34 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 2 808,27 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 808,27 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 359,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 374,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 808,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 2 808,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 808,27 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 29. 7. 2013 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 19,98 %, tj. částkou 1 277 Kč, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 5 183 Kč, celkem ve výši 8 361 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 307 Kč. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas. Ke dni 22. 9. 2014 činila dlužná jistina částku 4 836 Kč a na poplatcích činil dluh 4 044 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru ve výši 4 836 Kč byla tato od 15. 1. 2015 úročena úrokovou sazbou 19,98 % ročně. Žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně na pohledávky dle Smlouvy pouze částku 11 931 Kč, žalobkyni pak žalovaná uhradila dalších 6 900 Kč, celkem tedy 18 831 Kč. Předmětem žaloby na základě Smlouvy je tak dlužná jistina ve výši 2 808,27 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 374,14 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 359,45 Kč, úroky ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 808,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 808,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Částka kapitalizovaných úroků ve výši 3 374,14 Kč pak představuje úrok ve výši 19,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 4 836 Kč od 15. 1. 2015, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu dlužné částky, do 15. 5. 2017 a z kapitalizovaného úroku počítaného z aktuální dlužné jistiny od 16. 5. 2017 do 18. 12. 2020 dle částečných plateb. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 359,45 Kč je pak zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 4 836 Kč od 30. 9. 2014, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky, do 15. 5. 2017 a z kapitalizovaného úroku počítaného z aktuální dlužné jistiny od 16. 5. 2017 do 18. 12. 2020 dle částečných plateb. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila ve svém odporu ze dne 10. 1. 2022, kde uvedla, že na předmětný závazek ze Smlouvy uhradila do 15. 9. 2014 částku 9 484 Kč. Následně pak zaslala předchůdkyni žalobkyně částku 950 Kč v roce 2015, částku 1 100 Kč v roce 2016, částku 1 000 Kč v roce 2017, částku 1 600 v roce 2018, částku 1 600 Kč v roce 2019 a částku 2 400 Kč v roce 2020. Těmito úhradami pak považovala dluh za uhrazený. Ve svém druhém podání ze dne 23. 9. 2022 pak žalovaná uvedla, že nalezla další potvrzení o úhradě dalších dvou splátek, a to ve výši 200 Kč každá.

4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaná souhlasila s postupem dle shora uvedeného ustanovení svým podáním ze dne 22. 9. 2022. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 29. 7. 2013 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Danou půjčku poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaná se opak zavázala poskytnutou půjčku splácet formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 307 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 277 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 5 183 Kč, celkem tedy 18 361 Kč.

6. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 29. 3. 2022 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, nedoložila však, že by měla k dispozici dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Předchůdkyně žalobkyně tak při posuzování úvěruschopnosti vycházela pouze z prohlášení žalované uvedených v zákaznické kartě. V zákaznické kartě je sice uvedeno, že předchůdkyni žalobkyně byly předloženy výměr podpory, nájemní smlouva a SIPO, avšak toto nijak nedokládá. Z posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně navíc vyplývá, že žalovaná měla mít měsíčně disponibilních 7 257 Kč. Předchůdkyni žalobkyně pak nepřišlo vůbec zvláštní, že potřebuje půjčku 10 000 Kč se splatností více než rok a s RPSN 63,93 %. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni informována dopisem ze dne 15. 5. 2017, podaný na poštu 15. 6. 2017. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 25. 2. 2019 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

7. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

8. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU 2010“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Dle § 451 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že původní věřitelka a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 ObčZ. Původní věřitelka na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Původní věřitelka však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 451 odst. 1 odst. 2 o.z.

13. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo 2018), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany původní věřitelky, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. K tomuto závěru vede soud zejména jeho úvaha o neověření tvrzení žalované o své příjmové i výdajové stránce a zároveň očividně nekorespondující předchůdkyní žalobkyně zjištěná výše měsíčních disponibilních prostředků ve vztahu k výší půjčky, doby její splatnosti a RPSN.

14. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěr, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 451 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila minimálně v rozsahu 18 831 Kč – dle tvrzení žalobkyně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak u žalované bezdůvodné obohacení netrvalo. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem spolu se platebním rozkazem 4. 1. 2022 dne 11. 4. 2022. V tento den však již žádné bezdůvodné obohacení u žalované neexistovalo, pročež se žalovaná ani nedostala do prodlení s jeho úhradou a žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Aktivní věcná legitimace vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze dne 15. 5. 2017 ve smyslu § 1879 o.z.

15. V návaznosti na výše uvedené soud tak soud žalobu v plném rozsahu ve výroku I. zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (odůvodněný odpor ze dne 10. 1. 2022).

17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.