31 C 40/2019

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupeného advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa o výživné pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na její výživu od 7. 10. 2019 do 30. 8. 2021 částkou 5 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 10. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, čímž se mění rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 6. 2015, č. j. 13 P 279/2004-126.

II. Dlužné výživné za dobu od 7. 10. 2019 do 30. 8. 2021 ve výši 19 000 Kč je žalovaný povinen splácet žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným do každého 10. dne v měsíci k rukám žalobkyně, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zvýšení výživného o 2 000 Kč na částku 5 000 Kč měsíčně za období od 31. 8. 2021 do 31. 8. 2022, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 810 Kč.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zvýšení běžného výživného z částky 3 000 Kč, která byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 6. 2015, č. j. 13 P 279/2004-126, na částku 5 000 Kč, z důvodu zvýšených životních nákladů žalobkyně od poslední úpravy výživného, neboť v září 2019 začala studovat na vysoké škole – Ekonomické fakultě Západočeské univerzity v Plzni (dále také jen„ VŠ“). Žalobkyně byla při studiu na VŠ se svou výživou odkázána především na svou matku, se kterou žije ve společné domácnosti a která je příjemkyní invalidního důchodu (7 964 Kč) a k tomu pracovala na částečný úvazek jako prodavačka s příjmem kolem 8 000 Kč měsíčně. Přitom jen náklady na bydlení činí 7 052 Kč měsíčně a náklady na studium včetně ubytování a dopravy přesahují 7 tis. Kč. Žalovaný nad rámec stanoveného výživného nijak žalobkyni nepřispíval a vůbec se s ní nestýká.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně nestudovala vysokou školu řádně, když bylo její studium bezvýsledné a nemá tak povinnost jí na takové studium přispívat zvýšeným výživným. Kromě toho mu jeho příjmy neumožňují platit výživné ve výši, které žalobkyně navrhuje, neboť po uhrazení jeho výdajů, resp. výdajů pro celou jeho rodinu, tj. jeho současnou manželku, která má kvůli nedoslýchavosti (50 % ztrátě sluchu) problém sehnat práci a přivydělává si jen příležitostnými brigádami, a jejich dvě nezaopatřené nezletilé děti, mu žádné finanční prostředky nezbývají, obzvláště v současném období rychlého růstu cen a v situaci, kdy došlo k poklesu příjmů jeho rodiny oproti předchozí úpravě výživného, kdy jeho manželka pracovala s příjmem 14 000 Kč měsíčně. Na uvedené podle žalovaného nemá vliv ani to, že podle svých vlastních tvrzení (při jednání dne 4. 5. 2022) měsíčně utratí za tabákové výrobky částku kolem 1 500 Kč (vykouří půl krabičky cigaret denně při ceně krabičky cca 110 Kč), a to s odůvodněním, že si jako řidič kamionu„ potřebuje zapálit, aby neusnul za volantem“, stejně jako si v rámci období vymezeného ve výroku I. platil hru na mobilu ve výši cca 300- 400 Kč měsíčně, aby se dle vlastních slov„ nějak zabavil a nemusel si okusovat nehty“. Podle žalovaného těmto jeho„ nezbytným“ potřebám vyživovací povinnost vůči jeho dceři (žalobkyni) nepředchází. Totožně to vnímá i ve vztahu k nákladům vynaloženým na přenechání pronájmu zahrady v zahrádkářské kolonii za 150 000 Kč, které uhradil ze zisku z prodeje jeho podílu (1/6) na nemovitosti, který zdědil po otci a který prodal v roce 2021 své matce rovněž za 150 000 Kč; a dále i vůči nákladům na související opravu a vybavení zahradní chatky ve stejné kolonii, na což si bral od svého zaměstnavatele firemní půjčku 150 000 Kč, kterou stále splácí po 3 800 Kč měsíčně.

3. Žalovaný v období od května 2021 do září 2021 žalovaný zasílal žalobkyni výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně v souladu s původně vydaným nepravomocným rozsudkem pro zmeškání zdejšího soudu v této věci, který byl později zrušen odvolacím soudem, čímž žalobkyni nad rámec původního výživného ve výši 3 000 Kč, které po celé žalované období řádně platil, uhradil za těchto 5 měsíců navíc částku 25 000 Kč, která byla soudem započtena na níže specifikovaný nedoplatek na výživném.

