31 C 118/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o 52 499,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 120,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 120,41 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 379,33 Kč s žalovaným příslušenstvím, které nebylo přiznáno ve výroku I., ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 932 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 52 499,74 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 7. 10. 2021 s žalovaným uzavřela smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu č. , č. účtu, na základě které umožnila žalovanému průběžně vyčerpat finanční prostředky v celkové výši 132 574,20 Kč, ze kterých žalovaný splatil jen 82 574,49 Kč, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 10. 1. 2024 a celý úvěr zesplatnila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci se konala ústní jednání dne 5. 8. 2024 a 11. 12. 2024 (odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 16. 12. 2024), k němuž se žalovaný nedostavil, a proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů.

4. Na základě žádosti žalovaného uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 7. 10. 2021 smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu č. , č. účtu, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky a sazebník poplatků, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr do výše 50 000 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný bez dalšího uvedl příjem 28 000 Kč měsíčně s tím, že bydlí u rodičů s náklady na bydlení 5 000 Kč a výdaji na pojištění 900 Kč a ostatními výdaji 0 Kč. Postupné čerpání úvěru v celkové výši 132 574,20 Kč je doloženo výpisem z úvěrového účtu žalovaného, ze kterého dále vyplývá, že žalovaný dosud splatil celkovou částku 82 574,49 Kč. Dopisem ze dne 18. 12. 2023 žalobkyně od smlouvy odstoupila a celý dluh žalovaného zesplatnila. Dopisem ze dne 26. 1. 2024 (odeslaným dne 29. 1. 2024) právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění, neučinil soud z dalších provedených důkazů žádná další pro posuzovanou věc relevantní zjištění.

5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 7. 10. 2021 s žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 132 574,20 Kč, ze které žalovaný dosud splatil 82 574,49 Kč. Za prokázané pak nelze považovat skutečnost, zda a případně jak konkrétně žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

8. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 132 574,20 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť nedoložila řádné zkoumání příjmů i výdajů žalovaného, když jak příjem, tak i výdaje nebyly ničím doloženy (částka 5 000 Kč na bydlení a 900 Kč na pojištění jistě nejsou jedinými pravidelnými výdaji žalovaného). Soud žalobkyni poučil a vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována, přičemž je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Ať už žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, či je vůbec nevyžadovala, v každém případě neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla postupně poskytnuta částka 132 574,20 Kč, ze které žalovaný vrátil pouze 82 574,49 Kč, a proto mu s ohledem na neplatnost smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu) ve výši 56 463,06 Kč, které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 14. 7. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 15. 7. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 41 120,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 932 Kč (po zaokrouhlení). Tato částka představuje 20 % z celkové náhrady nákladů žalobkyně ve výši 19 661,80 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 625 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 499,74 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t.(příprava převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednom jednání, když druhé jednání a doplňující písemná podání žalobkyně soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady, neboť všechny skutečnosti v nich řešené mohly a měly být zahrnuty už v podané žalobě), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2 956,80 Kč. Přiznaná část nákladů řízení vychází z rozdílu úspěchu žalobkyně z celého předmětu řízení (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) v rozsahu 60 % (výrok I.) a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 % (výrok II.).