31 C 353/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 71 194 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69 964 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 69 964 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 230 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 29 780,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 289,71 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 69 964 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 71 194 Kč od 28. 7. 2021 do 28. 2. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 230 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 2 292 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 71 194 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 29. 11. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do limitu 50 000 Kč. Žalovaná za dobu trvání smlouvy načerpala částku 69 964 Kč, které se zavázala splatit spolu s úroky a s poplatky prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná řádně nesplácela, a proto žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 14. 5. 2020. Žalovaná dosud na svůj dluh nic neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 11. 4. 2022, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Úvěrovou smlouvou ze dne 29. 11. 2019, jejíž součástí byly úvěrové podmínky a rámcová pojistná smlouva s pojistnými podmínkami, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s opakovaným čerpáním až do ve výše 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala s úroky ve výši 26,28 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě a v úvěrové kartě žalované byl uveden její příjem ze zaměstnání ve výši 21 500 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti 26 500 Kč, dvě vyživované děti a bydlení v podnájmu. Měsíční výdaje domácnosti 19 000 Kč. Dle úvěrové zprávy žalovaná v prosinci 2018 a únoru 2019 žádala o osobní úvěr a v obou případech byla její žádost odmítnuta. Dle výpisu čerpání a splátek žalovaná vyčerpala celkově částku 69 964 Kč a dosud nic neuhradila. Dopisem ze dne 14. 5. 2020 byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 5. 6. 2020 (odeslaného právním zástupcem žalobkyně dle podacího archu dne 8. 6. 2020) byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.

4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy poskytla žalované celkovou částku 69 964 Kč, na kterou žalovaná dosud nic neuhradila. Přestože žalobkyně částečně zkoumala závazky žalované, neprokázala zda, na základě čeho a jak konkrétně zkoumala úvěruschopnost žalované.

5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nedoložila žádné doklady o příjmech a výdajích žalované, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalované pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 69 964 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaná dosud nic neuhradila. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 28. 2. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 1. 3. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 69 964 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu ve výroku II. zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (úspěch žalobkyně po započtení požadovaného – nepřiznaného – příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí v rozsahu 56 % a neúspěch v rozsahu 44 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 292 Kč (po zaokrouhlení), což odpovídá 12 % z jejich celkové výše 19 096,40 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 560 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 194 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 840 Kč ve výši 2 696,40 Kč.