31 C 369/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15 055 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 365 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 365 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 7 690 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 015,66 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 025,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 30. 7. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 635 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 15 055 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 26. 4. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze 2 635 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 25. 8. 2021, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v její nepřítomnosti.

4. Soud provedl důkaz předloženými listinami a zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 4. 2016, [číslo] bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Z karty zákazníka ze dne 25. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 16 000 Kč (8 600 Kč dávka mateřské, 5 400 Kč příjem z dohody a 2 000 Kč výživné), výdaje ve výši celkem 13 000 Kč (3 800 Kč na bydlení, 9 200 Kč výdaje domácnosti). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 (odeslaného dle podacího lístku dne 7. 1. 2020) soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu. Ze smluvních podmínek soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, ze které žalovaná splatila celkově 2 635 Kč.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

8. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala zejména její příjmy. Předchůdkyně žalobkyně měla tvrzení o výši příjmu žalované ověřit z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, z výpisu z účtu a z nájemní smlouvy, nicméně žádný z těchto dokumentů soudu nepředložila a soud proto nemá za prokázané, že tak předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pakliže tedy žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že schopnost žalované splácet úvěr posuzovala řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Žalobkyně nicméně doložila, že žalované byla v hotovosti vyplacena částka celkem 10 000 Kč, ze které žalovaná vrátila pouze 2 635 Kč, z toho důvodu vzal soud za prokázané, že ve výši 7 365 Kč vzniklo žalované bezdůvodné obohacení (plnění z neexistujícího právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 30. 7. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 31. 7. 2021, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 7 365 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

11. Přestože měla žalovaná převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké vznikly.