31 C 96/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 19 359,12 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se, co do částky ve výši 11 609,53 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 271,42 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 988,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 087,70 Kč od 5.1.2022 do 7.4.2022 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 5 988,35 Kč od 2.1.2025 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 209,49 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 11 087,70 Kč od 20.7.2021 do 4.1.2022, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 579,5 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25.11.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 19 359,12 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 26.3.2018 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č., hodnota, . Na základě smlouvy o úvěru byly žalovaném poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které měla splatit spolu s příslušenstvím do 26.5.2019. Celkově se žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku 39 998 Kč. Žalovaná finanční prostředky ve výše uvedené výši načerpala, avšak ve lhůtě splatnosti již nevrátila. Žalovaná uhradila pouze částku 20 699,99 Kč, která odpovídá 7 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky 19 298,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 11 087,70 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 8 210,31 Kč. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě jednotlivých smluv o postoupení pohledávek pak došlo i k postoupení pohledávky za žalovanou, o čemž byla žalovaná vyrozuměna přípisem ze dne 5.8.2021. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu, jakým způsobem, zkoumala žalobkyně (předchůdkyně žalobkyně) úvěruschopnost žalované žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 2.4.2025, kdy vzala žalobu zpět co do 19 880,95 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 11 609,53 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 271,42 Kč. Soud proto řízení ohledně částky 11 609,53 Kč a částky 8 271,42 Kč dle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř., zastavil.

4. V rámci povoleného oddlužení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, u Krajského soudu v Praze žalovaná uhradila na žalovanou pohledávku částku 5 099,35 Kč. Žalobkyně tuto částku alokovala v souladu s ust. § 165 odst. 4 insolvenčního zákona, tj. na jistinu ve výši 11 087,70 Kč (11 087,70 – 5 099,35= 5 988,35 Kč). Výše jistiny po alokaci částečné úhrady od žalované činí 5 988,35 Kč. Nadále žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 5 988,35 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 087,70 Kč od 20.7.2021 do 7.4.2022, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení.

5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 26.3.2018 uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovaném úvěr v celkové výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit uvedenou částku, nejpozději do 26.5.2019. Finanční prostředky žalovaná převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 20 699,99 Kč, což odpovídá 7 řádně uhrazeným splátkám. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5.8.2021. Zástupce žalobkyně žalovanou upomínal k uhrazení dluhu upomínkou ze dne 18.10.2021. Žalovaná však ničeho neuhradila.

7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 2395 zákona o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 26.3.2018 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč, nejpozději do 26.5.2019.

14. Soud, má za to, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně nebyla schopna doložit zkoumání úvěruschopnosti předchůdkyní žalobkyně, neboť důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet s odbornou péčí nedisponuje.

15. Odborná péče předpokládá nejen zjišťování údajů od dlužníka, ale také, nutnost ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Žalobkyně nepředložila žádné potvrzení zaměstnavatele a ani pracovní smlouvu. Příjmová stránka žalované tak nebyla vůbec zkoumána ani doložena a taktéž ani stránka výdajová. Pokud předchůdkyně žalobkyně nic z výše uvedeného nezkoumala, resp. nedoložila, lze tak uzavřít, že nezkoumala řádně schopnost žalované úvěr splácet.

16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.

17. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

18. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu ze dne 26.3.2018, kterou žalovaná vlastnoručně podepsala a ze které vyplynulo, že jí byly finanční prostředky vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy. Soud tak má za jednoznačně prokázané, že žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč byly žalované vyplaceny a žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila (§ 2991 o.z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila 7 splátek po 2 857 Kč a tyto splátky byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky a dále v rámci insolvenčního řízení uhradila pohledávku ve výši 5 099,35 Kč a co do zbytku dlužné částky ničeho, čímž porušila povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., uložil jí soud ve výroku II tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 5 988,35 Kč.

19. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 o.z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o.z.), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 3.1.2022, kdy byla připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 4.1.2022. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 5.1.2022 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 9,75 % , tedy v sazbě nižší již od 20.7.2021, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 9,75 % ročně z částky 11 087,70 Kč od 5.1.2022 do 7.4.2022 (výrok II. rozsudku). Co do příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (III. výrok rozsudku). Soud dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.

20. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v podstatné části nároku úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 973 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 359,12 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a jednoho úkonu ve výši 2 300 Kč ( zpětvzetí žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a 6 a. t. a jedené paušální náhrady ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 950 Kč ve výši 829,5 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně.

21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.