31 C 377/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5 643,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 643,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky: - 189,80 Kč od 6. 10. 2017 do zaplacení - 189,99 Kč od 6. 11. 2017 do zaplacení - 189,99 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 73,54 Kč od 6. 1. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 5 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného za přijímacího zařízení (DAWN GATEWAY HDD) v celkové výši 643,32 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] a [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] a dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky žalobkyně a jejímž předmětem byly objednané služby [anonymizováno] internet a [anonymizováno] televize a dále pronájem zařízení za 189,99 Kč; ve smlouvě byl také dohodnut připojovací poplatek ve výši 99 Kč. V prohlášení u písm. f) smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat smluvní pokutu dle ceníku (5 000 Kč za každé zařízení) v případě, že by žalovaná nevrátila pronajatá zařízení včas a v pořádku. Dle všeobecných podmínek žalobkyně byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni pronajaté zařízení do 14 dnů po ukončení smlouvy (čl. 7). Převzetí pronajatých zařízení žalovaná potvrdila podpisem zakázkového listu ze dne 28. 3. 2017. Fakturami za období od 5. 10. 2017 do 20. 1. 2018 byl žalované vyúčtován připojovací poplatek a dále (mimo jiné) nájemné za zařízení, přičemž žalovaná za výše uvedené období dluží žalobkyni na nájemném celkovou částku 643,32 Kč. Žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila dopisem ze dne 13. 12. 2017, kterým také vyzvala žalovanou k vrácení pronajatého zařízení s tím, že jinak ji bude vyúčtována smluvní pokuta 5 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě před podání žaloby výzvou ze dne 20. 1. 2020.

4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě které mj. i pronajala žalované předmětné zařízení, za nájemné 189,99 Kč měsíčně (§ 2201 o. z., § 2217 odst. 1 o. z.). Žalobkyně od smlouvy následně odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení pronajatého zařízení, což žalovaná neudělala. Žalobkyně proto po žalované požadovala zaplacení dlužného nájemného za zařízení (v součtu 643,32 Kč) a smluvní pokuty 5 000 Kč, která však byla neplatně sjednána blanketním odkazem na ceník a obchodní podmínky, tj. nikoliv písemně přímo ve smlouvě, kterou žalovaná podepsala (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dlužného nájemného za pronajaté zařízení ve výši 643,32 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Zbývající část žalované částky v podobě nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč soud z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

5. Přestože byla žalovaná ve věci převážně úspěšná a měla by tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.