31 C 372/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 840 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 840 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově číslo variabilní symbol, soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 840 Kč z titulu náhrady nákladů vynaložených na převoz žalovaného od hraničního přechodu obec na obvodní oddělení obec a následně do protialkoholní záchytné stanice v obec, celkem 120 km, dne 23. 5. 2020. Žalovaný pod vlivem alkoholu (2,4 promile) nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval sebe i jiné osoby a veřejný pořádek, v důsledku toho je povinen provedený převoz nahradit.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 24. 5. 2021. Vzhledem k tomu, že se nikdo z řádně předvolaných účastníků k nařízenému jednání nedostavil (žalobkyně se omluvila přípisem ze dne 19. 5. 2021), projednal soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), věc v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne 23. 5. 2020 zadržen policií na hraničním přechodu obec poté, co přijel autobusem z anonymizováno a odmítl uposlechnout výzvy policistů, aby vyčkal na hraniční kontrolu. Žalovaný byl opilý, po provedení dechové zkoušky bylo zjištěno 2,40 promile alkoholu v dechu. Následně byl žalovaný převezen na služebnu v obec a poté do PAZS do obec, kde lékař konstatoval střední stupeň opilosti. Přeprava obžalovaného byla provedena služebním vozidlem Renault Trafic, registrační značka, a bylo ujeto celkem 120 km s tím, že průměrná spotřeba nafty služebním vozidlem činí podle technického průkazu 8,8 l /100 km. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky 840 Kč vyzván dopisem ze dne 10. 6. 2020, avšak dluh nezaplatil.

4. Soud právně posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Žalovaný v důsledku požití alkoholu nekontroloval své chování, když neuposlechl opakované výzvy policistů a odmítal vyčkat na hraniční kontrolu, bezprostředně tak ohrožoval veřejný pořádek dle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ ZoSZS“), a byl proto zadržen a následně dle § 89c odst. 1 ZoSZS dopraven do záchytné stanice. Dle § 89e odst. 1 ZoSZS vznikla žalovanému povinnost uhradit náklady na dopravu do záchytné stanice, tyto náklady byly vyčísleny v souladu s vyhláškou č. 358/2019 Sb., na 504 Kč za náhradu za použití silničního motorového vozidla a na 335,81 Kč za spotřebované pohonné hmoty, tj. celkem 840 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po výzvě ze dne 10. 6. 2020.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva, žaloba) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

6. Žalobkyně je dle § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), osvobozena od soudních poplatků. Podle § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soud zcela vyhověl nároku žalobkyně, která je osvobozena od placení soudních poplatků, žalovaný od soudních poplatků osvobozen není a nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto ve výroku III. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chomutově soudní poplatek. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.