30 C 99/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 46 038,57 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 46 038,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 953,33 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 729,48 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se smluvní pokutou ve výši 7 085,24 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 085,24 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 26. 1. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky z odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 17. 11. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, ze které bylo možné čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, se splatností první splátky ke dni 17. 1. 2023 a každé další splátky vždy do stejného číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka byla stanovena ve výši 2 500 Kč měsíčně. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru minimálně částku 500 Kč. Celková žalovanou vyčerpaná finanční částka poskytnutá právní předchůdkyní žalobkyně činila částku 40 723 Kč a roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně a sazba RPSN ve výši 29,69 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím finančních prostředků, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále v registru SOLUS. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy číslo , hodnota, prohlásila ke dni 31. 7. 2023 za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni , datum, k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 43 873,31 Kč. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 38 953,33 Kč, nesplacený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 410,38 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 38 953,33 Kč v sazbě 26,28 % ročně za období od 31. 3. 2023 do 31. 7. 2023, kdy byl úvěr zesplatněn, dále z nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 719,10 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 190,50 Kč, z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalované ve výši 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení v sazbě určené datem zesplatnění závazku, a to za období od dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1. 8. 2023 do zaplacení z postoupené jistiny ve výši 38 953,33 Kč. Rovněž požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Smluvní pokuta byla na žalobkyni postoupena ve výši 190,50 Kč. Žalobkyně však požadovala smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 38 953,33 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 27. 7. 2023 do 25. 1. 2024 tj. do dne předcházejícího dni podání žalobního návrhu. Výše smluvní pokuty činila 7 085,24 Kč, když v takto vypočtené smluvní pokutě zahrnuta i postoupená smluvní pokuta.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za prokázáno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila své jméno příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, skutečnost, že má v péči 2 nezaopatřené děti, že je majitelem domu nebo bytu, adresu trvalého pobytu a skutečnost, že je v současné době na mateřské/rodičovské dovolené, že její čistý měsíční příjem činí 16 632 Kč, že celkové náklady domácnosti činí 9 200 Kč, a že dosud nemá žádné finanční závazky.

4. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, ze dne 17. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované aktuální úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč s tím, že celková výše měsíční splátky by činila 5 % z dlužné částky nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba činila 26,28 %. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, když sjednána byla smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné (dospělé) splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku činila 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné (dospělé) splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení činila 100 Kč.

5. Z tabulky nazvané: ,,, jméno FO, “ soud zjistil, že se jedná o tabulku o pěti sloupcích a 55 řádcích vyplněnou číselnými údaji s tím, že na řádku číslo 51 je uvedeno dlužná částka k 20. 6. 2023 činí 43 873,31Kč a na prvním řádku je uvedeno čerpání FMRB F 34 466, 00+6. Dopisem ze dne 27. 6. 2023 soud zjistil, že vzhledem k prodlení se splácením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy, kterou s žalovanou uzavřela dne 31. 7. 2023 s tím, že ji vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 43 874 Kč.

7. Dopisem žalobkyně ze dne 28. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, se stala majitelem pohledávky, která vznikla z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, . Vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 43 969,36 Kč ve lhůtě do 14. 9. 2023.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, spolu s potvrzením o provedení transakce vystaveném , právnická osoba, . soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni, když z přílohy převáděných pohledávek zjistila, že pohledávka za žalovanou měla pořadové číslo 234.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je na mateřské nebo rodičovské dovolené, v péči má dvě nezaopatřené děti a její měsíční příjem ze státní sociální podpory činí 16 632 Kč a výdaje 9 200 Kč, přičemž žádný z těchto údajů neověřila. Mezi listinami sloužícími k prokazování skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím revolvingového úvěru, soud postrádal výpis z registrů o tom, jaká je bonita žalované na základě plnění předcházejících závazků. Soud na základě listin nedospěl k závěru, že žalobkyně prokázala čerpání úvěru ve výši 40 723 Kč. Jedinou listinou sloužící k prokázání skutečnosti o vyčerpání úvěru v tvrzené výši byla tabulka, která mohla být na míru vytvořena žalobním tvrzením, a která postrádala autenticitu dokladu, že údaje v ní uvedené mají vztah k závazku, který na sebe žalovaná měla smlouvou uzavřenou dne 17.11.2022 převzít a že pochází od právní předchůdkyně žalované.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

11. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 17.11.2022 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Ačkoli tedy byla úvěrová smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 87 odst. 1 z. s. ú. zakotvuje relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění této povinnosti (jíž se žalovaný nedovolal), je třeba vycházet z účelu této úpravy neplatnosti, kterým není pouze ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které okresní soud správně přihlédl i bez návrhu žalovaného.

19. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda původní žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

20. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalované stran jejích výdajů spokojila toliko s jejím neověřeným prohlášením, že výdaje činí zřejmě 9 200Kč měsíčně a na ověřování jejích pravidelných a nezbytných výdajů a zjištění o závazcích z případných dalších závazků, rezignovala. Žalovaná nepochybně měla nezbytné výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb svých a svých dětí. Tyto bylo třeba zjistit a ověřit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vycházela toliko z nedoložených informací o výdajích získaných od žalované a nepostupovala při posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že původní žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

21. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy by žalovanou zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. V řízení však nebylo nepochybně prokázáno, že žalovaná úvěr v tvrzené výši vyčerpala, neboť tabulka, kterou žalobkyně předložila nebyla soudem shledána jako důkaz věrohodný a nezpochybnitelný. Za daného stavu věci soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně žalované úvěr v žalobou tvrzení výši poskytla.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.