34 C 147/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 31 234,48 Kč s příslušenstvím ( předmět sporu )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 430 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 691,48 Kč spolu s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 29 121,48 Kč od 22. 4. 2024 do 20. 5. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 29 121,48 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 29 121,48 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 280,39 Kč za období od 20. 1. 2024 do 21. 4. 2024 a co do zaplacení částky 2 113 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 908,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 234,48 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 12. 2023 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „Rámcová smlouva“), na základě které žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. , č. účtu, . Uzavřením Rámcové smlouvy žalovaný zároveň požádal žalobkyni o úvěr ve výši 30 000 Kč, jež s ním byl uzavřen pod číslem , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně úvěr dle Smlouvy schválila dne 4. 12. 2023 a v tento den prostředky také vyplatila na účet žalovaného. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč vždy k 20. dni měsíce počínaje 20. 1. 2024. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, když uhradil pouze 1 570 Kč, pročež žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 22. 4. 2024. Na základě Rámcové smlouvy pak bylo mezi účastníky krom jiného sjednáno, že žalovaný bude disponovat s prostředky na pro něj vedeném účtu jen do výše jeho dostupného zůstatku. V případě překročení tohoto zůstatku měl žalovaný doplatit žalobkyni příslušnou částku do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Žalovaný však porušil i tento svůj závazek, když se dostal do nepovoleného debetu na pro něj vedeném účtu ve výši 2 113 Kč. Předmětem žaloby je tak částka 29 121,48 Kč na jistině, částka 1 280,39 Kč představující souhrn nesplacených smluvních úroků ode dne 20. 1. 2024 do 21. 4. 2024, úrok 17,90 % ročně z částky 29 121,48 Kč od 22. 4. 2024 do 20. 5. 2024, úrok 14,75 % ročně z částky 29 121,48 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení a úrok 14,75 % ročně z částky 29 121,48 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení s přihlédnutím k § 122 zák. č. 257/2016 Sb. a dále zaplacení částky 2 113 Kč představující nepovolený debet žalovaného. Žalovaný ničeho nezaplatil i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z Rámcové smlouvy – součást elektronického spisu soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 3. 12. 2023 a žalobkyně se v ní zavázala krom jiného vést pro žalovaného účet č. , č. účtu, . Součástí Rámcové smlouvy byla i Smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Součástí Smlouvy bylo i ujednání o pojištění ve výši 131 Kč měsíčně. Splatnost jednotlivých splátek měla být vždy do 20. dne v měsíci, úroková sazba činila 17,90 %, resp. bonusová sazba činila 16,90 % ročně. RPSN činilo 18,30, resp. 16,90. V odstavci Nesplácet úvěr včas se nevyplácí Smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení se splácením úvěru může žalobkyně žalovanému účtovat i účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dlužné částky.

6. Z obchodních podmínek žalobkyně – součást elektronického spisu soud zjistil, že tyto nejsou kryty podpisem žalovaného.

7. Z ceníku žalobkyně – součást elektronického spisu soud zjistil, že tento není kryt podpisem žalovaného.

8. Z přehledu žádostí o úvěr na č.l. 16 soud zjistil, že žalovaný měl bydlet v nájmu, mít maturitu, být ženatý, bezdětný a měsíčně měl splácet 6 000 Kč na jiné úvěry. Výdaje jeho domácnosti měly činit 11 000 Kč, na bydlení, na léky, jídlo a dopravu 5 000 Kč. Příjmy ostatních členů jeho domácnosti měly činit 25 000 Kč, on sám měl být zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, a.s. od 1. 6. 2022 s příjmem 30 000 Kč.

9. Dle úvěrové zprávy na č.l. 17 soud zjistil, že žalovaný měl ke dni 21. 10. 2023 celkem , hodnota, existující úvěry s celkovou výši měsíční splátky 5 514 Kč a nesplacenou částkou 82 368 Kč.

10. Z výpisu z běžného účtu č. , hodnota, / 3030 za období od 4. 12. 2023 do 4. 12. 2023 – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaný načerpal dne 4. 12. 2023 úvěr od žalobkyně ve výši 30 000 Kč a stejného dne zaslal na tento účet 1 Kč.

11. Ze splátkového kalendáře – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaný ve vztahu ke Smlouvě načerpal částku 30 000 Kč, k jejíž úhradě provedl dne platbu dne 20. 1. 2024 ve výši 1 Kč, dne 31. 1. 2024 ve výši 1 499 Kč a dne 20. 2. 2024 ve výši 70 Kč, celkem tedy 1 570 Kč.