4. V průběhu řízení žalobkyně dobrovolně ukončila studium na vysoké škole ke dni 31. 8. 2022 a od září 2022 začala pracovat, čímž skončila vyživovací povinnost žalovaného a bylo tím i ohraničeno žalované období od 7. 10. 2019 do 30. 8. 2022.

5. Soud pro účely skutkových zjištění a souvisejícího hodnocení důkazů předesílá, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že oba účastníci i přes opakované dotazy a výzvy soudu uvedli nepravdivá tvrzení či významné skutečnosti, zejména týkající se jejich příjmů, zamlčeli, případně svá tvrzení dle vývoje procesní situace měnili. Žalovaný až do konfrontace se zprávou jeho zaměstnavatele tvrdil, že jezdí s kamionem v ČR a v zahraničí a přes týden spí v autě v sídle firmy za 50 Kč na den, ačkoliv ve skutečnosti převážně jezdil v zahraničí a pobíral v hotovosti cestovní náhrady ve stovkách EUR měsíčně, přičemž přespával na cestách v autě, nikoliv v sídle firmy. Žalovaný dále v podání ze dne 28. 12. 2021 tvrdil, že své vozidlo Peugeot 307 dostal darem od tchána, nicméně při jednání dne 8. 6. 2022 tvrdil, že tchánovi (panu [příjmení]) auto splácí po 4 700 Kč měsíčně. Žalovaný shodně s žalobkyní zamlčeli existenci bankovních účtů (žalobkyně zcela, žalovaný z části, a to i jeho současné manželky, na jejíž účet přeposílá svou výplatu ze svého účtu), na kterých byly významné finanční obraty. Žalobkyně dále zamlčela dar od babičky (matky žalovaného) ve výši 100 000 Kč dne 24. 12. 2021, jakkoliv takový dar zákonnou vyživovací povinnost žalovaného neumenšuje a má především kontextový význam z hlediska případného ohrožení žalobkyně hmotnou nouzí spojenou s nemožností úhrady základních potřeb apod., což žalobkyni mimo jiné i díky tomuto daru nehrozilo. Z uvedeného vyplývá, že soud nemohl od těchto účelových změn tvrzení odhlédnout při hodnocení provedených důkazů. <b>6. Vyživovací povinnost žalovaného</b> Základní skutečnost, že je žalobkyně dcerou žalovaného je mezi stranami nesporná, kromě toho vyplývá i z centrální evidence obyvatel, a i z předchozího rozsudku o výživném Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 6. 2015, č. j. 13 P 279/2004-126, kterým byla žalovanému stanovena dosavadní výše výživného 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný nad rámec výživného žalobkyni nijak nepřispívá (s výjimkou dočasného navýšení specifikovaného v odst. 3 rozsudku) a nestýká se s ní. <b>7. Studium a poměry žalobkyně</b> Dle potvrzení o studiu a zprávy Západočeské univerzity v Plzni (na č.l. 506) žalobkyně v rozhodném období vymezeném v odst. 3 studovala denní bakalářské studium na VŠ v Plzni od září 2019, resp. v tomto období byla účastna dvou studijních programů, z toho první probíhal od září 2019 do konce srpna 2021, kdy žalobkyně na vlastní žádost studium ve druhém ročníku z důvodu nesplnění jednoho předmětu ukončila a od září 2021 nastoupila do dalšího studijního programu na stejné fakultě s tím, že jí byly uznány splněné předměty z přechozího studia, byť byla formálně vedena jako posluchačka prvního ročníku. Druhé studium ukončila na vlastní žádost ke konci srpna 2022, když se jí nepodařilo složit zkoušku z chybějícího předmětu. Protože je soustavná příprava na budoucí povolání formou studia zásadní otázkou pro přiznání výživného žalobkyni, zabýval se jí soud přednostně, a to i kvůli případnému zúžení rozsahu zjištěných skutečností z provedených důkazů, které by nebyly relevantní k období nikoliv řádného studia. Po zhodnocení průběhu a konce studia žalobkyně má soud za to, že ačkoliv žalobkyně nakonec nedostudovala, tj. řádně nedokončila bakalářský studijní program, nelze uzavřít, že by i takovéto studium, alespoň po jeho první dva roky, které lze převážně považovat za řádné, nemělo žádný význam či obohacující efekt pro budoucí profesní vyhlídky žalobkyně, byť se tento efekt nemusí projevit hned, ale až v budoucnu. Rozhodně se nedá říci, že by úroveň znalostí či dovedností (zejm. těch měkkých či jemných – tzv.„ soft skills“) žalobkyně zůstala jejím studiem na VŠ nedotčena, navzdory tomu, že její studium nebylo završeno očekávaným ziskem bakalářského titulu. Z uvedeného vyplývá, že i přes řádně neukončené studium, lze jeho (až na výjimky) řádně proběhnuvší splněnou část v průběhu prvních dvou let považovat za formu přípravy na budoucí povolání. A bez ohledu na skutečnost, že každému dítěti odkázanému na výživu svých rodičů by mělo být umožněno pokusit se dosáhnout i vysokoškolského vzdělání, pokud úspěšně splní podmínky pro studium a pakliže má tuto ambici, přičemž studium nevylučují jiné závažné okolnosti - mimo jiné i nepříznivá majetková situace rodičů či jiných povinných osob, přičemž v obecné rovině nelze akceptovat závěr, že by v případě studijního neúspěchu na vysoké škole automaticky nenáleželo výživné dítěti, které se o studium na VŠ pokusilo. Jinými slovy, pokud to okolnosti umožňují, mělo by každé dítě dostat šanci studovat na všech úrovních studia včetně toho vysokoškolského, neboť jiným způsobem ani nemůže zjistit, zda jej zvládne dokončit či nikoliv. Uvedené je třeba aplikovat zejména na první studium, nikoliv na opakovaná studia, na která již nelze nahlížet jako na upřímnou snahu o dosažení lepší kvalifikace a soustavnou přípravu na budoucí povolání. Veden těmito úvahami tak soud považoval za řádné jen první dva akademické roky studia (prvního studijního programu) žalobkyně do jeho ukončení ke konci srpna 2021, nikoliv následné studium od září 2021 do srpna 2022, kdy žalobkyně studia definitivně zanechala a od září 2022 nastoupila do práce.

