34 C 216/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 34 098 Kč s příslušenstvím ( předmět sporu )

I. Řízení se zastavuje dle § 96 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. v rozsahu uplatněného kapitalizovaného úroku co do částky 495,36 Kč a smluvního úroku ve výši 7,02 % ročně z částky 28 855,69 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 992 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do zaplacení částky 33 106 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 232,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 522,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 855,69 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 28 855,69 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala svou žalobou rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 098 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 5. 11. 2021 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) na částku 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 22,02 %, tj. částkou 28 897 Kč, s odměnou za zpracování 1 500 Kč splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 4 313 Kč. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas. Ke dni 13. 8. 2023 činila dlužná jistina částku 28 855,69 Kč a na poplatcích činil dluh 5 242,31 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru ve výši 28 855,69 Kč byla tato od 11. 11. 2023 úročena úrokovou sazbou 22,02 % ročně. Žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně na pohledávky dle Smlouvy poslední splátku dne 14. 4. 2023. Předmětem žaloby na základě Smlouvy je tak dlužná jistina ve výši 28 855,69 Kč, dlužná částka poplatků ve výši 5 242,31 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 018,16 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 232,17 Kč, úroky ve výši 22,02 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 855,69 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 855,69 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Částka kapitalizovaných úroků ve výši 3 018,16 Kč pak představuje úrok ve výši 22,02 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 28 855,69 Kč od 11. 11. 2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 4. 2024. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 232,17 Kč je pak zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 28 855,69 Kč od 14. 5. 2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 29. 4. 2024. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Před zahájením ústního jednání vzala žalobkyně žalobu dne 24. 1. 2025 částečně zpět v rozsahu (i) kapitalizovaného úroku co do částky 495,36 Kč a (ii) smluvního úroku od 30. 4. 2024 do zaplacení původně uplatněného ve výši 22,02 % ročně v rozsahu 7,02 % ročně, takže činí 15 % ročně z částky 28 855,69 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud nařídil ve věci ústní jednání na den 24. 1. 2025, kdy byl i vyhlášen rozsudek ve věci.

5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o úvěru – součást elektronického spisu soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 5. 11. 2021, a to ve formě smlouvy o zápůjčce. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč bankovním převodem, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 313 Kč a poslední ve výši 4 294 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků ve výši 70 000 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně i úrok 35,66 % ročně ve výši 28 897 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za pojištění ve výši 3 096 Kč, celkem tedy 100 397 Kč. RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 44,45.

7. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaný ke Smlouvě uzavřel pojištění.

8. Ze žádosti o úvěr – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 70 000 Kč, když dle svého prohlášení měl být rozvedený, bydlet v nájmu, měl mít základní vzdělání, bez vyživovacích povinností. Měl pracovat jako operátor u společnosti , právnická osoba, . s příjmem 21 720 Kč měsíčně. Jako odhadované měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 15 000 Kč. Žalovaný neměl mít spotřebitelské úvěry u jiných společností. Z této karty je také zřejmé, že při žádosti o zápůjčku žalovaný měl předložit zástupkyni předchůdkyně žalobkyně dvě výplatní pásky za srpen a září 2021.

9. Z tabulky umoření – součást elektronického spisu soud zjistil, že ve vztahu ke Smlouvě žalovaný uhradil na splacení zápůjčky od 22. 12. 2021 do 14. 4. 2023 částku 69 008 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy seznamu postupovaných pohledávek – součást elektronického spisu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky – součást elektronického spisu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

12. Z podacího lístku ze dne 30. 5. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že v tento den žalobkyně zaslala žalovanému doporučenou zásilku.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2024, včetně podacího lístku – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 44 048,60 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

14. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

15. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

16. Dne 5. 11. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 313 Kč a poslední ve výši 4 294 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši úrok 35,66 % ročně ve výši 28 897 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za pojištění ve výši 3 096 Kč, celkem tedy 100 397 Kč. RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 44,45.

17. Žalobkyně sice v žalobě i ve svém podání ze dne 15. 11. 2024 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelský úvěr, nedoložila však, že by měla k dispozici dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně tak při posuzování úvěruschopnosti vycházela pouze z prohlášení žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně však nemá žádný důkaz o tom, že by tato prohlášení žalovaného jakkoliv ověřila, vyjma zaznačení obchodní zástupkyní, že jí byly předloženy výplatní pásky za srpen a září 2021. Ohledně výdajové stránky pak předchůdkyně žalobkyně neověřovala ničeho. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem odeslaným dne 30. 5. 2024. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 7. 2024 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

18. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,22. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Dle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

24. Dle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

25. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný spotřebitelský úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

26. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU, patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pokud vůbec, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně nemá k dispozici žádné podklady, z nichž by se dalo usuzovat, že ověření tvrzení žalovaného pro posouzení jeho úvěruschopnosti ze strany předchůdkyně žalobkyně vůbec proběhlo. Předchůdkyně žalobkyně si tak měla od žalovaného vyžádat podklady o jeho příjmech a výdajích, např. předložením výpisu z účtu za delší období, kde by bylo zřejmé, jestli jím uvedené údaje odpovídají skutečnosti.

27. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši celkem 70 000 Kč původně z důvodu poskytnutí zápůjčky – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil v rozsahu 69 008 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 992 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

28. Žalobkyně vzala před zahájením prvního jednání podanou žalobu částečně zpět v rozsahu kapitalizovaného úroku co do částky 495,36 Kč a smluvního úroku od 30. 4. 2024 do zaplacení původně uplatněného ve výši 22,02 % ročně v rozsahu 7,02 % ročně, takže nyní činí 15 % ročně z částky 28 855,69 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru, a proto soud ve výroku I. řízení ve stejném rozsahu částečně zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.

29. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II., v ostatním žalobu ve výroku III. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 992 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 69 008 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku III. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

31. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzhledem k povaze uložené povinnosti soud neshledal důvod tuto lhůtu prodlužovat.