31 C 352/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 465,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 465,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky: - 140 Kč od 6. 8. 2017 do zaplacení -) 140 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení -) 140 Kč od 6. 10. 2017 do zaplacení -) 45,16 Kč od 6. 11. 2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 2 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného za přijímací zařízení (set top box a modem) v celkové výši 465,16 Kč a smluvní pokuty dle ceníku za nevrácení pronajatého přijímacího zařízení (set top boxu) dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 2. 11. 2016 v celkové výši 2 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 28. 4. 2021. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 21. 4. 2021 omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila a ani se neomluvila. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 2. 11. 2016 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky a jejímž předmětem byly objednané služby [anonymizováno] internet a [anonymizováno] televize a dále pronájem modemu Wifi a pronájem HD boxu, oboje za 70 Kč měsíčně. V prohlášení u písm. f) smlouvy bylo sjednáno oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu dle ceníku (2 000 Kč) v případě, že by žalovaná nevrátila pronajatá zařízení včas a v pořádku. Dle Všeobecných podmínek byla žalovaná povinna vrátit pronajatá zařízení do 14 dnů po ukončení smlouvy (čl. 7). Převzetí pronajatých zařízení žalovaná potvrdila podpisem zakázkového listu ze dne 18. 5. 2017. Fakturami za období od 15. 7. 2017 do 30. 11. 2017 bylo žalované vyúčtováno (mimo jiné) nájemné za přijímací zařízení, přičemž žalovaná dluží na nájemném celkem 465,16 Kč. Předchůdkyně žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila dopisem ze dne 7. 12. 2017, kterým také vyzvala žalovanou k vrácení pronajatého zařízení (set top boxu) s tím, že jinak jí bude vyúčtována smluvní pokuta 2 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 13. 2. 2019. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované dne 30. 7. 2019 předžalobní upomínku. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazů.

4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě které – mimo jiné – pronajala žalované přijímací zařízení za nájemné celkem ve výši 140 Kč měsíčně (§ 2201 o. z., § 2217 odst. 1 o. z.). Předchůdkyně žalobkyně od smlouvy následně odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení pronajatého zařízení (set top boxu), což žalovaná neudělala. Žalobkyně proto po žalované požaduje zaplacení dlužného nájemného (v součtu 465,16 Kč) a smluvní pokuty 2 000 Kč, která však byla (neplatně) sjednána blanketním odkazem na ceník a obchodní podmínky, nikoliv písemně přímo ve smlouvě, kterou žalovaná podepsala (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dlužného nájemného za pronajaté zařízení ve výši 465,16 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, nicméně nárok na zaplacení smluvní pokuty 2 000 Kč nepřiznal a žalobu v této části zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

5. Přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.