34 C 169/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 48 471,78 Kč s příslušenstvím ( předmět sporu )

I. Řízení se zastavuje dle § 96 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. v rozsahu uplatněného smluvního úroku ve výši 14,70 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do zaplacení částky 18 471,78 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 920,65 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,70 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 8. 2023 do 25. 11. 2023 a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 471,78 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 11. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) na částku 30 000 Kč, které žalovanému poskytla dne 11. 5. 2023 bezhotovostním převodem. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem v dohodnuté sazbě a měsíčním poplatkem pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 281 Kč, splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 3 086 Kč. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení 30 dnů. Předchůdkyně žalobkyně následně úvěr ze Smlouvy zesplatnila dopisem ze dne 27. 8. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě nesplacené jistiny, úroků, poplatků a smluvních pokut, přičemž ke dni zesplatnění činila celková dlužná částka 39 161,65 Kč. Od následujícího dne, tj. od 28. 8. 2023 pak žalobkyně požaduje i úhradu úroku ve výši 29,70 % ročně z dlužné jistiny a to na základě svého uvážení vycházeje z úrokových sazeb úvěrů poskytnutých bankami klientům dle statistiky ČNB. V důsledku zesplatnění úvěru žalobkyně také požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny 36 920,65 Kč za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 920,65 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení. Předmětem žaloby je tak částka dlužné jistiny ve výši 36 920,65 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 10 708,13 Kč, vyčíslené ke dni 16. 5. 2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,10 % denně z dlužné nové jistiny od 28. 8. 2023, dlužné poplatky za pojištění ve výši 843 Kč, úrok ve výši 29,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 920,65 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Před zahájením ústního jednání vzala žalobkyně žalobu dne 24. 1. 2025 částečně zpět v rozsahu smluvního úroku od 26. 11. 2023 do zaplacení původně uplatněného ve výši 29,70 % ročně v rozsahu 14,7 % ročně, takže činí 15 % ročně z částky 30 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud nařídil ve věci ústní jednání na den 24. 1. 2025, kdy byl i vyhlášen rozsudek ve věci.

5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, – součást elektronického spisu soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 11. 5. 2023, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 24 měsíčních splátek každé ve výši 3 086 Kč včetně poplatku za pojištění. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Úroková sazba činila 78,13 % ročně, RPSN dle Smlouvy činilo 146,62. V rámci Smlouvy bylo sjednáno i pojištění schopnosti splácet úvěr.

7. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy o úvěru č. , hodnota, – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaný v rámci Smlouvy uzavřel i pojištění schopnosti splácet úvěr a to za měsíční pojistné 281 Kč, které tvořilo součást měsíční splátky dle Smlouvy.

8. Z hodnocení klienta na čl. 24 a součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem 27 000 Kč, který mu měl plynout ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ., kde pracoval na dobu neurčitou. Žalovaný měl být svobodný, měl mít maturitu, být bezdětný a bydlet ve státním/obecním bytě. Jako měsíční životní náklady byla kalkulována částka 4 860 Kč jako životní minimum, částka 4 023 Kč jako náklady na bydlení včetně inkasa, celkem tedy 8 883 Kč. Žalovaný neměl mít jiné úvěry. Volné zdroje pak činily částku 17 117 Kč měsíčně.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 11. 5. 2023 – součást elektronického spisu soud zjistil, že dne 11. 5. 2023 byla z účtu č. , č. účtu, zaslána na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, částka 30 000 Kč.

10. Z přehledu úhrad ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaný neuhradil předchůdkyni žalobkyně dle Smlouvy ničeho.

11. Z oznámení ze dne 27. 8. 2023 – součást elektronického spisu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že došlo k zesplatnění úvěru dle Smlouvy a vyzvala jej k okamžité úhradě částky 39 161 Kč.

12. Ze společného prohlášení o postoupení pohledávek – součást elektronického spisu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně společně prohlásili, že dne 29. 6. 2023 uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, dle přílohy tohoto prohlášení, z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

13. Ze seznamu postupovaných pohledávek – součást elektronického spisu soud zjistil, že na její straně 8 se nachází nárok uplatněný v tomto řízení.

14. Z plné moci ze dne 29. 6. 2023 – součást elektronického spisu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zmocnila žalobkyni k vyrozumění žalovaného o postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

15. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací na čl. 25 soud zjistil, že v době vyhotovení tohoto výpisu žalovaný žádal o spotřebitelský úvěr celkem , hodnota, institucí, měl závazky z úvěrů (expozice) ve výši 211 677 Kč a závazky po splatnosti 556 Kč.

16. Z výpisu SOLUS na čl. 26 soud zjistil, že žalovaný byl v tomto registru evidován z důvodů revolvingového úvěru a karty.

17. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, na čl. 23 soud zjistil, že žalovaný obdržel od společnosti , Anonymizováno, a.s. dne 20. 4. 2023 částku 28 962 Kč, přičemž zůstatek na jeho účtu v tento den činil 28 936,06 Kč, dne 20. 3. 2023 částku 26 281 Kč, přičemž zůstatek na jeho účtu v tento den činil 26 281 Kč, dne 21. 2. 2023 částku 28 668 Kč, přičemž zůstatek na jeho účtu v tento den činil 27 666,80 Kč a dne 20. 1. 2023 částku 24 060 Kč, přičemž zůstatek na jeho účtu v tento den činil 23 058,35 Kč.

18. Z pověření pro , jméno FO, – součást elektronického spisu soud zjistil, že tato byla pověřena k podpisu společného prohlášení se žalobkyní o postoupení pohledávek.

