31 C 300/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 151 828 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 149 870,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 149 870,33 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 957,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 123,26 Kč, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 149 870,33 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 149 870,33 Kč od 15. 4. 2020 do 22. 2. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 957,67 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 254 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 151 828 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru – kreditní karty [číslo] kterou dne 22. 12. 2018 uzavřela s žalovaným [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a na základě které umožnila žalovanému opakovaně čerpat úvěr až do ve výše 150 000 Kč, který však žalovaný po vyčerpání následně ve sjednaných splátkách řádně nesplatil, a proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zcela zesplatnila ke dni 23. 12. 2019. Předchůdkyně žalobkyně i zkoumala úvěruschopnost žalovaného v bankovních i nebankovních registrech, ve veřejných databázích. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 149 870,33 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 957,67 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě návrhu žalovaného došlo jeho akceptací dne 22. 12. 2018 k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty de luxe [číslo] (dále také„ úvěrová smlouva“), na základě které předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr až do ve výše 150 000 Kč Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, nejméně však 200 Kč. Podle výpisu z úvěrového účtu za celou dobu trvání smlouvy žalovaný průběžné čerpal prostředky z úvěrového rámce, v důsledku čehož mu vznikl dluh na jistině ve výši 149 870,33 Kč. Před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně vycházela z jeho obratů na účtu, z údajů v žádosti žalovaného, které ověřovala v interních a externích databázích, registrech BRKI a NRKI, a z veřejných rejstříků. Výdaje byly odhadnuty na základě historických dat ČSÚ. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného mimo jiné vyplývá, že v říjnu 2018 splácel několik závazků včetně úvěrů se splátkami v celkové výši přesahující 20 tisíc Kč (např. [anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno] [příjmení], či splátka ze dne 15. 10. 2018 ve výši 11 529 Kč). Žalobkyně pro řádné nesplácení úvěru celý úvěr zesplatnila ke dni dne 23. 12. 2019 dopisem ze dne 27. 12. 2019 odeslaného téhož dne. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2020. Dopisem ze dne 21. 8. 2020 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, odeslanou dne 25. 2. 2021.

4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které žalovaný vyčerpal částku 149 870,33 Kč, kterou dosdu neuhradil. Žalobkyně neprokázala zda, jak a konkrétně na základě čeho, byla řádně zkoumána (včetně ověření) úvěruschopnost žalovaného.

5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila žádné doklady o jeho příjmech a výdajích s výjimkou výpisů z běžného účtu žalovaného, ze kterého naopak vyplývá vysoká zadluženost žalovaného, jehož závazky dle všeho zkoumány nebyly vůbec, takže není zřejmé, z čeho konkrétně předchůdkyně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Předchůdkyně žalobkyně proto neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 149 870,33 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaný dosud nic neuhradil, a proto žalobkyni nadále dluží 149 870,33 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 22. 2. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 23. 2. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 149 870,33 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu ve výroku II. zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně veškerého příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) ve věci převažující úspěch (59 % výrok I.) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6 254 Kč (po zaokrouhlení), která představuje po odečtení úspěchu žalovaného (41 % - výrok II.) 18 % z celkové výše nákladů žalobkyně ve výši 34 744,40 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 592 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 151 828 Kč sestávající z částky 7 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva a sepis žaloby – pozn. obsah doplnění žaloby mohl a měl být obsažen již v podané žalobě, takže jej soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 4 712,40 Kč.