31 C 237/2020

Plný text

: Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený anonymizováno jméno příjmení , se sídlem ulice a číslo anonymizováno obec o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy

I. Nahrazuje se souhlas žalovaného [celé jméno žalovaného] s vydáním motorového vozidla [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], VIN: [anonymizováno], šedé barvy, včetně dvou klíčů a osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo] a č. [anonymizováno] [číslo] z úschovy Okresního soudu v Chomutově vedené pod sp. zn. 35 Sd 3/2018, žalobkyni [celé jméno žalobkyně].

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 11 983 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 8. 2020 domáhala nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním motorového vozidla [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], VIN: [anonymizováno], šedé barvy, včetně dvou klíčů a osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo] a č. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Vozidlo“) z úschovy Okresního soudu v Chomutově vedené pod sp. zn. 35 Sd 3/2018. K předmětu úschovy totiž uplatnili své vlastnické právo jak žalobkyně, tak žalovaný. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] Policie České republiky uložila do úschovy Okresního soudu v Chomutově Vozidlo, které zakoupila v dobré víře kupní smlouvou ze dne 6. 6. 2017 od [právnická osoba] s.r.o., při podpisu smlouvy v hotovosti zaplatila kupní cenu, Vozidlo převzala a následně došlo k přepisu vlastníka v Registru vozidel. Je proto vlastníkem Vozidla a má právo na to, aby jí bylo z úschovy soudu vydáno.

2. Žalovaný k věci uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť je vlastníkem Vozidla a žalobkyně jako nabyvatel Vozidla neprokázala dobrou víru. Žalobkyně měla vynaložit větší míru obezřetnosti při nabývání použité movité věci z autobazaru, když je obecně známo, že se v těchto případech často jedná o kradené věci nebo o věci, kde prodávající není jejich vlastníkem. Kupující by se proto měl vyvarovat i jen lehké nedbalosti, jak ostatně vyplývá z ustanovení § 1110 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V kupní smlouvě, jíž měla žalobkyně Vozidlo nabýt, například absentuje prohlášení prodávajícího, že je vlastníkem Vozidla, což lze za možné narušení dobré víry kupující označit. Vozidlo mělo být žalovanému svémocně odňato tím, že autobazar [anonymizována dvě slova], resp. pan [příjmení], neměli oprávnění Vozidlo žalovaného přímo prodat, ale jeho prodej zprostředkovat.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 15. 9. 2021, při kterém účastníci učinili nespornými následující skutečnosti: Žalovaný nabyl Vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2017 uzavřené s paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný dobrovolně předal Vozidlo panu [příjmení] jakožto představiteli [právnická osoba] [anonymizováno].

4. Usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo Vozidlo v rámci probíhajícího trestního řízení uloženo do úschovy Okresního soudu v Chomutově, protože k němu uplatnilo právo více osob a existovaly pochybnosti o tom, kdo má k Vozidlu vlastnické právo. Jelikož práva k Vozidlu uplatnili oba účastníci i v rámci řízení o žádosti o vydání předmětu úschovy, rozhodl Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 2. 1. 2020, sp. zn. 35 Sd 3/2018-27 o nevydání předmětu úschovy a současně poučil účastníky o možnosti podání žaloby na nahrazení souhlasu s jeho vydáním. Kupní smlouvou ze dne 6. 6. 2017 [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jako prodávající a žalobkyně jako kupující uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byla koupě Vozidla za kupní cenu 165 000 Kč, přičemž v odst. 6 smlouvy prodávající výslovně prohlásil, že Vozidlo nebylo odcizeno, neváznou na něm žádná práva třetích osob, zejména zástavní právo, a že Vozidlo není předmětem jakékoli pohledávky, zejména není ve vlastnictví leasingové společnosti. K uzavření předmětné kupní smlouvy žalobkyně zmocnila pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum], plnou mocí ze dne 6. 6. 2017. Z protokolu o technické prohlídce ze dne [datum], č. CZ [číslo], vyplývá, že se jednalo o prohlídku před registrací vozidla a žadatelkou o její provedení byla žalobkyně. V osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo] byla žalobkyně uvedena jako vlastník Vozidla, přičemž tato skutečnost byla zapsána dne 8. 6. 2017. Kupní smlouvu ze dne 2. 2. 2017 (v německém jazyce) ohledně Vozidla uzavřela paní [jméno] [příjmení] a žalovaný. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství v Chomutově č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že na [jméno] [příjmení] jako osobu vystupující za [právnická osoba] [anonymizováno] byla podána obžaloba, jež mu kladla za vinu, že si přisvojil věci, které mu byly svěřeny, mj. také Vozidlo, které od žalovaného převzal, bez jeho svolení prodal a peníze z prodeje si ponechal pro vlastní potřebu (bod I. 1. e) obžaloby).

