31 C 182/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 22 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 950 Kč od 19. 11. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 450 Kč s úrokem ve výši 11,6 % ročně z částky 13 650 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 769,10 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 650 Kč od 21. 5. 2020 do 18. 11. 2021 a z částky 19 450 Kč od 19. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 400 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 2. 5. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] 2017, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit prostřednictvím 13 splátek spolu s poplatkem ve výši 10 950 Kč, což řádně a včas tak neučinil, neboť zaplatil pouze 12 050 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost nahlédnutím od veřejných registrů a z údajů uvedených žalovaným, ze kterých vyplynulo, že má měsíční příjem ve výši 15 000 Kč a výdaje ve výši 8 650 Kč, což předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, výplatní pásky, mzdového výměru a nájemní smlouvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 15. 12. 2021. Vzhledem k tomu, že se nikdo z řádně předvolaných účastníků k nařízenému jednání nedostavil (žalobkyně se omluvila), projednal soud věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů.

4. Smlouvou o úvěru ze dne 2. 5. 2017 se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému celkem částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyně žalobkyně ve 13 splátkách částku 25 950 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem je 15 000 Kč a jeho výdaje na bydlení v nájmu včetně energií jsou 5 650 Kč, na stravování vynakládá částku 3 000 Kč. Dle přehledu plateb zaplatil žalovaný předchůdkyni žalobkyně celkem 12 050 Kč. Dle notářského zápisu s dokladem o koupi části závodu ze dne [datum] koupila společnost [právnická osoba] část závodu předchůdkyně žalobkyně vymezený v příloze se seznamem úvěrových smluv. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dle dodatku č. 1 k této smlouvě, dle potvrzení o zaplacení kupní ceny, dle oznámení o provedení příkazu k úhradě, dle seznamu postoupených pohledávek a dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Dopisem ze dne 18. 12. 2020 (odeslaným dle podacího lístku téhož dne) vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dle mzdového výměru měl žalovaný měsíční příjem složený z pevné složky 13 600 Kč hrubého a pohyblivé složky 9 000 Kč hrubého. Podle výplatní pásky z prosince 2016 měl žalovaný čistý příjem 8 270 Kč. Dle pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2017 byl žalovaný zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2017. V nájemní smlouvě (která je jen velmi obtížně čitelná a není zřejmé, jaké jsou její smluvní strany) je sjednáno měsíční nájemné 5 650 Kč s tím, že odběr energií si nájemce zajišťuje samostatně. Dle credit scoringu ze dne 2. 5. 2017 a finanční analýzy ze dne 2. 5. 2017, kde byly zhodnoceny údaje uvedené žalovaným o jeho osobních a majetkových poměrech, bylo žalovanému možné poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 5 350 Kč. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru soud žádné relevantní informace nezjistil. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.

5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně uzavřela s žalovaným předmětnou úvěrovou smlouvu, podle níž žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 15 000 Kč, na kterou žalovaný dosud zaplatil žalobkyni (resp. její předchůdkyni) částku 12 050 Kč.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

9. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když nedostatečným způsobem zkoumala jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně měla tvrzení o výši příjmu žalovaného ověřit z pracovní smlouvy a z výplatní pásky. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 2. 5. 2017, je 15 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost ověřila z pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2017, ze mzdového výměru, kde je uvedena hrubá mzda žalovaného ve výši 13 600 Kč a pohyblivá složka mzdy ve výši 9 000 Kč, a z výplatní pásky z prosince 2016, kdy byl čistý příjem žalovaného 8 270 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tedy nejen že neověřila, jaký je skutečný měsíční příjem žalovaného tři měsíce před uzavřením smlouvy (např. aktuálními výplatními páskami nebo výpisy z účtu), dokonce se spokojila s tvrzením o měsíčním čistém příjmu ve výši 15 000 Kč, ačkoli měla k dispozici (jedinou) výplatní pásku, podle které byl čistý měsíční příjem žalovaného 8 270 Kč. Pracovní smlouva byla navíc uzavřena až v únoru 2017, není tedy zřejmé, jaký zaměstnavatel tuto výplatní pásku žalovanému vystavil. Vedle toho předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala pravidelné výdaje žalovaného, například jeho náklady na nájemní bydlení – ačkoli je v žádosti o úvěr uvedeno, že žalovaný platí měsíční nájem ve výši 5 650 Kč včetně energií, podle části (obtížně čitelné) nájemní smlouvy byla tato částka výší čistého nájmu a odběr energií zajišťoval nájemce zvlášť. Byl-li tedy žalovaný smluvní stranou nájemní smlouvy, byly jeho výdaje na bydlení nesporně vyšší, aniž by předchůdkyně žalobkyně zjišťovala o kolik. Pravidelné výdaje uvedené žalovaným v žádosti (8 650 Kč, a to bez platby za energie) samy o sobě například v prosinci 2016 převyšovaly příjem žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Žalobkyně nicméně doložila, že žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 15 000 Kč, ze které žalovaný vrátil pouze 12 050 Kč, z toho důvodu vzal soud za prokázané, že ve výši 2 950 Kč žalovanému vzniklo resp. nadále trvá bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 18. 11. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 19. 11. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 2 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

12. Přestože byl žalovaný ve věci převážně úspěšný a měl by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a dle obsahu spisu mu ani žádné náklady nevznikly, soud proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.