34 C 177/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 10 752 Kč s příslušenstvím ( Anonymizováno )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 2 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení a částky 952 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 373,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 752 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 8. 2023 smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“) na částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni každý měsíc úrok přirostlý k poskytnuté částce za uplynulý měsíc. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. , hodnota, dne 21. 8. 2023. Během trvání Smlouvy žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně tak zesplatnila úvěr ze Smlouvy ke dni 21. 12. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Předmětem žaloby je tak jistina ve výši 7 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 2 800 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení a částka 952 Kč představující smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 9 800 Kč za období od 25. 12. 2023 do 9. 5. 2024. I přes předžalobní upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 21. 8. 2023 ve formě smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy se žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 20 000 Kč. Tento úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou do doby splacení jistiny žalovaným. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně s tím, že žalovaný měl splácet každý měsíc, vždy do 20. dne, částku odpovídající úroku přirostlému za předcházející měsíc. RPSN úvěru činila 5 535,52 %. V článku IV odst. 4.

2. Smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného vrátit žalobkyni úvěr ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením by byl žalovaný v prodlení. Žalovaný uvedl jako svůj bankovní účet účet č. , č. účtu, , žalobkyně uvedla jako svůj bankovní účet účet č. , č. účtu, .

6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 soud zjistil, že tento bankovní účet je veden na jméno žalovaného, přičemž počáteční zůstatek na tomto účtu v daném období činil částku 615,28 Kč a konečný zůstatek v daném období činil částku 2 917,10 Kč. Tento výpis zachycuje krom jiného příchozí platbu 25 892 Kč označenou jako mzdy od společnosti , právnická osoba, , příchozí platbu ve výši 110 000,90 Kč od žalovaného, další příchozí platby od žalovaného ve výši 44 916 Kč a 27 000 Kč, a odchozí platby bez identifikace např. 24 600 Kč, 38 020 Kč, 25 200 Kč a 10 000 Kč.

7. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023 soud zjistil, že tento bankovní účet je veden na jméno žalovaného, přičemž počáteční zůstatek na tomto účtu v daném období činil částku 2 917,10 Kč a konečný zůstatek v daném období činil částku 6 846,94 Kč. Tento výpis zachycuje krom jiného příchozí platbu 35 383 Kč označenou jako mzdy od společnosti , právnická osoba, , příchozí platbu ve výši 3 000 Kč od žalovaného, dodatečné půjčky ve výši 2 300 Kč, 600 Kč, 1 200 Kč, 1 000 Kč, 2 500 Kč, 1 700 Kč a 1 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a např. odchozí platba inkaso úvěru ve výši 3 637 Kč.

8. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 soud zjistil, že tento bankovní účet je veden na jméno žalovaného, přičemž počáteční zůstatek na tomto účtu v daném období činil částku 32,15 Kč a konečný zůstatek v daném období činil částku 615,28 Kč. Tento výpis zachycuje krom jiného příchozí platbu 23 439 Kč označenou jako mzdy od společnosti , právnická osoba, , příchozí platbu ve výši 1 941 Kč jako nemocenská a např. odchozí platby inkaso úvěru ve výši 117 Kč a 1 036 Kč.

9. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 21. 8. 2023 ze svého účtu č. , č. účtu, částku 7 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

10. Z dopisu Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně ke dni 21. 12. 2023 zesplatnila úvěr dle Smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě částky 22 117 Kč do tří dnů od doručení tohoto dopisu.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 5. 2024, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 23 485,49 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 8 566 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

12. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

13. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

14. Dne 21. 8. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr v úvěrovém rámci 20 000 Kč. Předmětný spotřebitelský úvěr byl uzavřený na dobu neurčitou se závazkem žalovaného hradit žalobkyni vždy jen úroky do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, za nějž předmětné úroky přirostly, a to až do úhrady celé jistiny. RPSN úvěru činila 5 535,52 %. V článku IV odst. 4.

2. Smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného vrátit žalobkyni úvěr ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením by byl žalovaný v prodlení. Z tohoto úvěrového rámce žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 8. 2023 částku 7 000 Kč bankovním převodem na jím uvedené číslo účtu , č. účtu, . Na úhradu svých závazků však žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak úvěr ze Smlouvy zesplatnila ke dni 21. 12. 2023.

15. Žalobkyně sice v žalobě tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma výpisů z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., z nichž však vyplynulo, že žalovaný, jehož ověřený příjem se pohyboval okolo 28 000 Kč, uzavřel minimálně další úvěrovou smlouvu se společností , právnická osoba, v celkové výši minimálně 10 300 Kč. Z výpisu za červen 2023 navíc vyplynuly další nestandardní příjmy žalovaného ve výši 110 000,90 Kč a nespecifikované platby ve výši minimálně 72 800 Kč, tedy obrat v tomto měsíci byl v násobcích žalovaným prokázaného příjmu. Takto vysoké obraty přitom zpravidla implikují existenci dalších spotřebitelských úvěrů, jejichž čerpání takové obraty umožňují. Ohledně skutečných výdajů žalovaného žalobkyně nezjistila ničeho. Kvůli nestandartním operacím přitom dle názoru soudu nešlo vycházet ani z počátečního a konečného zůstatku na bankovních účtech, protože tyto byly zkresleny buď mimořádnými platbami, jako v červu 2023, nebo dalšími úvěru, jako v červenci. Z těchto výpisu z účtu nejsou ani zřejmé např. náklady žalovaného na bydlení, stravu, zálohy na služby spojené s bydlením, telekomunikační služby atd. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. Z předložených důkazů totiž nevyplývá, že by žalobkyně žalovaným poskytnuté podklady ověřovala ve vztahu k jím uvedeným údajům. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 9. 5. 2024 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,20. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně jej zesplatnila. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle stejného ustanovení ZSU.

21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU, patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pokud vůbec, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z jím předložených výpisů z účtu za tři měsíce, když tyto vykazovaly buď nestandardní platby nebo existenci dalších úvěrů, které však žalobkyně blíže nezkoumala.

22. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši celkem 7 000 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinil ani částečně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 7 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění.

23. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 373,40 Kč, přičemž tato částka představuje 15,23 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 752 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 15,23 % z částky 2 452 Kč činí částku 373,40 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.