12. Z výpisu z běžného účtu č. , hodnota, / , Anonymizováno, za období od 6. 3. 2024 do 23. 5. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně naúčtovala žalovanému dne 6. 3. 2024 poplatek 500 Kč za náklady na vymáhání, dne 2. 4. 2024 poplatek 500 Kč za náklady na vymáhání, dne 3. 4. 2024 třikrát poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 131 Kč, celkem tedy 393 Kč, a dne 12. 4. 2024 třikrát poplatek za pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti ve výši 300 Kč, 300 Kč a 120 Kč, celkem tedy 720 Kč. V součtu tak byla naúčtovaná částka 2 113 Kč.

13. Z přehledu plateb – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaný ke splácení úvěru ze Smlouvy uhradil dne 20. 1. 2024 částku 1 Kč, dne 31. 1. 2024 částku 1 499 Kč a dne 20. 2. 2024 částku 70 Kč, celkem tedy 1 570 Kč.

14. Z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzvy ze dne 22. 4. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila veškeré pohledávky za žalovaným a vyzvala jej k úhradě úvěru ze Smlouvy ve 30 401,87 Kč a pohledávky na běžném účtu č. , hodnota, ve výši 2 113 Kč.

15. Zbylé listiny a audionahrávku založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

17. Dne 3. 12. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Rámcová smlouvy, v níže se žalobkyně krom jiného zavázala pro žalovaného vést účet č. , č. účtu, . Součástí Rámcové smlouvy byla i Smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Součástí Smlouvy bylo i ujednání o pojištění ve výši 131 Kč měsíčně. Splatnost jednotlivých splátek měla být vždy do 20. dne v měsíci, úroková sazba činila 17,90 %, resp. bonusová sazba činila 16,90 % ročně. RPSN činilo 18,30, resp. 16,90. Žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 30 000 Kč dle Smlouvy dne 4. 12. 2023. Na úhradu tohoto úvěru žalovaný zaplatil celkem částku 1 570 Kč, a to platbami ze dne dne 20. 1. 2024 ve výši 1 Kč, dne 31. 1. 2024 ve výši 1 499 Kč a dne 20. 2. 2024 ve výši 70 Kč. V souvislosti s úvěrem ze Smlouvy žalobkyně vyúčtovala žalovanému na jeho účtu č. , hodnota, / , Anonymizováno, i poplatky za náklady upomínání a pojistné, konkrétně dne 2. 4. 2024 poplatek 500 Kč za náklady na vymáhání, dne 3. 4. 2024 třikrát poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 131 Kč, celkem tedy 393 Kč, a dne 12. 4. 2024 třikrát poplatek za pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti ve výši 300 Kč, 300 Kč a 120 Kč, celkem tedy 720 Kč.

18. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 14. 8. 2024 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma potvrzení o přehledu žádosti o úvěr, z něhož při posuzování úvěruschopnosti vycházela a úvěrové zprávy ze dne 21. 10. 2023. Žalovaným tvrzené příjmy jeho osoby ve výši 30 000 Kč a domácnosti jako celku 55 000 Kč a i jím tvrzené náklady na bydlení 11 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč tak nebyly nijak verifikovány vyjma měsíčních splátek jiným poskytovatelů úvěrů. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z hlavního účtů žalovaného, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik jsou jeho měsíční disponibilní prostředky. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně následně dne 22. 4. 2024 úvěr ze Smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě jeho závazku uplatněných projednávanou žalobou. Žalovaný však této výzvy nevyhověl.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně při uzavírání Smlouvy vycházela toliko z tvrzení žalovaného a ověření výše jeho měsíčních splátek. Žalobkyně tak dle předložených podkladů neměla nijak ověřen měsíční příjem žalovaného a ani příjem další osoby v jeho domácnosti. Taktéž nebyla nijak ověřování jeho tvrzení o měsíčních nákladech na bydlení ve výši 11 000 Kč a zbylých nákladech ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z hlavního bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli jí provedené kalkulace odpovídají i výdajům žalovaného.

25. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách. Z tohoto důvodu soud posoudil poplatky za náklady vymáhání tohoto úvěru a účtované platby pojistného jako nedůvodné. Žalovaný je tak povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 1 570 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 28 430 Kč.

26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl, když zamítnutá část požadovaného úvěru ve výši 691,48 Kč přesahuje obohacení žalovaného a částka 2 113 Kč žalovaná jako nepovolený debet se sestává jen z nákladů na vymáhání úvěru ze Smlouvy a jeho pojištění, když tyto ujednání jsou odvislá od platnosti Smlouvy. Soud zamítl také požadované příslušenství, včetně požadovaných smluvních a zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 908,47 Kč, přičemž tato částka představuje 51,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 562 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.