8. Dále uvedená skutková zjištění z provedených důkazů se proto v rámci žalovaného období vztahují jen k časovému úseku řádného studia žalobkyně (7. 10. 2019 do 30. 8. 2021), neboť jakákoliv další zjištění, s výjimkou skutkového zjištění o nikoliv řádném studiu žalobkyně v následném období, lze považovat ve vztahu ke stanovenému meritu věci a pro účely rozhodnutí soudu za bezpředmětná a nadbytečná.

9. Příjmy žalobkyně v rozhodném období sestávaly z výživného 3 000 Kč měsíčně od žalovaného (s výjimkou dočasného navýšení specifikovaného v odst. 3 rozsudku), dále žalobkyně pobírala ubytovací stipendium od ZČU čtvrtletně částku 1 778 Kč (celkem 12 450 Kč). Žalobkyně také obdržela darem od své babičky a matky žalovaného [jméno] [celé jméno žalobkyně] částku 100 000 Kč převodem na účet žalobkyně dne 24. 12. 2021. Výdaje žalobkyně tvořily náklady za ubytování na koleji dle smlouvy o ubytování a dle zprávy ZČU ve výši 3 000 Kč měsíčně po dobu akademického roku (např. od 20. 9. 2021 do 30. 6. 2022), tj. po přepočtu na kalendářní rok 2 333 Kč měsíčně, dále platby za internet ve výši 365 Kč měsíčně, tarif na mobil 400 Kč měsíčně, doprava z Chomutova do Plzně a zpět + MHD v Plzni celkem 1 010 Kč měsíčně, lekce tělocviku 700 Kč. Jinak měla žalobkyně ostatní výdaje odpovídající jejímu věku, a to včetně plateb za občerstvení na benzinových stanicích, na které poukazoval žalovaný, neboť tyto se zásadně nevymykají výdajům vrstevníků žalobkyně ve srovnatelném věku.

