31 C 55/2019

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené titul . jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa o 24 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27. 7. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 000 Kč od 2. 7. 2018 do 26. 7. 2019, zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 22 277 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Chomutově náklady za vyplacené svědečné ve výši 216 Kč.

1. Žalobou ze dne 18. 10. 2019 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 1. 5. 2018 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Pronajímatel“) smlouvu o nájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalované], přičemž nájemní smlouva byla uzavírána za účelem společného bydlení se žalobcem, který Pronajímateli zaplatil jistotu ve výši 24 000 Kč Smlouva o nájmu bytu byla uzavřena pouze se žalovanou kvůli exekucím žalobce a kvůli budoucí žádosti žalované o sociální dávky. Jistota, kterou žalobce [příjmení] zaplatil, byla darem od jeho matky, [jméno] [příjmení], a byla předána Pronajímateli zastoupenému [jméno] [příjmení] dne 19. 3. 2018 (6 000 Kč) a dne 30. 4. 2018 (18 000 Kč). Žalobce byt opustil dne 1. 7. 2018 po rozpadu partnerského vztahu, žalovaná nicméně odmítla žalovanému jím zaplacenou jistotu vrátit a podle žalobce se tak na jeho úkor bezdůvodně obohatila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že s Pronajímatelem uzavřela smlouvu o nájmu bytu, nicméně v době jejího uzavření nebyla se žalobcem v partnerském vztahu, byli pouze kamarádi, neměli v bytě společně bydlet, a ona mu jen umožnila nechat si v pronajatém bytě věci. Po opakovaných žádostech žalované a opakované asistenci policie žalobce své věci z bytu vystěhoval. Peníze na zaplacení jistoty získala žalovaná tak, že 6 000 Kč jí darovala matka, [jméno] [celé jméno žalované], a 18 000 Kč přítel matky, [jméno] [příjmení]. Jistotu [jméno] [příjmení] předal v prvním případě žalobce sám poté, co mu žalovaná příslušnou částku předala v obavách z těhotenské nevolnosti, ve druhém případě žalobce spolu s žalovanou a její matkou opět poté, co mu žalovaná příslušnou částku předala z důvodu stejných obav, jako v prvním případě. [jméno] [příjmení] zapůjčené peníze splácí, ke dni 20. 9. 2021 měla splatit celkem 1 000 Kč.

3. Soud provedl následující listinné důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti: Smlouvou o nájmu bytu ze dne 1. 5. 2018 přenechal Pronajímatel žalované k užívání byt [číslo] na adrese [adresa žalované]. V odst. 4. 9. smlouvy se žalovaná zavázala složit jistotu ve výši 24 000 Kč. Z předávacího protokolu a jeho přílohy č. 1 bylo zjištěno, že byt byl žalované předán dne 1. 5. 2018. Dle příjmového pokladního dokladu ze dne 19. 3. 2018 Pronajímatel převzal od žalované částku 6 000 Kč na rezervaci bytu a příjmovým pokladním dokladem ze dne 30. 4. 2018 Pronajímatel převzal od žalované částku 18 000 Kč jako jistotu.

4. Svědek [jméno] [příjmení], který je zaměstnancem Pronajímatele, žalovanou zná jako nájemnici výše uvedeného bytu a žalobce si pamatuje z doby předávání bytu. V den předání chtěl předat byt žalované, která u sebe ale neměla mít peníze na zaplacení jistoty ve výši 24 000 Kč s tím, že čeká na žalobce, až peníze doveze. Téhož dne, asi za dvě hodiny, se měli sejít znovu, tentokrát i s žalobcem, který mu peníze předal a na dotaz, na koho má být vystaven pokladní doklad, sdělila žalovaná, že na ní. Chování žalobce a žalované na schůzce působilo na svědka dojmem, že jsou partneři a vzhledem k průběhu schůzky, kdy se čekalo na žalobce, měl také dojem, že peníze patří jemu. Proč nebyl žalobce uveden v nájemní smlouvě, nicméně neví, stejně jako neví o tom, že by žalobce předával žalované v hotovosti peníze k zaplacení kauce. Svědek si nepamatoval předání rezervační zálohy, nicméně nevyloučil, že mohlo dojít k jiným schůzkám.

