31 C 387/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 100 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 460 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 720,02 Kč, s úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 868,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 1. 2021 do 19. 4. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 900 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 560 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 4. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 5 000 Kč, kterou však žalovaný ve sjednaných 45 týdenních splátkách po 188 Kč řádně nesplatil, neboť dosud uhradil jen 900 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které uvedl v zákaznické kartě a dále z pracovní smlouvy a výplatních pásek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 1. 6. 2022 se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila, žalovaný bez omluvy), a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti.

4. Na základě provedených důkazů učinil osud následující závěr o skutkovém stavu: Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 6. 2018 [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla v den uzavření smlouvy žalovanému v hotovosti částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 45 týdenních splátkách po 188 Kč. V kartě zákazníka je u poměrů žalovaného uvedeno, že má čistý příjem ze zaměstnání stavebního dělníka ve výši 12 405 Kč, což bylo doloženo i výplatními páskami, a výdaje za bydlení u rodičů ve výši 2 500 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč měsíčně, tj. celkem 6 500 Kč. Výdajová stránka však nebyla ničím doložena, přestože měl žalovaný např. bankovní účet, na který mu byla dle výplatních pásek vyplácena mzda. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 21. 4. 2021 odeslaným dne 21. 4. 2021 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla podle smlouvy o úvěru žalovanému částku 5 000 Kč, ze které žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 900 Kč. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá, zkoumala a ověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet jen z hlediska příjmů, nikoliv výdajů a dalších závazků.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

8. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala výdaje a případné další závazky žalovaného. Žalobkyně sice doložila část dokumentů, ze kterých její předchůdkyně ověřovala příjmy žalovaného, nicméně je nedoložila všechny (např. bankovní výpisy, lustrace v bankovních a nebankovních registrech), ačkoli by je měla mít k dispozici a nic by nemělo bránit v jejich doložení. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pokud žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalovaného splácet úvěr posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 5 000 Kč, ze které žalovaný vrátil pouze 900 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 4 100 Kč vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení (plněním z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaého řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného, což bylo dne 19. 4. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 20. 4. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 4 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

11. Přestože měl žalovaný převažující úspěch (z celého předmětu řízení včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí) ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké vznikly.