34 C 138/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 18 616 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“) na částku , částka, , jež se žalovaný zavázal žalobkyni splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, v pravidelných týdenních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež splatnost úvěru poskytnutého žalovanému nastala dne , datum, . Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil toliko částku , částka, . Žalobkyně také požaduje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od , datum, do zaplacení. I přes upomínku zástupce žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne , datum, , a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, v hotovosti, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši , částka, . V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem , částka, zaplatit i poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši , částka, , celkem tedy všechny položky tvoří částku , částka, . Úroková sazba úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 70,89 %, RPSN činilo 212,77 %. Na první straně dole je vytištěno prohlášení žalovaného, že potvrzuje převzetí částky úvěru v hotovosti.

6. Z evidenční karty klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr , částka, se splatností 60 týdnů, byl vyučen, svobodný, sám v domácnosti, bezdětný, nevlastnil vozidlo ani nemovitost, nebyl trestně stíhán, bydlel jako spolubydlící, pracoval u zaměstnavatele Kaufland jako prodavač, jeho měsíční čisté příjmy měli být , částka, , jeho měsíční náklady pak , částka, , z čehož na náklady na bydlení připadala částka , částka, , na životní minimum , částka, a na nebankovní závazky , částka, . Disponibilní zůstatek žalovaného tak měl činit , částka, Dle záznamu zástupkyně žalobkyně měl žalovaný k ověření jím tvrzených údajů předložit svůj občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky.

7. Z výplatní pásky žalovaného od společnosti Kaufland v.o.s. na č.l. 17 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za červen 2021 činila , částka, .

8. Z výplatní pásky žalovaného od společnosti Kaufland v.o.s. na č.l. 18 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného za květen 2021 činila , částka, .

9. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, , včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, představující nároky uplatněné v tomto řízení.

10. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

12. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši , částka, zaplatit i poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši , částka, , celkem tedy částku , částka, . Úroková sazba úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 70,89 %, RPSN činilo 212,77 %. Do podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni dle jejího tvrzení částku , částka, .

13. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne , datum, tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma svého tvrzení, že procházela různé databáze, jako evidence neplatných dokladů , právnická osoba, , insolvenční rejstřík a databáze společnosti , právnická osoba, a výplatní pásky žalovaného za dva měsíce. Ohledně výdajů žalovaného však není osvědčeno ničeho, evidenční karta klienta přitom obsahuje jen prohlášení žalovaného a částku životního minima. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od , datum, („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný úvěr nesplatil. Žalobkyně dle názoru soudu však porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU, když nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že žalobkyně na příjmové stránce vycházela pouze ze dvou výplatních pásek a na stránce výdajové vycházela čistě jen ze svých kalkulací a prohlášení žalovaného, která však nijak neověřovala. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů za delší období, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné.

20. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku, to je ve výši , částka, , původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu , částka, . Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu , částka, . Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách.

21. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky , částka, . Žalovaný byl úspěšný co do částky , částka, plus příslušenství dle výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.