5. Matka žalobce svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že je žalovaná bývalou přítelkyní žalobce. Dne 22. 3. 2018 si k ní žalobce přijel vyzvednout zálohu na byt ve výši 6 000 Kč a poté v dubnu přijel pro druhou část zálohy ve výši 18 000 Kč Tyto peníze měli s manželem doma v hotovosti. Žalovaná se svědkyní komunikovala prostřednictvím messengeru, kde psala, že se žalobce chce odstěhovat, ale ona nemá peníze na vrácení kauce.

6. Ze snímků obrazovky obsahujících komunikaci mezi žalobcem a žalovanou bylo zjištěno, že dne 17. 4. 2018 oslovovala žalovaná žalobce opakovaně„ lásko“, následně žalobci psala, že„ byt budu brát já na mé jméno a budu platit kauci já“ a„ nikdo nemůže vědět, že jí platí někdo jinej a že mi s tím bylo pomoci“, dne 28. 4. 2018 psala, že v pondělí (tj. dne 30. 4. 2018) bude žalobce muset přijet s penězi, a dne 30. 4. 2018 se žalobce v 10:45 dotazovala, v kolik bude na místě, ten odpověděl, že za 20 minut, na což mu žalovaná sdělila, že to je pozdě, že měl být na místě v jedenáct hodin. Ze snímků obrazovky obsahující komunikaci mezi žalovanou a matkou žalobce bylo zjištěno, že dne 1. 7. 2018 žalovaná psala mimo jiné:„ Teď nemohu dát kauci, která by stejně propadla“, a že teď nemohou z bytu odejít, protože by přišli o kauci, což žalobce nechce pochopit a myslí si, že ho chce někdo okrást. Autenticitu komunikace na messengeru předloženou žalobcem sice žalovaná popřela s tím, že se nejednalo o její účet na sociální síti, že se za ní pouze někdo jiný vydával, nicméně soud tuto považuje za pravou. Zejména s ohledem na její konkrétní a osobní charakter lze stěží pochybovat o tom, že by takovou komunikaci psal někdo jiný, vydávající se za žalovanou. Pravost obsahu ve vztahu k předmětnému bytu a zaplacení jistoty nepřímo potvrzuje i výpověď svědka [příjmení], který ve shodě s messengerovou komunikací uvedl, že se na žalobce dne 30. 4. 2018 čekalo, až přijede s penězi. Soud proto pro nadbytečnost ani neprováděl důkaz znaleckým posudkem, který by měl určit registrační údaje k profilu žalované a pravost předmětné komunikace.

7. Dopisem ze dne 25. 7. 2019 s dodejkou žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, která jí byla doručena dne 26. 7. 2019. Dopisem ze dne 1. 8. 2019 žalovaná odmítla nárok žalobce na zaplacení částky 24 000 Kč. Z potvrzení o přijatém oznámení Policie ČR ze dne 24. 5. 2021 bylo zjištěno, že dne 3. 7. 2018 se žalovaná pokoušela žalobce z bytu dostat pryč a dne 9. 8. 2019 požádala o asistenci při vystěhování nábytku žalobce. Z částečného výpisu z účtu [číslo] [bankovní účet] bylo zjištěno, že z účtu byla dne 9. 4. 2018 vybrána částka 20 000 Kč. Z vyjádření [jméno] [celé jméno žalované] (matky žalované) bylo zjištěno, že měla předat částku 6 000 Kč žalované, z této částky si 2 000 Kč zapůjčila od svého přítele, [jméno] [příjmení]. Z vyjádření [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že měl dne 9. 4. 2018 ze svého účtu vybrat částku 20 000 Kč a předat tuto částku žalované na kauci bytu, dříve částku vybíral z důvodu pracovní záležitosti.

8. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] vypověděla, že je matkou žalované, která jí žalobce v roce 2018 představila jako kamaráda. Několikrát byli žalobce společně s žalovanou u svědkyně na obědě. Jejich vztah svědkyně pospala jako„ oťukávací“, kdy žalovaná o vztahu uvažovala, ale nakonec z něj sešlo. V minulosti žalovaná chodila svědkyni představit pouze partnery, kamaráda v tomto případě poprvé. Žalobce měl po určité době požádat žalovanou, zda by si u ní v bytě na adrese [adresa žalované], mohl ponechat nábytek, s čímž žalovaná souhlasila. Částku 6 000 Kč na zálohu měla žalované poskytnout v březnu 2018, přičemž částku 2 000 Kč jí půjčil její přítel, [jméno] [příjmení] Částku 6 000 Kč pak měla žalovaná předat žalobci, aby s ní zaplatil první část kauce; u tohoto předání nebyla, ale je přesvědčena, že by jí žalovaná nelhala. Na druhou část kauce, 18 000 Kč, měl poskytnout peníze její přítel, [jméno] [příjmení], který je měl dne 9. 4. 2018 vybrat z účtu a následně předat žalované. Poté je žalovaná měla předat žalobci a ten Pronajímateli. Žalovaná byla těhotná a peníze měla předat žalobci v obavě z nevolnosti a nemožnosti její účasti na schůzce s Pronajímatelem. K předání peněz mělo dojít přímo v bytě poté, co do něj žalobce přijel, svědkyně u toho byla přítomna; v tento den se také podepisovala nájemní smlouva. Věrohodnost výpovědi svědkyně soud považuje za sníženou, neboť navzdory tomu, že si svědkyně nepamatovala přesné datum narození svého vnoučete, zcela bezpečně si pamatovala přesný den, kdy její přítel [jméno] [příjmení] vybíral peníze na byt žalované. Dále svědkyně uvedla, že žalovaná poskytnuté peníze panu [příjmení] splácí, ale neví, kolik peněz již splatila.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek je přítelem matky žalované, kterou považuje za svou nevlastní dceru. Žalobce zná prostřednictvím žalované, měl být její kamarád. Uvedl, že dne 18. 3. 2018 měl doma našetřenou částku 20 000 Kč, ze které půjčil 2 000 Kč své přítelkyni, [jméno] [celé jméno žalované], která částku potřebovala pro žalovanou kvůli bytu, o věc se více nezajímal. Svědek uvedl, že si vybavuje výběr částky ve výši 20 000 Kč z účtu dne 9. 4. 2018, z této částky 18 000 Kč půjčil prostřednictvím [jméno] [celé jméno žalované] žalované na kauci na byt, přičemž žalovaná mu peníze podle svých možností splácí, celkem zaplatila asi 7 500 Kč, což výrazně odporuje tvrzení samotné žalované, která uvedla, že celkem splatila jen 1 000 Kč.

10. Po skutkové stránce tak lze uzavřít, že dne 1. 5. 2018 byla uzavřena nájemní smlouva ohledně bytu [číslo] na adrese [adresa žalované], kde byla jako nájemce uvedena žalovaná. Pronajímateli byla předána celkem částka 24 000 Kč jako jistota. Jistota byla Pronajímateli předána nadvakrát a peníze vždy předával žalobce – poprvé v březnu 2018 částku 6 000 Kč a podruhé v dubnu 2018 částku 18 000 Kč. Žalobci k tomuto účelu poskytla peníze jeho matka. V červenci, resp. srpnu 2018 si žalobce z bytu odstěhoval věci. Za prokázaný považuje soud i partnerský vztah mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná dosud žalobci žádné peníze nevrátila.

11. Podle § 2254 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Podle odst. 2 téhož ustanovení, při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

