34 C 181/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 23 295 Kč s příslušenstvím ( úvěr )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a částky 2 295 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 206,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 295 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 2. 2023 smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“) na částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni každý měsíc úrok přirostlý k poskytnuté částce za uplynulý měsíc. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne 25. 2. 2023. Během trvání Smlouvy žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně tak zesplatnila úvěr ze Smlouvy ke dni 27. 6. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Předmětem žaloby je tak jistina ve výši 15 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 6 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a částka 2 295 Kč představující smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 21 000 Kč za období od 1. 7. 2023 do 1. 12. 2023. I přes předžalobní upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 25. 2. 2023 ve formě smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy se žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 20 000 Kč. Tento úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou do doby splacení jistiny žalovaným. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně s tím, že žalovaný měl splácet každý měsíc, vždy do 27. dne, částku odpovídající úroku přirostlému za předcházející měsíc. RPSN úvěru činila 5 518,07 %. V článku IV odst. 4.

2. Smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného vrátit žalobkyni úvěr ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením by byl žalovaný v prodlení. Žalovaný uvedl jako svůj bankovní účet účet č. , č. účtu, , žalobkyně uvedla jako svůj bankovní účet účet č. , č. účtu, .

6. Z výplatního lístku žalovaného za období 11/22 soud zjistil, že žalovaný byl v daném období zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . a za toto období obdržel čistou mzdu ve výši 31 300 Kč a nebyly mu prováděny žádné srážky ze mzdy.

7. Z výplatního lístku žalovaného za období 12/22 soud zjistil, že žalovaný byl v daném období zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . a za toto období obdržel čistou mzdu ve výši 29 036 Kč a nebyly mu prováděny žádné srážky ze mzdy.

8. Z výplatního lístku žalovaného za období 1/23 soud zjistil, že žalovaný byl v daném období zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . a za toto období obdržel čistou mzdu ve výši 32 245 Kč a nebyly mu prováděny žádné srážky ze mzdy.

9. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně obdržela dne 24. 2. 2023 na svůj účet č. , č. účtu, částku 0,01 Kč z bankovního účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

10. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 25. 2. 2023 ze svého účtu č. , č. účtu, částku 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

11. Z dopisu Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně ke dni 27. 6. 2023 zesplatnila úvěr dle Smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě částky 44 048 Kč do tří dnů od doručení tohoto dopisu.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2023, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 47 152,17 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 12 051,60 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

13. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

14. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

15. Dne 25. 2. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr v úvěrovém rámci 20 000 Kč. Předmětný spotřebitelský úvěr byl uzavřený na dobu neurčitou se závazkem žalovaného hradit žalobkyni vždy jen úroky do 27. dne měsíce následujícího po měsíci, za nějž předmětné úroky přirostly, a to až do úhrady celé jistiny. RPSN úvěru činila 5 518,07 %. V článku IV odst. 4.

2. Smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného vrátit žalobkyni úvěr ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením by byl žalovaný v prodlení. Z tohoto úvěrového rámce žalobkyně poskytla žalovanému dne 25. 2. 2023 částku 15 000 Kč bankovním převodem na jím uvedené číslo účtu , č. účtu, . Na úhradu svých závazků však žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak úvěr ze Smlouvy zesplatnila ke dni 27. 6. 2023.

16. Žalobkyně sice v žalobě tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma třech výplatnic žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru ze Smlouvy. Žalobkyně však očividně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného a neměla tak povědomí, kolik činí náklady žalovaného např. na bydlení, stravu, zálohy na služby spojené s bydlením, telekomunikační služby atd., popř. jestli žalovaný nemá závazky z dalších spotřebitelských úvěrů. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. Z předložených důkazů totiž nevyplývá, že by žalobkyně měla dostatek informací, aby mohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 1. 12. 2023 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně jej zesplatnila. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle stejného ustanovení ZSU.

22. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU, patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pokud vůbec, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z jím doložených příjmů, avšak zcela rezignovala na zkoumání výdajové stránky žalovaného.

23. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši celkem 15 000 Kč původně z důvodu poskytnutí úvěru – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinil ani částečně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 15 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění.

24. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 206,17 Kč, přičemž tato částka představuje 7,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,94 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 165 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 295 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 7,88 % z částky 2 617 Kč činí částku 206,17 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.