31 C 15/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 7 980,61 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 480,61 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 7 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 980,61 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za přijímací zařízení (HD DVR Mediabox a STB KAON) v celkové výši 480,61 Kč, poplatku za odpojení 500 Kč a smluvní pokuty dle ceníku za nevrácení obou pronajatých přijímacích zařízení dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 27. 10. 2016 v celkové výši 4 000 Kč (5 000 Kč + 2 000 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 29. 6. 2022, k němuž se nedostavila žádná z účastnic (žalobkyně se omluvila, žalovaná bez omluvy). Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovanou dne 27. 10. 2016 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v rámci které si žalovaná pronajala HD DVR Mediabox za 98,99 Kč měsíčně a STB KAON 50 Kč měsíčně. V prohlášení u písm. e) smlouvy bylo sjednáno oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu dle ceníku v případě, že by žalovaná nevrátila pronajatá zařízení včas a v pořádku. Dle zakázkového listu ze dne 26. 10. 2016 a ze dne 2. 11. 2016 byla žalované nainstalována obě výše uvedená zařízení. Dle Všeobecných podmínek byla žalovaná povinna vrátit pronajatá zařízení do 14 dnů po ukončení smlouvy (čl. 7). Předchůdkyně žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila dopisem ze dne 7. 5. 2019, kterým také vyzvala žalovanou k vrácení pronajatých zařízení. Žalované za užívání obou zařízení vznikl dluh na nájemném ve výši 480,61 Kč.

4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě které mimo jiné pronajala žalované přijímací zařízení, za která žalovaná nezaplatila nájemné ve smyslu § 2201 o. z., § 2217 odst. 1 o. z. v celkové výši 480,61 Kč. Předchůdkyně žalobkyně od smlouvy následně odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení pronajatých zařízení, což žalovaná neudělala. Žalobkyně proto po žalované požaduje vedle zaplacení dlužného nájemného také zaplacení smluvních pokut 5 000 Kč a 2 000 Kč za obě zařízení, tj. celkem 7 000 Kč, které však byly neplatně sjednány blanketním odkazem na ceník a obchodní podmínky, nikoliv písemně přímo ve smlouvě, kterou žalovaná podepsala (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Stejně tak nebyl přímo ve smlouvě sjednán poplatek za odpojení 500 Kč, nehledě na to, že z provedených důkazů nevyplývá, kdy, jak a na základě čeho mělo být tvrzené odpojení provedeno a v jaké konkrétní činnosti žalobkyně vyúčtované odpojení spočívalo. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dlužného nájemného za pronajatá zařízení ve výši 480,61 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, nicméně nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 7 000 Kč a na zaplacení smluvní pokuty resp. poplatku 500 Kč za odpojení nepřiznal a žalobu v této části zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

5. Přestože žalovaná byla ve věci převážně úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.