5. Svědek [jméno] [příjmení] navštívil autobazar pana [příjmení] [anonymizováno], ve kterém si v pondělí vybral Vozidlo, přičemž kupní cena nakonec byla 155 000 Kč. V úterý se svědek rozhodl, že Vozidlo koupí, přijel proto do autobazaru, kde sdělil rozhodnutí panu [příjmení], předtím vybral z účtu částku 155 000 Kč, kterou panu [příjmení] předal. Kupní smlouva byla vystavena v autobazaru panem [příjmení], rozdílem v jím uváděné kupní ceně a kupní ceně uvedené ve smlouvě si nebyl jistý. Pan [anonymizováno] svědkovi před uzavřením kupní smlouvy sdělil, že Vozidlo je v komisním prodeji a je dovezené z Německa, bližší podrobnosti svědek neřešil, jednalo se o první auto, které si s manželkou (žalobkyní) pořizovali. Při prodeji byla svědkovi předložena smlouva, ve které figurovala nějaká Němka, ale na bližší podrobnosti si nevzpomněl, ani na to, o jakou smlouvu se jednalo; smlouva byla v němčině a v té době uměl svědek německy pouze pár slov, proto se nedokázal k obsahu smlouvy vyjádřit. Poté, co svědek s Vozidlem z bazaru odjel, došlo k poruše a Vozidlo bylo odtaženo zpět do bazaru, kde se svědek potkal se žalovaným, který mu sdělil, že Vozidlo je jeho, když ho dovezl z Německa a dal k prodeji panu [příjmení] do bazaru. Následně žalovaný svědkovi sdělil, že Vozidlo opravovat nebude, ať si jej svědek odveze a zajistí si opravu sám někde jinde, protože je Vozidlo svědkovo.

6. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy dotazem na [právnická osoba] [anonymizováno] ohledně toho, zda a jaká smlouva byla svědkovi [jméno] [příjmení] předložena před prodejem Vozidla, a trestním spisem sp. zn. [spisová značka] za účelem zjištění, zda je ve spise založena smlouva v německém jazyce ohledně Vozidla. Navržené důkazy shledal soud nadbytečnými, neboť z nesporných tvrzení účastníků a ze skutečností zjištěných provedeným dokazováním měl soud k dispozici dostatek relevantních skutkových zjištění podstatných pro rozhodnutí ve věci.

7. Na základě nesporných skutečností a provedeného dokazování lze po skutkové stránce uzavřít, že žalovaný nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2017 Vozidlo do svého vlastnictví od paní [jméno] [příjmení], a následně jej dobrovolně předal panu [příjmení] jako osobě vystupující za autobazar [anonymizováno]. Žalobkyně uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno] dne 6. 6. 2017 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo Vozidlo, a ve které prodávající prohlásil a garantoval, že Vozidlo nebylo odcizeno a neváznou na něm žádná práva třetích osob. Kupní cena byla zaplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Dne 7. 6. 2017 odvezla žalobkyně Vozidlo na technickou prohlídku před registrací po dovozu z Německa a následně byla zapsána jako vlastník Vozidla do nově vydaného osvědčení o registraci vozidla. Dne 17. 1. 2018 bylo Vozidlo (po jeho dobrovolném vydání Policii ČR) uloženo policejním orgánem v rámci trestního řízení do úschovy Okresního soudu v Chomutově.

