34 C 115/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 20 512 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 203 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 14 309 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 15. 3. 2025 do 1. 4. 2025 ve výši 121,38 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 512 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 614,30 Kč, a to do tří dnů o právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 512 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13. 3. 2024 smlouvu (dále jen „Smlouva“) na částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento úvěr splatit do 24 měsíců spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalované bezhotovostním převodem na jí uvedený účet č. , č. účtu, dne 13. 3. 2024. V rámci Smlouvy byla sjednána i dodatečná služba ve formě služby expres výplaty za poplatek 199 Kč. Žalovaná na svůj závazek ze Smlouvy uhradila celkem částku 23 797 Kč. Žalobkyně tak v žalobě požaduje dosud neuhrazenou jistinu ve výši 15 672 Kč, úroky v kapitalizované výši 4 410 Kč, náhradu za účelně vynaložené náklady ve výši 430 Kč, zákonné úroky z prodlení za období od 15. 3. 2025 do 1. 4. 2025 kapitalizované částkou 121,38 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 512 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení. I přes předžalobní upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v rámci svého odporu tak, že dle jejího názoru nebyla při uzavírání Smlouvy dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované, zejména dle názoru žalované není dostatečné úvěruschopnost zkoumat pouhým nahlédnutím do registrů NRKI, BRKI, Solus a Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a dále vycházet z údajů v prohlášení žalované. Žalovaná poukázala také na skutečnost, že žalobkyně nedostatečně zkoumala běžné výdaje žalované, včetně výdajů na provoz její domácnosti. Žalovaná v návaznosti na tyto skutečnosti namítla absolutní neplatnost Smlouvy s tím, že žalobkyní poskytnutou částku 30 000 Kč žalovaná uhradila v rozsahu 23 797 Kč, a tudíž k úhradě zbývá toliko částka 6 203 Kč.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 4. 7. 2025. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil dne 17. 6. 2025, žalovaná se zúčastnila prostřednictvím svého zástupce. V tento den bylo také vyhlášeno rozhodnutí ve věci.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z úvěrové smlouvy – součást elektronického spisu soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 13. 3. 2024 a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobkyni splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč ve 24 splátkách. Výše těchto splátek se měla v průběhu splácení lišit od 1 250 Kč do 2 720 Kč, RPSN činilo 49,1 %. V rámci Smlouvy žalovaná využila i služby Expres výplata za částku 199 Kč.

6. Z karty klienta – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaná neměla mít žádné děti, její hlavní zdroj příjmů měl plynout ze zaměstnání a být ve výši , částka, . Žalovaná měla být v domácnosti sama a neměla mít závazky vůči jiným společnostem. Žalovaná měla také úspěšně projít kontrolou v insolvenčním rejstříku a registru nebankovních klientských informací.

7. Z posouzení úvěruschopnosti – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využívá statistické modely, a to včetně kalkulace příjmové a výdajové stránky žadatele o úvěr.

8. Z výpisu čerpání – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaná na úvěr ze Smlouvy uhradila v období od 13. 4. 2024 do 31. 1. 2025 celkem částku 23 797 Kč.

9. Z potvrzení o výplatě úvěru – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 13. 3. 2024 na číslo účtu , č. účtu, částku 30 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

10. Z výzvy před zahájením vymáhání – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 16. 12. 2024 žalovanou k úhradě částky 9 710 Kč.

11. Z podacího archu ze dne 17. 12. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že v tento den žalobkyně zaslala žalované doporučenou zásilku.

12. Z výzvy ke splacení – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 31. 1. 2025 zesplatnila úvěr dle Smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě částky 20 512 Kč do 14 dnů od 31. 1. 2025.

13. Z podacího archu ze dne 3. 2. 2025 – součást elektronického spisu soud zjistil, že v tento den žalobkyně zaslala žalované doporučenou zásilku.