10. Matka žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] pobírala od ledna 2019 dle oznámení ČSSZ ze dne 17. 12. 2018 invalidní důchod 7 964 Kč a dále měla příjem z částečného pracovního úvazku jako prodavačka cca 8 000 Kč měsíčně. Tento pracovní poměr ukončila na základě doporučení lékařky ze dne 26. 6. 2020 ke dni 30. 6. 2020, jak dále vyplývá ze zprávy OSSZ ze dne 22. 3. 2022. Rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 29. 7. 2020 jí byla od 1. 7. 2020 přiznána podpora v nezaměstnanosti 5 655 Kč pro první dva měsíce, 4 350 Kč na další 2 měsíce a 3 915 Kč po zbývající podpůrčí dobu. Dle pracovní smlouvy ze dne 3. 3. 2021 pracovala od 5. 3. 2021 do 31. 12. 2021 jako uklízečka za 100 Kč/hod v rozsahu 20 hodin týdně. K tomu dále pobírala přídavky na dítě (žalobkyni) a příspěvky na bydlení (1 028 Kč). Zaměstnána byla jen do konce roku 2021 a od počátku roku 2022 jejím příjem tvořil jen invalidní důchod, dávky nemocenské a dávky státní sociální podpory ve výši 3 915 Kč. Od 1. 6. 2022 jí pak byla přiznána další podpora v nezaměstnanosti. Na bydlení s žalobkyní v bytě vynaložila dle SIPO částku 7 200 Kč, dále 369 Kč měsíčně za internet a dále platila žalobkyni pojištění ve výši 700 Kč měsíčně. Mimo to splácela úvěr u [anonymizována dvě slova] částkou 1 212 Kč měsíčně, což vyplývá z přehledu a výpisu z jejího účtu. <b>11. Příjmy, výdaje a poměry žalovaného</b> Žalovaný byl dle pracovní smlouvy po celé žalované období zaměstnán jako řidič mezinárodní kamionové nákladní dopravy. Dle zpráv a přehledů zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] měl žalovaný v průměru za období o září 2019 do února 2022 měsíčně 32 500 Kč čistého. K tomu dále průměrné stravné v ČR 336 Kč měsíčně a zahraniční stravné 565 EUR měsíčně (tj. cca 14 000 Kč při spodní hranici směnného kurzu 25 Kč 1 EUR). Celkové čisté průměrné příjmy žalovaného se proto pohybovaly mezi 46- 47 000 Kč měsíčně. K dietám (stravnému) a jejich spotřebě žalovaný při jednání soudu dne 4. 5. 2022 (podrážděně až úsečně) uvedl, že neví, jakou část z nich spotřebuje, takže třeba všechny, což ilustroval na příkladu, kdy porušil při jízdě v Rakousku dopravní předpisy a jeho firma za něj musela zaplatit pokutu 150 EUR, které mu potom strhla s z výplaty, což soud ze zjevných důvodů (veřejnoprávní sankce za zaviněné protiprávní jednání) nepovažuje za oprávněné vynaložené výdaje (na rozdíl např. od nákladů na dopravu do zaměstnání, nákup potravin atd.). Jelikož žalovaný netvrdil ani nedoložil, zda a případně v jakém rozsahu vynakládá stravné pro úhradu svých nákladů spojených se zahraničními cestami, přičemž lze považovat už za jistý druh obecného pravidla (téměř až notoriety), že řidiči kamionů v mezinárodní dopravě značnou část stravného nespotřebují a činí tak nikoliv nepodstatnou část jejich příjmů. Ačkoliv pro to soud ze strany žalovaného neeviduje adekvátní skutková tvrzení, natož důkazy, vycházel soud (k benefitu žalovaného), že nespotřebuje jen polovinu stravného, tj. cca 7 000 Kč, které tak zahrnul do jeho příjmů. Příjmem žalovaného byl i přeplatek na daních ve výši 64 588 Kč, který mu byl dle výpisu z účtu vyplacen dne 8. 4. 2021. Do příjmů žalovaného lze dále zahrnout prodej spoluvlastnického podílu 1/6 nemovitosti (z dědictví po otci) své matce za 150 000 Kč z počátku roku 2021, které následně (dle příjmového dokladu na č.l. 64) v březnu 2021 použil na úhradu přenechání nájmu zahrady v zahrádkářské kolonii. S tím souvisí i půjčka ve výši 150 000 Kč, kterou žalovanému poskytl jeho zaměstnavatel a kterou použil na pořízení a rekonstrukci chatky v téže zahrádkářské kolonii včetně jejího zařízení. Tuto půjčku žalovaný pravidelně splácí částkou 3 800 Kč měsíčně. Žalovaný má dle rodných listů další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, které má se současnou manželkou [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to k dceři [jméno] (roč. 2007), a synovi [jméno] (roč. 2010), s nimiž bydlí ve společné domácnosti v bytě ve vlastnictví zletilého syna jeho současné manželky z předchozího vztahu [jméno] [příjmení], který jim byt pronajímá za cenu veškerých poplatků za byt, tj. příspěvků do fondu oprav a plateb za služby dle evidenčního listu v celkové výši 5 401 Kč, k nimž dále hradil dle SIPO elektřinu ve výši 2 430 Kč, plyn 580 Kč a poplatky za TV a internet cca 1 000 Kč. V souhrnu tak žalovaný vynakládá na bydlení (včetně poplatků za odpad) částku cca 10 000 Kč měsíčně, přičemž dle jeho čestného prohlášení [jméno] [příjmení] přispívá své matce [jméno] [celé jméno žalobkyně] na bydlení ve stejném bytě částkou 3 000 Kč měsíčně. Dále žalovaný platí náklady na dopravu vlastním vozem Peugeot 307 do zaměstnaní ve výši 2 000 Kč měsíčně. Kromě toho hradí sobě penzijní spoření ve výši 300 Kč měsíčně a pojištění svým dětem [jméno] a [jméno] ve výši 535 Kč měsíčně. [jméno] platí na základní škole obědy ve výši cca 500 Kč měsíčně po dobu školního roku, tj. cca 400 Kč měsíčně po přepočtu na kalendářní rok. Žalovaný dle vyúčtování Vodafone také platí mobilní tarify pro celou rodinu ve výši 2 600 Kč měsíčně (po odečtení 400 Kč za [jméno] [příjmení], vůči němuž nemá žalovaný vyživovací povinnost. Žalovaný je kuřák a vykouří půl krabičky cigaret denně při ceně krabičky cca 110 Kč, tj. výdaj 1 500 Kč měsíčně (viz blíže odst. 2). Žalovaný si dále v rozhodném období platil hru na mobilním telefonu za cenu cca 400 Kč měsíčně. V neposlední řadě platil žalovaný výživné žalobkyni ve výši 3 000 Kč měsíčně dle rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 6. 2015, č. j. 13 P 279/2004-126, přičemž v dané době činil příjem žalovaného 23 000 Kč a příjem jeho současné manželky [jméno] [celé jméno žalobkyně] 14 000 Kč měsíčně. Současná manželka žalovaného [jméno] [celé jméno žalobkyně] je sluchově postižena, nicméně nikoliv tak závažně, aby jí byl přiznán (byť částečný) invalidní důchod. Od 29. 6. 2020 je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž si přivydělává jen brigádami, např. dle dohody pracovní činnosti v [anonymizováno] ze dne 5. 12. 2018 do 30. 6. 2021 (obdobně v [anonymizováno], nebo u [anonymizována dvě slova] [obec]), z nichž měla v období od ledna 2020 do listopadu 2021 průměrný příjem 4 200 Kč měsíčně. V předchozím období od 25. 8. 2015 do 31. 1. 2018 dle rozhodnutí OSSZ pečovala o svou matku [jméno] [příjmení]. Dále je dle katastru nemovitostí majitelkou garáže v [obec] č. e. [anonymizováno].