8. Podle § 1110 o. z. získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky.

9. Podle § 299 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

10. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Občanský zákoník umožňuje nabytí věci od nevlastníka v explicitně uvedených a definovaných případech. Jeden z těchto případů je uvedený v § 1110 o. z., který zároveň stanoví, za jakých podmínek je nový vlastník povinen věc původnímu vlastníkovi vydat. Předmětné ustanovení vychází z toho, že nabyde-li někdo i) v dobré víře, ii) za úplatu, iii) použitou movitou věc iv) od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku s takovými věcmi obchoduje, stane se vlastníkem této věci. Nový vlastník je pak povinen původnímu vlastníkovi věc vydat pouze v případě, že původní vlastník prokáže pozbytí věci a) ztrátou nebo b) svémocným odnětím a zároveň c) od odnětí nebo ztráty uplynuly maximálně tři roky. 11. „ Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (...) představuje - jak již dovodila ustálená judikatura soudů - procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy - řečeno jinak - komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 228/2015)

12. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny veškeré podmínky pro závěr, že žalobkyně se stala vlastníkem Vozidla. V řízení bylo prokázáno, že Vozidlo nabyla žalobkyně za úplatu (lhostejno zda ve výši 165 000 Kč nebo 155 000 Kč), že se jednalo o použitou movitou věc (Vozidlo bylo vyrobeno v roce 2007) a bylo nabyto od společnosti provozující autobazar, tedy od podnikatele, který v rámci běžného obchodního styku při své podnikatelské činnosti s ojetými vozy bezesporu obchoduje. Jsou tedy splněny podmínky uvedené pod body ii), iii) a iv) uvedené v odstavci výše. Co se týče podmínky uvedené pod bodem i), tedy dobré víry žalobkyně, žalovaný její existenci zpochybnil tím, že v kupní smlouvě není obsaženo prohlášení prodávající o tom, že je vlastníkem Vozidla, tím, že zplnomocněnci žalobkyně byla při uzavírání kupní smlouvy předložena kupní smlouva ze dne 2. 2. 2017 a tím, že se žalobkyně měla zajímat o to, zda je prodávající skutečně vlastníkem Vozidla, když je obecně známou věcí, že při prodeji věcí v bazarech nebo zastavárnách dochází k prodeji věcí kradených či těch, které nejsou ve vlastnictví prodávajícího. Nejprve je nutné zdůraznit, že povinné náležitosti kupní smlouvy jsou uvedeny v § 2079 o. z., a patří mezi ně závazek prodávajícího odevzdat předmět koupě a umožnit nabýt vlastnické právo a závazek kupujícího předmět koupě převzít a zaplatit kupní cenu. Všechny tyto náležitosti jsou (byť některé implicitně) v kupní smlouvě ze dne 6. 6. 2017 obsaženy. Prohlášení o tom, že je prodávající vlastníkem předmětu koupě, se sice v kupních smlouvách pravidelně objevují, nicméně nejsou podstatnou náležitostí smlouvy, a proto ve smlouvě být obsaženy nemusí. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že se v jeho případě i v případě žalobkyně jednalo o první koupi automobilu. Z pohledu soudu je zcela absurdní dovozovat nedostatek dobré víry z toho, že osoba v postavení spotřebitele, právního laika, který s podobným typem smlouvy přišel do kontaktu poprvé v životě, nezpozorněla, když se ve smlouvě neobjevilo prohlášení, které se v ní sice pravidelně objevuje, ale není její nutnou součástí a od laika nelze očekávat, že bude vědět cokoli o podstatných náležitostech specifických kupních smluv. Ani skutečnost, že zmocněnci žalobkyně byla předložena smlouva ze dne 2. 2. 2017, neznamená, že nebyl při uzavírání kupní smlouvy ze dne 6. 6. 2017 v dobré víře – vedle toho, že smlouva byla v německém jazyce a zmocněnec jejímu obsahu nerozuměl, ani v rámci požadavku na postup s jistou mírou předběžné opatrnosti není možné po kupujícím ojetého vozu požadovat, aby trval na prokázání nepřetržité řady vlastníků, která povede až k prodávajícímu, natož to, aby trval na vysvětlení závazkových vztahů mezi kontrahujícím podnikatelem a jakýmikoli jinými osobami. Koneckonců, podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nelze automaticky presumovat, že tuto povinnost porušuje. Výše uvedené lze pak prakticky totožně vztáhnout na argument žalobkyně, že je obecně známou věcí, že při prodeji použitých věcí jsou tyto věci leckdy odcizené nebo nejsou ve vlastnictví prodávajícího. Soud se neztotožňuje s tím, že by se jednalo pravidlo či dokonce o určitý druh notoriety. Pakliže by obchodování s kradenými věcmi nebo s věcmi, které prodávající nevlastní, mělo být v případě bazarového prodeje běžnou záležitostí či dokonce notorietou, byly by zásadně narušeny veškeré závazkové vztahy vznikající při takovém obchodování, protože by na všechny bylo nutné pohlížet a priori jako na nepoctivé. Tato optika by však prakticky znemožňovala hospodářské fungování tohoto druhu podnikání. Ostatně i podle § 7 o. z. se poctivost a dobrá víra jednání presumuje. Je tedy stanovena zákonná vyvratitelná domněnka dobré víry a žalovanému se žádným z předložených důkazů nepodařilo prokázat její absenci, tj. že by žalobkyně v dobré víře nebyla. Z pohledu soudu je proto splněna i podmínka uvedená pod bodem i) a tím pádem lze uzavřít, že žalobkyně se stala vlastníkem Vozidla v souladu s § 1110 o. z.

