31 C 378/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19 453,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 968,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 968,30 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 484,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 184,11 Kč, s úrokem ve výši 15,5 % ročně z částky 17 743,26 Kč, od 29. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 163,54 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 473,26 Kč od 29. 1. 2021 do 25. 2. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 484,94 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 689 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 453,26 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou dne 26. 1. 2019 uzavřela s žalovaným [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který však žalovaný po vyčerpání následně ve sjednaných 64 měsíčních splátkách po 503,17 Kč řádně nesplatil, a proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zcela zesplatnila ke dni 20. 4. 2020. Žalovaný dosud celkově uhradil 5 031,70 Kč. Předchůdkyně žalobkyně i zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž schopnost žalovaného řádně splácet úvěr vyplývá i ze skutečnosti, že řádně splácel po dobu 9 měsíců.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2019 předchůdkyně žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, což vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Součástí smlouvy byly i informace o spotřebitelském úvěru, produktové podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 64 měsíčních splátkách po 503,17 Kč. Před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů v žádosti žalovaného, které ověřovala v interních a externích databázích, registrech BRKI a NRKI a veřejných rejstřících. Dle platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaný za celou dobu trvání smlouvy zaplatil předchůdkyni žalobkyně částku 5 031,70 Kč. Žalobkyně pro řádné nesplácení úvěru celý úvěr zesplatnila ke dni dne 20. 4. 2020 dopisem ze dne 22. 4. 2020, odeslaným dle podacího archu dne 23. 4. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. Dopisem ze dne 23. 2. 2021 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, odeslanou dne 25. 2. 2021.

4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, podle níž mu poskytla částku 20 000 Kč, ze které žalovaný celkově splatil částku 5 031,70 Kč. Žalobkyně neprokázala zda, jak a konkrétně na základě čeho, byla řádně zkoumána (včetně ověření) úvěruschopnost žalovaného, když k tomuto doplnění byla vyzývána v předstihu před jednáním, a proto soud nevyhověl žádosti zástupce žalobkyně o odročení a poskytnutí lhůty k doplnění důkazů, které mohla žalobkyně doložit nejpozději při jednání.

5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila žádné doklady o jeho příjmech a výdajích, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaný dosud uhradil jen 5 031,70 Kč, a proto žalobkyni nadále dluží 14 968,30 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 25. 2. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 26. 2. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 14 968,30 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu ve výroku II. zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně veškerého příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) ve věci převažující úspěch (56 % výrok I.) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 689 Kč, která představuje po odečtení úspěchu žalovaného (44 % - výrok II.) 12 % z celkové výše nákladů (po zaokrouhlení) žalobkyně ve výši 5 739 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 453,26 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva a sepis žaloby) a z částky 1 900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., z cestovného ve výši 1/3 z celkové výše 2 474,87 Kč (zástupce žalobkyně se téhož dne účastnil 3 jednání) za cestu z Prahy do Chomutov a zpět (216 km) – vozem se spotřebou 6,2 l/100km při ceně 39,59 Kč, náhrady 4,7 Kč za 1 km, včetně náhrady za promeškaný čas za 5 půlhodin po 100 Kč a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 143,52 Kč.