12. Podle § 2991 odst. o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud posoudil skutkový stav zjištěný na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud považuje za prokázané, že vztah mezi žalobcem a žalovanou v době od března 2018 do června/července 2018 byl – ačkoli je samozřejmě nutné akcentovat možnost rozdílů v jeho subjektivním vnímání – partnerský a nikoli pouze kamarádský. Vedle svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] prokazuje tuto skutečnost zejména komunikace na messengeru mezi žalobcem a žalovanou. Oslovení„ lásko“ (17. 4. 2018, 5. 5. 2018) je z pohledu soudu oslovením, které není používáno mezi mužem a ženou, kteří spolu nemají partnerský vztah; ostatní zprávy v komunikaci, týkající se zejména převzetí bytu, jsou také v duchu komunikace partnerské a nikoli pouze kamarádské (dohody ohledně rodinných příslušníků přítomných při předání bytu, řešená důvěra mezi matkou žalobce a žalovanou, zasílané rodinné fotografie). V návaznosti na to pak – opět zejména z komunikace na messengeru, ale také z výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] – vyplývá, že byt si žalobce a žalovaná pronajímali za účelem společného bydlení. Společně, i za pomoci svých rodinných příslušníků, řešili obsah nájemní smlouvy a plánovali stěhování. Svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] ohledně těchto skutečností soud nepovažoval za věrohodné, když [jméno] [celé jméno žalované] sama uvedla, že žalovaná chodila domů představovat pouze partnery, nikoli kamarády, a žalobce domů přišla nejen představit, ale opakovaně spolu také přišli na oběd. Stejně tak nedává smysl, aby se žalobce účastnil obou schůzek s Pronajímatelem, předával peníze, řešil obsah nájemní smlouvy a domlouval se s žalovanou na stěhování, pokud by měl mít v bytě pouze uskladněný nábytek. Konverzace žalované s matkou žalobce pak jen potvrzuje, že žalobce a žalovaná bydleli společně a po rozpadu partnerského vztahu se žalobce z bytu odstěhoval. Zpochybnění autenticity konverzace na messengeru ze strany žalované považuje soud za zcela účelové, neboť je absurdní představa, že by žalobce komunikoval ohledně nájmu společného bytu, ohledně rodinných příslušníků a ohledně obsahu nájemní smlouvy s jinou osobou, natož aby mu tato jiná osoba věcně odpovídala a zasílala rodinné fotografie žalované. Ohledně původu peněz pak dospěl soud k závěru, že tyto peníze patřily žalobci, který je dostal darem od matky, [jméno] [příjmení]. Soud v tomto ohledu uvěřil právě výpovědi [jméno] [příjmení], která popsala, jakým způsobem došlo k předání obou částek k zaplacení jistoty a že obě částky byly darem pro žalobce. Této skutečnosti nasvědčuje také obsah komunikace mezi žalobcem a žalovanou (zejména část, kde žalovaná uvádí, že„ nikdo nemůže vědět, že jí (kauci) platí někdo jinej“), obsah komunikace mezi žalovanou a matkou žalobce (kde žalovaná sděluje, že„ teď nemohu dát kauci“, zjevně ve smyslu vrátit kauci žalobci), a skutečnost, že ačkoli byly matka žalované a žalovaná přítomny předání bytu, čekalo se na žalobce, který přivezl peníze potřebné na zaplacení jistoty, a žalovaná psala žalobci, že přijede na místo pozdě. Argumentace žalované, že peníze od matky svěřila žalobci pro případ, že by se nemohla schůzky a předání bytu účastnit, nedává smysl, neboť v tentýž den měla být podepsána nájemní smlouva, kde byla jako nájemce uvedena pouze žalovaná a ačkoli by žalobce mohl Pronajímateli předat jistotu, zcela jistě by nemohl podepsat nájemní smlouvu jménem žalované. Žalovaná proto nutně musela počítat s tím, že se schůzky zúčastní a v tom případě postrádá smysl tvrzené předání peněz žalobci. Výpovědi [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] ani v tomto ohledu nepovažoval soud za věrohodné, a to zejména proto, že není zřejmé, proč by [jméno] [příjmení] vybíral peníze na zaplacení jistoty již 9. 4. 2018, když k jejímu zaplacení mělo dojít až 30. 4. 2018, resp. o den později. Povšechné stanovisko [jméno] [příjmení], že se tak stalo„ z důvodu pracovní záležitosti“ bez bližšího určení dřívější výběr peněz nijak neodůvodňuje, stejně jako neodůvodňuje skutečnost, že měl dát žalované dle svého prohlášení 20 000 Kč, ačkoli žalovaná potřebovala (a tvrdí, že převzala) pouze 18 000 Kč. Skutečnost, že si [jméno] [celé jméno žalované] po více než 3 letech pamatuje přesné datum výběru peněz, ale neví, kdy se narodil její vnuk, jen dokresluje důvod, proč její výpověď nelze považovat za věrohodnou. V zásadním rozporu je také uváděné splácení údajné zápůjčky od [jméno] [příjmení], kdy zatímco žalovaná tvrdí, že splatila od dubna 2018 do září 2021 celkem 1 000 Kč, [jméno] [příjmení] uvádí, že splatila celkem 7 500 Kč, tedy více než sedmkrát tolik, co tvrdí žalovaná. I z tohoto pohledu se tak vylíčení skutečností svědky navrženými žalovanou jeví jako účelové, stejně jako jejich předložená prohlášení. Skutečnost, že pokladní doklady jsou vystaveny na jméno žalované, nijak neosvětluje původ peněz, neboť jak uvedl [jméno] [příjmení], napsal na pokladní doklad jméno toho, koho určili žalobce a žalovaná při společné schůzce. Ostatně, žalovaná se v komunikaci se žalobcem dohodla na tom, že ve smlouvě bude kvůli sociálním dávkám uvedeno pouze její jméno, je pak zjevné, že stejný postup byl zvolen pro jméno na pokladních dokladech. Nad to ani žalovaná, ani nikdo jiný, nerozporoval skutečnost, že fyzicky předal peníze [jméno] [příjmení] žalobce. Skutečnost, že si [jméno] [příjmení] nevzpomněl na první schůzku, kde došlo k předání částky 6 000 Kč, nemá na posouzení vliv, neboť je jednak pochopitelné, že s odstupem více než 3 let si jako zaměstnanec realitní společnosti nevybaví všechny skutečnosti ohledně nájmu jednoho bytu, jednak tato skutečnost nijak nevypovídá o původu peněz. Stejně tak je lhostejné, zda k předání druhé části jistoty došlo přímo v bytě, nebo v kanceláři Pronajímatele.