13. Poté se soud zabýval tím, zda došlo k naplnění kumulativních podmínek, za kterých je povinen nový vlastník vydat věc původnímu vlastníkovi. Je nesporné, že ke splnění časového kritéria došlo – žalovaný uplatnil své právo k Vozidlu do tří let od doby, co jej měl pozbýt. Žalovaný nicméně také učinil nesporným, že Vozidlo dobrovolně předal panu [příjmení]. Již tím je tak vyloučeno, že by Vozidlo pozbyl svémocným odnětím nebo ztrátou. Zatímco o ztrátě Vozidla nelze ani uvažovat, svémocné odnětí je vyloučeno právě dobrovolným předáním. Svémocné odnětí je definováno tak, že„ věc odňatá svémocně se z moci vlastníka dostane bez jeho souhlasu.“ (DOBROVOLNÁ, E. § 1110 (Nabytí od neoprávněného u použitých movitých věcí nabytých od podnikatele). In: SPÁČIL, J., KRÁLÍK, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021). V tomto případě se však Vozidlo z moci žalovaného jako původního vlastníka dostalo s jeho vědomým explicitním souhlasem. Není proto splněna ani jedna z alternativních možností druhé kumulativní podmínky, tj. že věc byla pozbyta svémocným odnětím nebo ztrátou. Vzhledem k tomu, že sám žalovaný uvedl dobrovolné předání Vozidla panu [příjmení] jako nespornou skutečnost, nemůže na posouzení věci nic změnit ani skutečnost, že policie vyšetřuje tuto skutečnost jako zpronevěru, jejíž skutková podstata ostatně vychází z toho, že věc byla pachateli svěřena, tj. je vyloučeno, aby jí svémocně odňal nebo odcizil, k čemuž by se vztahovala skutková podstata zcela jiného trestného činu.

14. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že vlastníkem Vozidla je žalobkyně a že nejsou splněny podmínky, za kterých by žalovaný mohl po žalobkyni požadovat vrácení Vozidla. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a dle § 299 z.ř.s. nahradil souhlas žalovaného s vydáním Vozidla z úschovy žalobkyni.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 983 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (analogicky v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 244/2017) sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 000 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu přesahující 2 hodiny) a z částky 750 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 732,50 Kč.