12. Z hlediska pravidelných výdajů žalovaného, potažmo jeho domácnosti, nemohl soud nezohlednit i časté platby (v řádu desítek měsíčně) na účet sázkových kanceláří ([anonymizována dvě slova], [příjmení], [anonymizována dvě slova]) z bankovního účtu manželky žalovaného, na který žalovaný přeposílal převážnou část svých mezd a ze kterého tak byla hrazena většina výdajů jeho domácnosti. Dle zpráv sázkových kanceláří [anonymizována dvě slova], [příjmení] a [anonymizována dvě slova] byly v období od září 2019 do 1. 7. 2022 hráčské účty [jméno] [celé jméno žalobkyně] z jejích bankovních účtů dotovány celkovou částkou 134 489 Kč s výslednou souhrnnou ztrátou - prohrou (po odečtení výher od proher) ve výši 76 122,47 Kč. Soud v této souvislosti neprovedl žalovaným navržené svědecké výpovědi jeho současné manželky [jméno] [celé jméno žalobkyně] a jejího syna z předchozího vztahu [jméno] [příjmení], jež měly jen dále potvrdit obsahy jejich písemných čestných prohlášení stran kurzových sázek, které měl podle jejich obsahu fakticky činit pouze [jméno] [příjmení] přes hráčský účet své matky [jméno] [celé jméno žalobkyně], aby mu tyto sázky neprocházely přes jeho bankovní účet, aby to v budoucnu negativně neovlivnilo jeho možnosti k získání úvěru (např. na bydlení) s tím, že prosázené peníze měl matce následně v hotovosti vracet. Jelikož z obsahu soudem vyžádaných zpráv sázkových kanceláří jednoznačně vyplývá, že hráčská konta měl jak [jméno] [příjmení], tak i [jméno] [celé jméno žalobkyně] (u spol. [anonymizováno] i žalovaný), přičemž z přehledů je patrné i to, že k dotacím i výplatám na svém hráčském kontě [jméno] [příjmení] využíval svůj bankovní účet u [jméno] [příjmení] [příjmení], a to včetně svých platebních či kreditních karet u této banky, a stejně tak [jméno] [celé jméno žalobkyně] využívala své účty u [příjmení] [příjmení] a [anonymizována dvě slova], včetně svých karet, pro dotace a výplaty na svém hráčském účtu, lze považovat z toho hlediska vysvětlení obsažené v čestných prohlášeních za vnitřně rozporné. Uvedené lze vyvodit ze skutečnosti, že transakce na sázky na bankovním účtu [jméno] [příjmení] byly v řádech desetitisíců stejně prováděny, takže výraznými obavami z negativních dopadů těchto transakcí na jeho případnou úvěrovou bonitu zjevně netrpěl a neměl tak ani důvod kvůli dalším sázkám využívat účet své matky, takže žalovaným prezentované vysvětlení k těmto výdajům soud neakceptoval.