14. Z předžalobní výzvy – součást elektronického spisu soud zjistil, že tato je datována dnem 28. 2. 2025 a žalobkyně prostřednictvím svého zástupce v ní vyzvala žalovanou k úhradě částky 20 512 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

15. Z podacího archu ze dne 3. 3. 2025 – součást elektronického spisu soud zjistil, že v tento den zástupce žalobkyně zaslal žalované doporučenou zásilku.

16. Z úvěrové zprávy na č.l. 17-19pv soud zjistil, že tato se vztahuje k žalované, přičemž k blíže neupřesněnému datu měla mít žalovaná požádáno o dva spotřebitelské splátkové úvěry, třináct jich měla mít odmítnuto, dva měla existující a tři ukončené. Ve vztahu ke kreditním kartám, měla mít žalovaná čtyři žádosti odmítnuté a dva tyto úvěry existující. Po splatnosti nebyla se žádným ze svých úvěrů.

17. Ze sjetiny z účtu na č.l. 25 soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 13. 3. 2024 částku na bankovní účet č. , č. účtu, s textem KAMALI PUJCKA 2400013652.

18. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

19. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

20. Dne 13. 3. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč ve 24 splátkách. Výše těchto splátek se měla v průběhu splácení lišit od 1 250 Kč do 2 720 Kč, RPSN činilo 49,1 %. V rámci Smlouvy žalovaná využila i služby Expres výplata za částku 199 Kč. Žalobkyně poskytla prostředky dle Smlouvy žalované bezhotovostním převodem dne 13. 3. 2024. Žalovaná však Smlouvu neplnila řádně, když poslední splátku uhradila dne 31. 1. 2025. Celkem žalovaná žalobkyni dle Smlouvy uhradila částku 23 797 Kč. Žalovaná pak dlužné částky neuhradila ani přes výzvu žalobkyně, pročež ta dopisem ze dne 31. 1. 2025 úvěr ze Smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Této výzvě žalovaná nevyhověla ani po zaslání předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 28. 2. 2025.

21. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 5. 5. 2025 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma karty klienta, dokumentu označeného jako posouzení úvěruschopnosti klienta a úvěrové zprávy. Z těchto dokumentů a tvrzení žalobkyně z podání ze dne 5. 5. 2025 přitom vyplývá, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy vycházela ohledně příjmů a výdajů žalované jen z jejích prohlášení, částky životního minima ve výši 4 860 Kč, normativních nákladů na bydlení ve výši 8 010 Kč a ze svých statistických modelů. Žalobkyně nijak neověřila tvrzený příjem žalované ze zaměstnání ve výši 26 000 Kč, není ani nic známo o jejím zaměstnavateli. Dle karty klienta navíc měla žalovaná uvést, že nesplácí žádné jiné úvěry, což dle zjištění v úvěrové zprávě nebyla pravda, když žalovaná měla dva existující úvěry a dva úvěry z kreditní karty. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní jako nedostatečné, když si žalobkyně od žalované nevyžádala žádné relevantní podklady, na základě kterých by žalobkyně mohla tvrzení žalované a své kalkulace ověřit, např. ve formě výpisů z hlavního účtu žalované pro ověření jejích příjmů, nákladů na bydlení a obecně jejích průměrných výdajů. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalované tyto výpisy z účtu vyžádat, aby tak mohla lehce ověřit, jestli kalkulace žalobkyně odpovídají skutečnosti.

22. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši ve výši 30 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

27. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že žalobkyně poskytla žalované úvěr 30 000 Kč i když neověřila její příjmovou ani výdajovou stránku. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalované za delší období, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli jí provedené kalkulace odpovídají i výdajům žalované.

28. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila jen v rozsahu 23 797 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 6 203 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách.

29. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, ).

30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení částečně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 3 614,30 Kč, přičemž tato částka představuje 41,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 70,83 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 29,17 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 512 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 7. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 170 Kč ve výši 1 505,70 Kč. 41,66 % z částky 8 675,70 Kč je 3 614,30 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna žalované zaplatit k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.