34 C 197/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 10 168,74 Kč s příslušenstvím ( předmět sporu )

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 621 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 3 547,74 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 001,13 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 28. 5. 2024 do 12. 8. 2024 ve výši 307,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 168,74 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 7 592,82 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 108,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 168,74 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 16. 9. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost jednotlivých splátek byla vždy do 20. dne kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku 8 798 Kč. Na splátkách pak uhradila částku 2 177 Kč. Žalovaná své závazky ze Smlouvy porušila, pročež žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 13. 5. 2024. Žalovaná své závazky nesplnila ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. Předmětem žaloby je tak částka 7 592,82 Kč na jistině, částka 156 Kč na poplatcích, částka 219,92 Kč za pojistné, částka 1 200 Kč jako náklady vymáhání, částka 1 000 Kč jako vyúčtované smluvní pokuty, částka 1001,13 Kč představující kapitalizovaný úrok od 14. 5. 2024 ke dni podání žaloby, tj. do 12. 8. 2024, ve výši 26,28 % ročně z částky 7 592,82 Kč, úrok 14,75 % ročně z částky 7 592,82 Kč od 13. 8. 2024 do zaplacení s přihlédnutím k § 122 zák. č. 257/2016 Sb., zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 28. 5. 2024 ke dni podání žaloby, tj. do 12. 8. 2024, ve výši 307,93 Kč v sazbě 14,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení v zákonné sazbě od 13. 8. 2024 do zaplacení z částky 10 168,74 Kč, což je součet požadované jistiny, poplatků a smluvních pokut. Žalovaná ničeho nezaplatila i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 16. 9. 2023 v rámci služby žalobkyně , hodnota, – revolvingový úvěr č. , hodnota, . Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované bezúčelový revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 10 000 Kč, s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, se sazbou RPSN 29,7 %. Minimální výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky, splatná vždy do každého 20. dne v měsíci. Výše prvního čerpání byla stanovena na částku 8 798 Kč za účelem platby za mobilní telefon Infinix Note 30 VIP 12GB/256BG bílá. Dle Smlouvy bydlela žalovaná ve vlastním domě nebo bytě, měla základní vzdělání, měsíční příjem 28 000 Kč ze zaměstnání a 5 000 Kč jako vedlejší příjem, příjem ostatních členů domácnosti měl být 30 000 Kč, zaměstnavatel měl být , právnická osoba, , IČO: , IČO, , byla svobodná, bezdětná. Její výdaje měli činit 5 000 Kč na bydlení, částku 2 000 Kč na ostatní úvěry a částka 8 000 Kč na ostatní výdaje.

6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná neměla mít v době uzavření Smlouvy žádné jiné spotřebitelské úvěry.

7. Z dokumentu posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vychází ze svých statistických modelů a využívá scoring.

8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 12. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila, že ověřovala bonitu žalované. Výše uvěrového rámce je zde uvedena 10 000 Kč a provedeny úspěšné lustrace v registrech SOLUS, MVCR, CEE, JAP_PUJCKA a NRKI. Žalovaná měla bydlet ve vlastním domě/bytě, být bezdětná, svobodná, výše jejího příjmů měla být 28 000 Kč měsíčně ze zaměstnání, příjem ostatních členů domácnosti měl být 30 000 Kč a měla mít měsíční výdaje 15 000 Kč.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na základě Smlouvy čerpala dne 21. 9. 2023 částku 8 798 Kč a uhradila dne 27. 10. 2023 částku 544 Kč, dne 21. 11. 2023 částku 544 Kč, dne 4. 1. 2024 částku 545 Kč a dne 25. 1. 2024 částku 544 Kč, celkem tedy 2 177 Kč.

10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 13. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 10 690,91 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 9. 2023, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 10 795,18 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

12. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

13. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

14. Dne 16. 9. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované v rámci služby žalobkyně Šikovný účet – revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. RPSN tohoto úvěru byla sjednána 29,70 %, minimální měsíční splátka pak činila 4 % z dlužné částky, splatná vždy do každého 20. dne v měsíci. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 15. 11. 2024 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma potvrzení o provedení o provedení ověření bonity klienta. Z předložených podkladů nebylo možno ani ověřit, že žalovaná je zaměstnaná, a kdo je případně její zaměstnavatel. Dále není nijak verifikováno, že žalovaná skutečně bydlela ve vlastní nemovitosti, ani druhý její příjem a ani příjem v její domácnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně, zejména pokud měla být svobodná. Stejně tak žalobkyně zcela rezignovala na ověřování výdajové stránky žalované a vycházela toliko ze svých modelů a prohlášení žalované. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní jako nedostatečné. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z účtů žalované za delší období, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik jsou její měsíční disponibilní prostředky. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 16. 9. 2023 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,19. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši ve výši 8 798 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

20. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem až 10 000 Kč i když neověřila její příjmovou ani výdajovou stránku. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalované za delší období, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli jí provedené kalkulace odpovídají i výdajům žalované.

21. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 8 798 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila jen v rozsahu 2 177 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 6 621 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách.

22. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

23. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 108,87 Kč, přičemž tato částka představuje 4,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,22 % a úspěchu žalované v rozsahu 47,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 168,74 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 4,44 % z částky 2 452 Kč je 108,87 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.