34 C 171/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně 1 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 35 040 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 699 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 5 364 Kč spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 28 063 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 063 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, a dále částky 2 279 Kč, částky 400 Kč, částky 2 994 Kč a částky 1 304 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 411,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 040 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 8. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) na částku 30 000 Kč tak, že žalovanému zaslala bezhotovostním převodem částku 27 500 Kč a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky splatit formou pravidelných 40 měsíčních splátek ve výši 1 150 Kč. Celkem tak žalovaný měl žalobkyni vrátit částku 46 000 Kč. Splatnost první splátky byla stanovena na 20. 10. 2023. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 5. 2024. Žalobkyně také zaslala žalovanému celkem , hodnota, upomínky ve dnech 26. 2. 2024, 24. 3. 2024 a 24. 4. 2024 a oznámení o zesplatnění ze dne 26. 5. 2024, přičemž za každou požaduje po žalovaném úhradu nákladů 100 Kč, celkem tedy 400 Kč. Žalobkyně dále požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 28 063 Kč, smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně z neuhrazené jistiny 28 063 Kč za období po dni zesplatnění do 25. 8. 2024 a následně tento úrok ve výši 14,75 % ročně od 26. 8. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 063 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení. Předmětem žaloby je dále částka 2 279 Kč představující dlužné úroky ke dni zesplatnění, částka 2 994 Kč představující celkem šest smluvních pokut každá ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, a dále pak částka 1 304 Kč představující smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 30 342 Kč za období od 27. 5. 2024 do 8. 7. 2024. I přes výše uvedené upomínky žalovaný ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně, RPSN 39,2 %, a to celkem ve 40 měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč. Žalovaný ve Smlouvě výslovně instruoval žalobkyni k úhradě zprostředkovatelské provize ve výši 2 500 Kč na účet zprostředkovatelky, jíž byla společnost , právnická osoba, Tento účet však ve Smlouvě uveden není, takže jej žalobkyně musela zjistit jinak. Prostředky ve výši 27 500 Kč pak měly být zaslány na jeho bankovní účet , č. účtu, . Účet pro splácení úvěr žalobkyni byl: , č. účtu, . Celková částka k úhradě žalovaného tak činila částku 46 000 Kč.

6. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl mít měsíční příjmy domácnosti 39 153 Kč, měsíční náklady 3 000 Kč na bydlení a 2 900 Kč na jiné úvěry. Celkem měl mít disponibilních 33 253 Kč. Jako počet vyživovaných osob je uvedeno 1+1, Anonymizováno7. Dle výpisu z katastru nemovitostí měla být vlastnicí bytové jednotky , Anonymizováno, v k.ú. , jméno FO, paní , jméno FO, .

8. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s čistým příjmem za červenec 2023 ve výši 40 494 Kč.

9. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s čistým příjmem za srpen 2023 ve výši 37 812 Kč.

10. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že proti žalovanému neměla být ke dni 11. 9. 2023 vedena exekuce.

11. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že proti žalovanému nemělo být ke dni 11. 9. 2023 vedeno insolvenční řízení.

12. Z čestného prohlášení žalovaného o svých příjmech a výdajích soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že jeho příjmy jsou měsíčně 39 153 Kč a jeho měsíční výdaje jsou ve výši 3 000 Kč na bydlení a ve výši 2 900 Kč na splátky úvěrů.

13. Z dokladu o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně obdržela dne 11. 9. 2023 částku 1 Kč od žalovaného z účtu č. , č. účtu, .

14. Z dokladu o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 12. 9. 2023 ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, částku 2 500 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .

15. Z dokladu o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 12. 9. 2023 částku 27 500 Kč žalovanému na č.ú. , č. účtu, .

16. Z dokumentu označeného jako Bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 1 Kč a to dne 11. 9. 2023 a částku 4 800 Kč dne 20. 12. 2023.

17. Z upomínky ze dne 26. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 949 Kč a 100 Kč jako nákladů na upomínání.

18. Z upomínky ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 099 Kč a 200 Kč jako nákladů na upomínání.

19. Z upomínky ze dne 24. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 249 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 300 Kč jako nákladů na upomínání.

20. Ze zesplatnění Smlouvy a předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr č. , hodnota, . Nesplacená jistina činila 30 342 Kč, smluvní pokuty 2 994 Kč a upomínací náklady 400 Kč.

21. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu, zejména ve formě statistiky rodinných účtů na č.l. 18, tabulky životního minima na č.l. 19, tabulky běžných cen na konečnou spotřebu domácností na č.l. 20 a přehledu normativních nákladů na bydlení na č.l. 21, soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné, popř. se jedná o statistické údaje.

22. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

23. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jím uvedený účet. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 40 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 150 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 27,28 % ročně, RPSN 39,2 %, celkem tedy 46 000 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 25. 10. 2024 tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak toto své tvrzení doložila pouze dvěma výplatními páskami za červenec a srpen 2023 s příjmem 40 494 Kč a 37 812 Kč, výpisem z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a prohlášením. V ostatních nákladech žalobkyně vycházela ze statistických údajů, jako např. životního minima a normativních nákladů na bydlení. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné, protože prosté aplikování statistických údajů nemůže dostatečně zhodnotit individuální případ žadatele o úvěr. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů za delší období, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 26. 5. 2024 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

24. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,28. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

29. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že žalobkyně na příjmové stránce vycházela pouze ze dvou výplatních pásek žalovaného a na stránce výdajové vycházela čistě jen ze svých kalkulací a prohlášení žalovaného, která však nijak neověřovala. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů za delší období, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné30. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 4 801 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 22 699 Kč. K tomuto soud uvádí, že částku 2 500 Kč nepovažuje za obohacení žalovaného, protože se jedná o odměnu subjektu spolupracujícího se žalobkyní, což vyplývá např. ze skutečnosti, že žalobkyně znala číslo bankovního účtu tohoto zprostředkovatele. Částka 2 500 Kč je tak očividně materiálně jen dalším poplatkem žalobkyně, nikoliv obohacením žalovaného. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách.

31. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 411,86 Kč, přičemž tato částka představuje 10,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 55,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 752 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 040 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 10,48 % z částky 3 930 Kč je částka 411,86 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.