr a žádosti uvedl, že je zaměstnán, včetně svých příjmů a výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při schvalování úvěru z údajů poskytnutých žalovaným v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databází, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Banka svůj závazek ze smlouvy o revolvingovém úvěru splnila, když otevřela žalovanému úvěrový účet číslo , hodnota, a poskytla mu úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Žalovaný z tohoto úvěrového rámce vyčerpal částku 39 884,50 Kč. A na úhradu této částky zaplatil 26 977,40 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela jako postupitel se žalobkyní dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek a postoupení portfolia pohledávek na žalobkyni došlo s účinností ke dni prvého jedenáctý 2023. Součástí postupované ho portfolia pohledávek byla i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částku ve výši 25 914,12 Kč na jistině dluhu, částku ve výši 4 727,93 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 14,75 % ročně počítaného z jistiny úvěru od 4. 8. 2023 do 21. 10. 2024, částku ve výši 2 383,97 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek od nepravého třetí 2024 dvacátého 21. 10. 2024 a dále smluvní úrok 14,75 % ročně z částky 520 914,12 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, včetně zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 25 914,12 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Skutkový stav řízení zjištěn z důkazů listinných, jejíž provedení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem činí 35 000 Kč. Výdaje uvedl ve výši 10 000 Kč. Splátky uvedl ve výši 15 000 Kč, přičemž splátka nového úvěru měla činit 2 000 Kč. Příjem žalovaného byl vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru, neboť po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů zbylo dalších 18 000 Kč k pokrytí životních nákladů žalovaného.

4. Výpisem z účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 soud zjistil, že konečný zůstatek na uvedeném účtu činil 19 875,56 Kč a dne 10. 11. 2022 obdržel žalovaný mzdu ve výši 31 092 Kč, dne 18. 11. 2022 čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, 496,44 Kč a 197,95 Kč.

5. Výpisem z účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu činil 563,35 Kč a dne 20. 12. 2022 obdržel žalovaný mzdu ve výši 31 315 Kč, dne 13. 12. 2022 obdržel žalovaný 24 737Kč převodem v rámci banky od , jméno FO, a dne 22. 12. 2022 obdržel žalovaný vkladem hotovosti od , jméno FO, 12 000 Kč. Celkové výdaje z tohoto účtu v prosinci 2022 činily 90 344,41 Kč.

6. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, ze dne 20. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl své jméno a příjmení, své rodné číslo, číslo svého občanského průkazu, mobilního telefonu a uvedl, že je svobodný, uvedl, že má veden 3 roky běžný účet, je povinen vyživovat jedno dítě, pracuje u , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 33 240 Kč. Celkové náklady domácnosti činí 10 000 Kč a finanční závazky 15 000 Kč měsíčně.

7. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, ze dne 20. 10. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému aktuální úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč a žalovaný byl povinen splácet minimálně 5 % z dlužné částky, a to vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč.

8. Přehledem čerpání soud zjistil, že žalovaný načerpal 39 884,50 Kč a zaplatil 26 977,40 Kč.

9. Z dopisu ze dne 17. 1. 2024 soud zjistil že žalobkyně podmíněně odstoupila od úvěrové smlouvy a upozornila žalovaného, že stále eviduje dluh po splatnosti ve výši 6966 Kč.

10. Z dopisu ze dne 2. 3. 2024 soud zjistil že žalobkyně úvěr okamžitě zesplatnila ke dni 29. 2. 2024, když dluh činil 29 084 Kč.

11. Předžalobní výzvou ze dne dvacátého 23. 10. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 33 068,49 Kč, a to ve lhůtě 5 dní od odeslání této výzvy.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 a jejího překladu do českého jazyka a měl soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni za podmínek ve smlouvě uveden veškeré pohledávky ze smluv o půjčce, z kreditních karet veškeré pohledávky z pojištění.

13. Dopisem ze dne 2. 11. 2023 měl soud za prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

15. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 20. 10. 2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného).

23. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

24. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s jeho neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 10 000 Kč a výdaje na splátky dalších úvěrů zřejmě částku ve výši 15 000 Kč, když neprovedla lustrum o těchto závazcích v nebankovním registru klientských informací, aby se např. dověděla, které z těchto závazků jsou po splatnosti apod. Žalovaný uvedl, že má povinnost vyživovat jedno dítě, proto by bývalo bylo vhodné, aby i výši této měsíční povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila a popř. i ověřila. Žalovaný nepochybně měl nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a svého dítěte, když odečtením příjmů a výdajů v prosinci roku 2022 činil tento rozdíl částku 563,35 Kč, což je méně, než kolik by bylo splátkové zatížení poskytovaným revolvingovým úvěrem.

25. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalovaného a nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

26. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení tj. částky ve výši (39 884,50 – 26 977,40). V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 39 884,50Kč a zaplatil jej co do 26 977,40Kč. Ostatní nároky vyplývající z neplatně sjednané smlouvy o úvěru soudu výrokem II. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.