34 C 205/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 69 729 Kč s příslušenstvím ( předmět sporu )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 604 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 19 104 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 61 708 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení, částky 8 021,23 Kč a úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 49 718,41 Kč od 24. 4. 2024 do 17. 5. 2024 ve výši 2 702,64 Kč, úroku ve výši 85,49 % ročně z částky 49 718,41 Kč od 18. 5. 2024 do 18. 5. 2024 ve výši 18,74 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 49 718,41 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 4. 2024 dosáhne částky 213 004 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 69 729 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 24. 11. 2013 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) na částku 50 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne 24. 11. 2023. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 698 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2023. Úvěr se úročil sazbou 85,49 %. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně, pročež úvěr ze Smlouvy byl zesplatněn k 22. 4. 2024. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby úhradu jistiny ve výši 49 718,41 Kč, dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 10 591,83 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 60 310,24 Kč za každý den prodlení od 24. 4. 2024 do 3. 9. 2024 ve výši 8 021,23 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 61 708 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 85,49 % ročně z částky 49 718,41 Kč od 24. 4. 2024 do 17. 5. 2024 ve výši 2 702,64 Kč, ve výši 85,49 % ročně z částky 49 718,41 Kč od 18. 5. 2024 do 18. 5. 2024 ve výši 18,74 Kč a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 49 718,41 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy dosáhne částky 213 004 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 28. 2. 2025. K jednání se nedostavil bez omluvy žádný z účastníků.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z předžalobní výzvy na č.l. 4 soud zjistil, že tato je datovaná dnem 12. 7. 2024 a žalobkyně v ní vyzvala žalovaného k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení.

6. Z kopie dodejky na č.l. 5 soud zjistil, že žalovanému byla dne 14. 12. 2023 doručena listovní zásilka odeslaná žalobkyní.

7. Z oznámení na č.l. 6 soud zjistil, že tato je datovaná dnem 22. 4. 2024 a žalobkyně v něm vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud dlužné částky, avšak není doloženo doručení této výzvy.

8. Z oznámení o schválení úvěru na č.l. 8-9 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného, že z její strany došlo ke schválení úvěru v hodnotě 50 000 Kč včetně dodatku č. , hodnota, ke Smlouvě.

9. Ze smlouvy o úvěru na č.l. 10-12pv soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 24. 11. 2023, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 48 měsíčních splátek každé ve výši 3 698 Kč. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Úroková sazba dle Smlouvy činila 85,49 % ročně, RPSN dle Smlouvy činilo 128,37 %.

10. Z karty klienta na č.l. 13 soud zjistil, že výše úvěru dle Smlouvy činila 50 000 Kč, ze strany žalovaného bylo celkem uhrazeno 7 396 Kč;11. Z potvrzení o vedení účtu na č.l. 14 soud zjistil, že , právnická osoba, . potvrdila, že pro žalovaného vede bankovní účet č. , č. účtu, .

12. Z hodnocení klienta na č.l. 15—15pv a na č.l. 54-54pv soud zjistil, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem 31 342 Kč, který mu měl plynout ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . Jako měsíční životní náklady byla kalkulována částka 4 860 Kč, na nájemné a inkaso 4 670 Kč, celkem výdaje tedy 9 530 Kč, po započtení rezervy 1 000 Kč měly volné zdroje činit částku 20 812 Kč měsíčně. Žalovaný měl být svobodný, měl mít maturitu a bydlet u rodičů.

13. Z výzvy ze dne 17. 4. 2024 na č.l. 16 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkem tří splátek za období únor až duben 2024, s jejichž splacením byl v prodlení.

14. Z výzvy ze dne 19. 3. 2024 na č.l. 17 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkem dvou splátek za období únor a březen 2024, s jejichž splacením byl v prodlení.

15. Z výpisu NRKI na č.l. 22-22pv a na č.l. 55-55pv soud zjistil, že žalovaný měl zažádáno o úvěr u celkem osmi institucí, když celkem dlužil částku 397 132 Kč, po splatnosti však neměl žádný dluh.

16. Z výpisu Solus na č.l. 23 a na č.l. 58 soud zjistil, že žalovaný k 10. 11. 2023 nebyl v této databázi evidován.

17. Z dokladu o přijaté platbě na č.l. 24 a na č.l. 64 soud zjistil, že žalovaný obdržel dne 18. 9. 2023 od , Anonymizováno, spo částku 32 000 Kč označenou jako mzda 8/2023.

18. Z dokladu o přijaté platbě na č.l. 27 a na č.l. 63 soud zjistil, že žalovaný obdržel dne 17. 8. 2023 od , Anonymizováno, spo částku 25 679 Kč označenou jako mzdy 7/2023.

19. Z dokladu o vyplacení úvěru na č.l. 30 soud zjistil, že žalovanému byla dne 24. 11. 2023 odeslána na jeho účet č. , č. účtu, částka 50 000 Kč.

20. Z podacího archu na č.l. 31 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 12. 7. 2024 doporučenou zásilku.

21. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě na č.l. 32-33 soud zjistil, že tímto dodatkem byl ujednán způsob jejího uzavření prostřednictvím komunikace na dálku.

