31 C 278/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 477,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 477,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky: - 189,18 Kč od 16. 9. 2017 do zaplacení -) 189,99 Kč od 16. 10. 2017 do zaplacení -) 98,05 Kč od 16. 11. 2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného za přijímací zařízení Gateway v celkové výši 477,22 Kč a smluvní pokuty dle ceníku za nevrácení pronajatého přijímacího zařízení dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 4. 9. 2015 v celkové výši 5 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 28. 4. 2021. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 21. 4. 2021 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil a ani se neomluvil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 9. 2015 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky a jejímž předmětem byly objednané služby [anonymizováno] internet a [anonymizováno] televize a dále pronájem Horizon HD-DVR Mediaboxu. V prohlášení u písm. f) smlouvy bylo sjednáno oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu dle ceníku (5 000 Kč) v případě, že by žalovaný nevrátil pronajaté zařízení včas a v pořádku. Dle Všeobecných podmínek byl žalovaný povinen vrátit pronajaté zařízení do 14 dnů po ukončení smlouvy (čl. 7). Převzetí pronajatých zařízení žalovaný potvrdil podpisem zakázkového listu ze dne 7. 9. 2015. Fakturami za období od 23. 8. 2017 do 14. 12. 2017 bylo žalovanému vyúčtováno (mimo jiné) nájemné za přijímací zařízení, přičemž žalovaný dluží na nájemném celkem 477,22 Kč. Předchůdkyně žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila dopisem ze dne 7. 12. 2017, kterým také vyzvala žalovaného k vrácení pronajatých zařízení s tím, že jinak mu bude vyúčtována smluvní pokuta 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 2. 2019. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 30. 7. 2019 předžalobní upomínku. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazů.

4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě které – mimo jiné – pronajala žalovanému přijímací zařízení za nájemné dle ceníku 190 Kč měsíčně (§ 2201 o. z., § 2217 odst. 1 o. z.). Předchůdkyně žalobkyně od smlouvy následně odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení, což žalovaný neudělal. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení dlužného nájemného (v součtu 477,22 Kč) a smluvní pokuty 5 000 Kč, která však byla (neplatně) sjednána blanketním odkazem na ceník a obchodní podmínky, nikoliv písemně přímo ve smlouvě, kterou žalovaný podepsal (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dlužného nájemného za pronajaté zařízení ve výši 477,22 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, nicméně nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč nepřiznal a žalobu v této části zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

5. Přestože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.