30 C 97/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 902 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 1 902 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 902 Kč od 8. 1. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba poskytla žalované úvěr ve výši 1 500 Kč, a to dne datum, který měl být splacen dne 7.1.2016. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů a následně odsouhlasila návrh smlouvy i Všeobecné podmínky poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalované zřízen její uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalované vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky a úvěr byl převeden z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované číslo bankovní účet. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně dluh neuhradila, a to ani částečně. Předmětem žalobního návrhu byla pohledávka, která se skládala z nesplaceného úvěru ve výši 1 500 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 402 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí data splatnosti úvěru, s tím že uváděla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení uzavřené dne datum se právnická osoba, IČO se sídlem adresa.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum soud zjistil, že žalovaná sdělila právní předchůdkyně žalobkyně své jméno a příjmení, adresu svého bydliště, datum narození, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, i mailovou adresu, číslo bankovního účtu a požádala o poskytnutí úvěru ve výši 1 50 Kč, který měl být splacen do 7. ledna 2016, když spolu s jistinou úvěru měla být zaplacena rovněž částka poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 402 Kč.

5. Z tabulky o třech řádcích a čtyřech sloupcích na jinak čisté listině formátu A4 soud zjistil, že v prvním sloupci jsou uvedena data 7. 12. 2015, 7. 12. 2015 a číslo v druhém sloupci je zapsáno„ bezhotovostním platba“, další řádek sloupce je nevyplněn a ve třetím řádku jsou uvedena čísla číslo číslo číslo, ve čtvrtém řádku jsou uvedena čísla číslo bankovní účet a ve čtvrtém sloupci je uvedeno -1 500, 00.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba, oznamovala žalované, že pohledávka postoupená na ni dříve z původního věřitele právnická osoba v celkové výši 18 116 Kč byla postoupena právnická osoba IČO, se sídlem ulice a číslo PSČ obec, na žalobkyni. Žalovaná byla vyzývána, aby pohledávku v uvedené výši zaplatila do třech dnů po obdržení tohoto oznámení.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum a její přílohy soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou.

8. Z podacího lístku ze dne 18. 11. 2019 soud zjistil, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 11. 2019 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k dobrovolnému splnění částky ve výši 11 582 Kč, a to do tří dnů od obdržení výzvy.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb.., o spotřebitelském úvěru se tento zákon nevztahuje na odloženou platbou, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč.

11. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb.. občanský zákoník, dále jen (o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou. Smlouva tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky vydlužiteli. Věc může být přenechána vydlužiteli reálně, takzvaně„ z ruky do ruky“ nebo jinak, například bezhotovostním převodem peněžité částky. Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru tím, že úvěrová smlouva jako konsenzuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít, zatímco smlouva o zápůjčce musí být splněna přenecháním zastupitelné věci (typicky peněz).

12. V daném případě z předložených listin nemohl soud učinit závěr ani o hotovostní výplatě peněžního obnosu ve výši 1 500 Kč ani závěr o bezhotovostním bankovním převodu na účet žalovaného z účtů žalobkyně. Předložená listina, kterou žalobkyně chtěla prokázat své tvrzení, že na účet žalované převedla částku ve výši 1 500 Kč, nesplňovala požadavky na hodnověrný důkaz, tedy výpis z účtu poskytnutý bankovním ústavem, neboť za použití výpočetní techniky lze takový důkaz snadno vytvořit, má-li tvůrce k dispozici základní vstupní údaje. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).