13. Na základě provedených důkazů učinil soud následující skutkové závěry. Žalovaný je otcem žalobkyně, která v rámci žalovaného období od 7. 10. 2019 do 30. 8. 2022 studovala na vysoké škole – ZČU v Plzni, od 1. 9. 2022 nastoupila do zaměstnání. Studium žalobkyně považoval soud za řádně jen do srpna 2021. Od poslední úpravy výživného v roce 2015 se příjem žalovaného ze zaměstnání zvýšil z 23 000 Kč na současných 40 000 Kč (vč. poloviny nespotřebovaného stravného) při zachování stejného počtu tří vyživovacích povinností. Kromě toho měl žalovaný i jednorázové příjmy z prodeje nemovitosti ve výši 150 000 Kč a z přeplatku na dani 64 588 Kč, což v při přepočtu na rozhodné období ve smyslu odst. 7 tohoto rozsudku odpovídá měsíční částce cca 9 000 Kč. Jeho manželce [jméno] [celé jméno žalobkyně] se příjmy snížily ze 14 000 Kč na 7 000 Kč (brigády a příspěvek jejího zletilého syna [jméno] [příjmení] na bydlení), přičemž jí ubyla jedna vyživovací povinnost. V souhrnu se tak celkové měsíční příjmy domácnosti žalovaného v rozhodném období zvýšily o cca 19 tis. Kč. Z výše zjištěných výdajů žalovaného přitom soud nepovažuje za nezbytné a vyživovací povinnosti vůči žalobkyni předcházejí výdaje ve výši minimálně 7 500 Kč měsíčně zahrnující náklady na tabákové výrobky žalovaného (1 500 Kč), hru na mobilu (400 Kč), splátky půjčky na vybavení zahradní domku v zahrádkářské kolonii (3 800 Kč) a pravidelné výdaje na sportovní sázky, které lze na spodní hranici v souhrnu kapitalizovat na částku 2 000 Kč (podíl celkových proher na počet měsíců v rámci žalovaného období – viz odst. 12). Zatímco žalobkyni stouply základní výdaje spojené se studiem na cca 7 tis. Kč a kromě toho se přirozeně zvýšily s jejím věkem i její výdaje pro její osobní potřebu (jídlo, ošacení, kosmetika, sportovní a kulturní vyžití) a s výjimkou o 500 Kč zvýšeného výživného o d žalovaného a jednorázového daru od babičky ve výši 100 000 Kč se příjem její domácnosti, tj. zejména příjem její matky, na jejíž výživu byla žalobkyně odkázána, od minulé úpravy (cca 25 tis. Kč) snížil.

14. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části.

15. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 téhož je při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

16. Z učiněných skutkových zjištění vyplývá, že se žalovaná od 7. 10. 2019 do srpna 2021 studiem na vysoké škole soustavně připravovala na budoucí povolání (k tomu blíže odst. 7), díky čemuž se jí spolu se zvýšeným věkem od poslední úpravy výživného zvýšily pravidelné výdaje. Žalovanému se ve stejném období zvýšily příjmy (vztaženo i na celou domácnost) a tím i celková životní úroveň (např. pořízení rekreační chatky spolu s pachtem v zahrádkářské kolonii), přičemž žalovaný zároveň měsíčně vynakládal zbytné výdaje (min. 7 500 Kč), které nepředchází jeho vyživovací povinnosti vůči žalobkyni a které násobně převyšovaly částku 2 000 Kč, o níž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného z původní výše 3 000 Kč, což by samo o sobě poskytovalo dostatečný podklad pro závěr, že je zvýšení výživného na 5 000 Kč měsíčně zcela v možnostech a schopnostech žalovaného a zcela odpovídá i zvýšeným potřebám žalobkyně, jejíž zvýšené výdaje pokrývala z větší části její matka a následně je žalobkyně byla schopna pokrýt dle všeho především díky finančnímu daru od babičky, který však neumenšuje vyživovací povinnost žalovaného. Zjištěné změny poměrů u obou účastníků proto odůvodňují zvýšení výživného, přičemž soud v obecné rovině konstatuje, že žalovaným namítaná vysoká inflace a tím i zvýšené výdaje postihuje stejnou měrou i žalobkyni a její matku. Uvedené důvody pro zvýšení výživného se vztahují k období studia žalobkyně, které soud z výše uvedených důvodů považoval za řádné, a proto za období od 7. 10. 2019 do 31. 8. 2021 soud podané žalobě ve výroku I. vyhověl a uložil žalovanému ve výroku II. uhradit vzniklý nedoplatek na výživném ve výši 19 000 Kč ve splátkách 3 000 Kč měsíčně. Dluh na výživném odpovídá rozdílu mezi přiznaným zvýšením výživného o 2 000 Kč ve výroku I. za období 22 měsíců (tj. 44 000 Kč) a vzniknuvším přeplatkem na výživném ve výši 25 000 Kč (viz odst. 3). Naproti tomu soud neshledal důvody pro navrhované zvýšení výživného a žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku III. zamítl za období studia žalobkyně, které od 31. 8. 2021 do 31. 8. 2022 nevyhodnotil jako řádnou a soustavnou přípravu na budoucí povolání, když současně zohlednil i to, že žalobkyně od 1. 9. 2022 nastoupila do zaměstnání, čímž zanikla vyživovací povinnost žalovaného. Tímto rozsudkem se mění rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 6. 2015 č. j. 13 P 279/2004-126, kterým bylo naposledy o vyživovací povinnosti žalovaného rozhodováno.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 810 Kč. Přiznaná výše nákladů odpovídá 30 % z celkové výše nákladů žalobkyně uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží 300 Kč za každý z 9 úkonů (sepis žaloby, účast na 6 jednáních a vyhlášení rozsudku, sepis vyjádření k odvolání) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Přiznaná výše náhrady byla určena rozdílem mezi úspěchem žalobkyně (výrok I.) v rozsahu 65 % (44 000 Kč) z celého předmětu řízení (zvýšení výživného za 34 měsíců o 2 000 Kč, tj. celkem o 68 000 Kč) a úspěchem žalovaného (zamítavý výrok III.) v rozsahu 35 % (24 000 Kč).