19. Z pověření pro , jméno FO, – součást elektronického spisu soud zjistil, že tato byla pověřena k podpisu společného prohlášení se žalobkyní o postoupení pohledávek.

20. Z pověření pro , právnická osoba, – součást elektronického spisu soud zjistil, že tento byl pověřen k podpisu společného prohlášení se žalobkyní o postoupení pohledávek.

21. Z oznámení o postoupení pohledávky – součást elektronického spisu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zastoupená žalobkyní oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek ze Smlouvy za žalovaným na žalobkyni.

22. Z podacího lístku ze dne 16. 4. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že tohoto dne žalobkyně podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.

23. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 5. 2024, včetně podacího lístku – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 59 354,68 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

24. Zbylé listiny založené do spisu žalobkyní soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provádějí bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

25. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

26. Dne 11. 5. 2023 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 11. 5. 2023 převodem na jím uvedený bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 086 Kč včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 281 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 78,13 % ročně, RPSN byla 146,62. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, když předchůdkyni žalobkyně neuhradil na základě Smlouvy ničeho, předchůdkyně žalobkyně tak přistoupila ke zesplatnění úvěru oznámením ze dne 27. 8. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Předchůdkyně žalobkyně následně postoupila své pohledávky za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž předchůdkyně žalobkyně, zastoupená žalobkyní na základě plné moci, informovala žalovaného. Žalobkyně následně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně.

27. Z předloženého hodnocení klienta a výpisů z účtů vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného před uzavřením Smlouvy čtyři měsíce zpětně. Bonitu žalovaného pak předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřovala v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací. Z těchto registrů pak vyplynulo, že žalovaný v době žádosti o uzavření Smlouvy žádal o poskytnutí nejméně dalších 7 spotřebitelských úvěrů, aktuálně jeho závazky jiným subjektům činili 211 677 Kč a měl závazky po splatnosti ve výši 556 Kč. Ze záznamu v registru SOLUS vyplynulo, že žalovaný v něm byl evidován z důvodu revolvingového úvěru a karty.

28. Žalobkyně tak sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 29. 10. 2024 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, nicméně z předložených podkladů vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně ověřovala toliko příjmovou stránku žalovaného výpisy transakcí na jeho účtu. Ohledně výdajové stránky žalovaného a jeho rodinných a majetkových poměrů předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z prohlášení žalovaného a svých kalkulací, když celkové měsíční náklady žalovaného kalkulovala z částky životního minima 4 860 Kč a nákladů na bydlení 4 023 Kč včetně záloh na služby a energie, kterou předchůdkyně žalobkyně považovala za odpovídající náklad pro danou oblast. Částka 8 883 Kč jako celkové měsíční náklady dospělé zaměstnané osoby, včetně nákladů na bydlení, se přitom soudu jeví jako velmi nízká s přihlédnutím k cenám potravin, léků, telekomunikačních služeb, dopravy atd. Taktéž částka 4 023 Kč jako celkové měsíční náklady na bydlení se jeví jako podhodnocená s ohledem na náklady na vodné a stočné, záloh na plyn a elektřinu, odpady atd. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně navíc vyplývá, že žalovaný měl mít měsíčně disponibilních cca 17 117 Kč. Předchůdkyni žalobkyně pak nepřišlo vůbec zvláštní, že žalovaný potřebuje půjčku 30 000 Kč, se splatností dva roky a je ochoten akceptovat RPSN 146,62. Předchůdkyně žalobkyně se nezaměřila na bližší prověřování situace žalovaného ani přes to, že žalovaný uvedl, že žádné jiné spotřebitelské úvěry nemá, ačkoliv tato skutečnost očividně neodpovídala skutečnosti, když předchůdkyně žalobkyně identifikovala minimálně dalších 7 žádostí o spotřebitelské úvěry a relativně velkou expozici žalovaného, navíc i závazky po splatnosti. Závěrům předchůdkyně žalobkyně dle jejích kalkulací neodpovídá také předložený částečný výpis z bankovního účtu žalovaného, na němž je vidět, že ve dnech obdržení mzdy měl zůstatek na svém bankovním účtu buď takřka nulový nebo dokonce záporný. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné.

29. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,33. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

34. Dle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

35. Dle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

36. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít Smlouvu jako smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný úvěry nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

37. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU, patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pokud vůbec, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že předchůdkyně žalobně sice ověřila příjmy žalovaného, avšak ohledně výdajů vycházela čistě z jeho prohlášení a svých kalkulací, které se jeví jako pravděpodobně podhodnocené a detailněji skutečnou majetkovou situaci žalovaného nezkoumala, ani když vyšlo najevo, že v rozporu s jeho tvrzením má další závazky vůči třetím subjektům, navíc i po splatnosti. Předchůdkyně žalobkyně tak měla lépe ověřit výdaje žalovaného, např. vyžádáním si celkových výpisů z účtů za předmětné období.

38. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinil ani z části. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 30 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek o jejíž existenci bylo učiněno oznámení postupitele.

39. Žalobkyně vzala před zahájením prvního jednání podanou žalobu částečně zpět v rozsahu smluvního úroku od 26. 11. 2023 původně uplatněného ve výši 29,7 % ročně v rozsahu 14,7 % ročně, takže činí 15 % ročně, a proto soud ve výroku I. řízení ve stejném rozsahu částečně zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.

40. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II., v ostatním žalobu ve výroku III. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021)

41. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 30 000 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 33 570,80 Kč včetně požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

42. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.