31 C 391/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, adresa pro doručování: Adresa žalovaného o 37 860,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 872 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 988,13 Kč s žalovaným příslušenstvím, které nebylo přiznáno ve výroku I., a to včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 37 860,13 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 15. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, podle které žalovaný čerpal částku 32 989 Kč na nákup spotřebního zboží. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve sjednaných 36 měsíčních splátkách po 1 539 Kč, což však řádně neučinil, neboť dosud uhradil jen 5 117 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela předchůdkyně žalobkyně z žádosti žalovaného, dle které činil jeho příjem 20 000 Kč a výdaje 10 000 Kč měsíčně, vycházela i z dalších dostupných bankovních i nebankovních registrů, nicméně se předchůdkyni žalobkyně nepodařilo k tomu dokumentaci dohledat.

2. Žalovaný k věci při jednání soudu dne 27. 3. 2024, ze kterého se žalobkyně omluvila, uvedl, že předmětný úvěr u právnická osoba) si dne 15. 3. 2022 skutečně bral, a to na nákup televizoru v prodejně právnická osoba. Poté se odstěhoval za prací do Irska, kde mu však nevyšla pracovní nabídka a vracel se zpět do ČR a chvíli mu trvalo, než si našel nové zaměstnání. Potvrdil i žalobkyní uváděnou výši uhrazených splátek v částce 5 117 Kč. Při uzavření úvěru byl dotazován na své příjmy a výdaje. Potvrdil žalobkyní uváděný příjem ve výši 20 000 Kč čistého měsíčně. Ohledně výdajů uváděná částka 10 000 Kč odpovídala jeho tehdejším nákladům na bydlení. V dané době kromě toho ještě splácel úvěr u Monety se splátkou cca 3 500 Kč měsíčně. Tento úvěr byl po uzavření smlouvy v projednávané věci, následně refinancován v rámci nového úvěru od Monety. Mezi další výdaje pak žalovaný uvedl částku 870 Kč měsíčně na paušál k mobilnímu telefonu. Náklady na potraviny a hygienické potřeby a ošacení odhadl jen na částku 3 000 Kč měsíčně, neboť se stravoval převážně v zaměstnání. Pro případ, že mu bude soudem uloženo něco zaplatit, požádal žalovaný o povolení splátek ve výši 5 000 Kč měsíčně.

3. Z nařízeného ústního jednání se žalobkyně a její zástupce se omluvili, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Na základě úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 15. 3. 2022 poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému, se kterým téhož dne uzavřela i rámcovou smlouvu o bankovních produktech, částku 32 989 Kč na nákup TV, což je mezi stranami i nesporné a vyplývá to i z výpisu z úvěrového účtu, dle něhož žalovaný splatil před zahájením jednání částku 5 117 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně nepředložila žádné důkazy a lze tak jen částečně vycházet z toho, že příjem 20 tis. Kč žalovaný potvrdil, nicméně výdaje žalovaného byly objektivně podstatně vyšší (cca 18 tis. Kč měsíčně), než z jakých vycházela předchůdkyně žalobkyně (10 000 Kč), přičemž její postup v tomto směru nelze přezkoumat. Obdobně není zřejmé, zda a jak byly zjišťovány další závazky žalovaného, přičemž soudu je z úřední činnosti (ve věci 18 C 146/2023) známo, že žalovaný měl přinejmenším závazky u banky právnická osoba přesahující celkem 200 tis. Kč), což vyplývá ze zkoumání úvěruschopnosti žalovaného u této banky. Předchůdkyně žalobkyně pro prodlení žalovaného od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 27. 12. 2022 a celý dluh zesplatnila ke dni 31. 1. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu pohledávek a potvrzením o přijetí úplaty byla s účinností ke dni datum postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni, což dále potvrzuje i oznámení o postoupení pohledávky. Dopisem ze dne 31. 3. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. S ohledem na výše učiněná skutková zjištění, neučinil soud z ostatních provedených důkazů žádná další relevantní skutková zjištění. Žalobkyně, resp. její právní zástupce vzdala možnosti být ze strany soudu poučena k doplnění tvrzení a důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

1. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně předloženými důkazy sice prokázala uzavření tvrzené úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a poskytnutí částky 35 989 Kč žalovanému, nicméně neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila žádné doklady o příjmech, výdajích a případných závazcích žalovaného, a dále přezkoumatelnou úvahu, jak tyto údaje promítla do odpovědné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalovaný měl zjevně min. o 8 tis. vyšší výdaje, než z jakých předchůdkyně žalobkyně vycházela. Není tedy zřejmé, z čeho konkrétně předchůdkyně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností poskytovatele úvěru dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Předchůdkyně žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, smluvní pokuty a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že bylo plněno částkou 32 989 Kč na úhradu zboží za žalovaného, což lze považovat za bezdůvodné obohacení (plnění za jiného) ve stejné výši, ze které žalovaný vrátil pouze 5 117 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 27 872 Kč žalovanému nadále trvá bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného, což bylo dne 4. 3. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 5. 3. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 27 872 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl. Soud žalovanému k jeho žádosti povolil částku uloženou k zaplacení ve výroku I. splácet ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, když lze takové splátky považovat ze zcela přiměřené k výši uložené povinnosti, neboť by k zaplacení dluhu mělo dojít do 6 měsíců.

7. Jelikož lze úspěch stran (žalobkyně 28 209,90 Kč a žalovaného 29 602,77 Kč) po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí (57 812,67 Kč) ve věci srovnatelný, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.