31 C 240/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 20 795 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 665 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 665 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 12 130 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 730,03 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 495,22 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 386,07 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 495,22 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 20 795 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 14. 2. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 6 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně úvěr prostřednictvím 58 splátek spolu s poplatkem ve výši 4 440 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku 2 180 Kč, žalobkyní požadovaná částka sestává z jistiny ve výši 6 000 Kč a z úhrad za služby ve výši 2 260 Kč. Dále uzavřela žalovaná s předchůdkyní žalobkyně dne 29. 11. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně zápůjčku prostřednictvím 58 splátek spolu s poplatkem 7 400 Kč a spolu s poplatkem 290 Kč za životní pojištění. Žalovaná zaplatila celkem částku 5 155 Kč, žalobkyní požadovaná částka sestává z jistiny 504,78 Kč, úroku 1 400 Kč, poplatku za pojištění 84,51 Kč a dalších poplatků 3 165,71 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 31. 1. 2022, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Smlouvou o půjčce ze dne 29. 11. 2016 se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem 7 400 Kč prostřednictvím 58 splátek. Žalovaná se také zavázala zaplatit za účast v pojistném programu 290 Kč Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 2. 2017 se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti, žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem 4 440 Kč prostřednictvím 58 splátek. V kartě zákazníka ze dne 29. 11. 2016 je uvedena čistá měsíční mzda žalované ve výši 7 600 Kč, další příjmy 8 743 Kč a sociální dávky 5 970 Kč a dále výdaje ve výši celkem 15 550 Kč (9 300 Kč na bydlení, 6 000 Kč osobní výdaje, 200 Kč telefonní paušál); uváděné skutečnosti měly být ověřeny výpisy z účtu, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou. V kartě zákazníka ze dne 14. 2. 2017 je uvedena čistá měsíční mzda žalované 8 830 Kč, státní podpora 7 478 Kč a další příjem 8 743 Kč a dále výdaje ve výši celkem 16 720 Kč (9 300 Kč na bydlení, 6 000 Kč osobní výdaje, 1 220 Kč splátky úvěru a 200 Kč další výdaje); uváděné skutečnosti měly být ověřeny bankovními výpisy a pracovní smlouvou. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dle seznamu postoupených pohledávek a dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 (odeslaného dle podacího lístku dne 13. 12. 2019) byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Dopisem ze dne 22. 2. 2021 (odeslaným dle podacího lístku dne 23. 2. 2021) byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalované předžalobní výzva.

5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě výše uvedených smluv poskytla žalované částky 10 000 Kč a 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaná vrátila žalobkyni (resp. její předchůdkyni) celkem částku 7 335 Kč.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ starý ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ nový ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

10. Dle § 86 odst. 1 nového ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 87 odst. 1 věty první nového ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o zápůjčce a smlouva o úvěru ve smyslu § 2390 a § 2395 o. z., na jejichž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši celkem 16 000 Kč, nicméně obě tyto smlouvy byly od počátku absolutně neplatné, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, resp. úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala příjmy žalované. Žalobkyně měla posuzovat úvěruschopnost žalované dvakrát v rozmezí 3 měsíců, avšak nedoložila žádný dokument, ze kterého by ověřovala příjmy žalobkyně, ačkoli tak měla učinit z pracovní smlouvy a výpisů z účtu. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 nového ZSÚ (tedy nejméně pro druhou uzavřenou smlouvu) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pokud tedy žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že schopnost žalované splácet úvěr posuzovala řádně. Vedle toho předchůdkyně žalobkyně ani v jednom případě nijak nezkoumala skutečnosti o uváděných„ dalších příjmech“, o kterých vůbec není jasné, o jaké příjmy by se mělo jednat, zda byly pravidelné a nárokové a zda s nimi byla žalovaná oprávněna hospodařit. Totéž platí o dávkách státní sociální podpory, které zjevně předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 nového ZSÚ, resp. dle § 9 odst. 1 starého ZSÚ, sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost smluv nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalované byla v hotovosti vyplacena částka celkem 16 000 Kč, ze které žalovaná vrátila – dle tvrzení žalobkyně – pouze 7 335 Kč. Soud proto vzal za prokázané, že ve výši 8 665 Kč vzniklo žalované bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 29. 12. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 30. 12. 2021, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 8 665 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

13. Přestože měla žalovaná ve věci převažující úspěch, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké vznikly.