22. Ze základní informace o klientovi na č.l. 35 soud zjistil, že žalobkyně evidovala k žalovanému krom jiného jeho email, číslo účtu a telefonní číslo.

23. Z dokladu o přijetí 1 Kč na č.l. 35pv soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 24. 11. 2023 částku 1 Kč.

24. Ze znění zaslané SMS na č.l. 36 soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 24. 11. 2023 žalovanému SMS, v níž ho informuje, že variabilní symbol platby ze dne 24. 11. 2023 s částkou 1 Kč je podpisový kód k uzavření Smlouvy.

25. Ze znění o přijaté SMS na č.l. 36pv soud zjistil, že žalovaný dne 24. 11. 2023 zaslal žalobkyni SMS zprávu, kde vyjádřil svůj souhlas s uzavřením Smlouvy a uvedl i variabilní symbol dle zaslané platby 1 Kč.

26. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

27. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:

28. Dne 24. 11. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému dne 24. 11. 2023 převodem na jím uvedený bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 698 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 85,49 % ročně, RPSN byla 128,37 %. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, když se dostal do prodlení s úhradou splátek za měsíce únor až duben 2024. Celkově pak žalovaný uhradil žalobkyni na základě Smlouvy částku 7 396 Kč. Žalobkyně tak dne 22. 4. 2024 přistoupila ke zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně.

29. Z předloženého hodnocení klienta, výpisu NRKI, výpisu rejstříku SOLUS a dokladů o obdržené platbě vyplývá, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného před uzavřením Smlouvy potvrzením banky o obdržené mzdě žalovaného za červenec a srpen 2023, nikoliv však za září a říjen 2023, které již žalovaný musel mít k dispozici. Není tak zřejmé, jestli v době uzavření Smlouvy byl ještě zaměstnán. Ohledně výdajů žalovaného pak žalobkyně vyšla pouze z prohlášení žalovaného, která nebyla nijak ověřena, zejména ohledně tvrzeného bydlení u rodičů. Žalobkyně také identifikovala další závazky žalovaného v hodnotě 397 132 Kč, které sice nebyly po splatnosti, přesto ale existovaly. V hodnocení klienta přitom tuto částku nijak nezohlednila. Bonitu žalovaného pak žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřovala v registru SOLUS.

30. Žalobkyně tak sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 3. 11. 2024 tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, nicméně z předložených podkladů vyplynulo, že žalobkyně ověřovala toliko příjmovou stránku žalovaného dvěma ne nejaktuálnějšími potvrzeními o přijaté mzdě. Ohledně výdajové stránky žalovaného a jeho rodinných a majetkových poměrů žalobkyně vycházela toliko z prohlášení žalovaného a svých kalkulací, když celkové měsíční náklady žalovaného kalkulovala z částky životního minima 4 860 Kč a nákladů na bydlení 4 670 Kč. , adresa, 530 Kč jako celkové měsíční náklady dospělé zaměstnané osoby, včetně nákladů na bydlení, i když pravděpodobně bez hrazení nájemného, se přitom soudu jeví jako velmi nízká s přihlédnutím k cenám potravin, léků, telekomunikačních služeb, dopravy, vodné a stočné, záloh na plyn a elektřinu, odpady atd. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní navíc vyplývá, že žalovaný měl mít měsíčně disponibilních cca 20 812 Kč. Žalobkyně pak nepřišlo vůbec zvláštní, že žalovaný potřebuje půjčku 50 000 Kč se splatností dva roky a je ochoten akceptovat RPSN 128,37 %. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné.

31. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,35. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému dne 24. 11. 2023 finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný úvěr však zcela nesplatil. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

36. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, očividně došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. K tomuto závěru soud vede zejména skutečnost, že žalobkyně kalkulovala s celkovými náklady domácnosti žalovaného ve výši 9 530 Kč a žalovaný tak měl mít měsíčně disponibilních více než 20 812 Kč. Tyto údaje však nebyly nijak verifikovány, vyjma dvou výpisu o příchozích platbách. Není tak zřejmé, jestli žalovaný skutečně bydlel u rodičů a jestli jím uváděné výdaje odpovídají skutečnosti. Žalobkyně navíc očividně neprověřovala další úvěrové zatížení žalovaného, které dle jejího šetření mělo činit 397 132 Kč a osm žádostí o jiné spotřebitelské úvěry. Žalobkyni neupoutala skutečnost, že žalovaný měl dle jejích kalkulací mít měsíčně disponibilních 20 812 Kč, a proto si potřebuje půjčit částku 50 000 Kč se splatností dvou let a ročním úrokem ve výši 85,49 %. Žalobkyně si tak měla od žalovaného vyžádat předložení inkasa a kompletního výpisu z účtu žalovaného za delší období, aby se žalobkyně mohla přesvědčit, jestli její kalkulace odpovídají nebo jejich skutečná výše je jiná.

37. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši celkem 50 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil v rozsahu 7 396 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 42 604 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění.

38. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

39. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 42 604 Kč uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl úspěšný co do částky 43 318,54 Kč včetně příslušenství uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že poměr úspěchu a neúspěchu je u obou účastníků takřka shodný (rozdíl činí 0,84 %). Vzhledem k této skutečnosti rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.