14. Po právním posouzení věci tak soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s Pronajímatelem dne 1. 5. 2018 smlouvu nájmu bytu, součástí které bylo v souladu s § 2254 odst. 1 o. z. ustanovení odst. 4. 9., podle kterého měla žalovaná zaplatit jistotu 24 000 Kč. Tuto jistotu namísto žalované zaplatil žalobce, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. tedy plnil za žalovanou, která měla plnit sama. Jistota zaplacená žalobcem tak byla bezdůvodným obohacením žalované od samého počátku, neboť v důsledku toho, že smlouvu o nájmu bytu uzavřel Pronajímatel pouze se žalovanou, měla by v případě skončení nájmu nárok na vrácení jistoty právě jen žalovaná a pouze jí svědčila pohledávka vůči Pronajímateli. Je proto možné uzavřít, že žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila a bezdůvodné obohacení dosud nevydala, a proto soud žalobě co do jistiny a převažující části úroku z prodlení ve výroku I. rozsudku vyhověl, a to včetně příslušenství, neboť žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána dopisem ze dne 25. 7. 2019, který jí byl doručen dne 26. 7. 2019, kdy se částka bezdůvodného obohacení stala také splatnou. Ode dne následujícího, tj. od 27. 7. 2019, se žalovaná dostala dle § 1968 o. z. do prodlení a je proto dle § 1970 o. z. povinna zaplatit žalobci také úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve výroku II. rozsudku soud zamítl neprokázaný nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení již od 2. 7. 2018, neboť, jak je uvedeno výše, prodlení nastalo až od 27. 7. 2019.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný (a neúspěšný byl jen v poměrně nepatrné části příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 277 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 000 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 030 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 060 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny) a z částky 2 060 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (za účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši 1 929,40 Kč, a to za cesty realizované dne 23. 6. 2021 a 20. 9. 2021 náhrada 2 x 964,70 Kč vždy za 98 ujetých kilometrů v částce 564,70 Kč (27,80 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla, oboje dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 x 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 419,40 Kč ve výši 3 658,07 Kč.

16. Ve výroku IV. rozsudku uložil soud žalované dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit České republice náklady, které vynaložila, tj. v tomto případě náklady svědečného ve výši 216 Kč, když tato částka byla svědkyni [jméno] [příjmení] přiznána usnesením ze dne 24. 9. 2021.