34 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 2 808,27 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 808,27 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 359,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 374,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 808,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 2 808,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 808,27 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 29. 7. 2013 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 19,98 %, tj. částkou 1 277 Kč, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 5 183 Kč, celkem ve výši 8 361 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 307 Kč. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas. Ke dni 22. 9. 2014 činila dlužná jistina částku 4 836 Kč a na poplatcích činil dluh 4 044 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru ve výši 4 836 Kč byla tato od 15. 1. 2015 úročena úrokovou sazbou 19,98 % ročně. Žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně na pohledávky dle Smlouvy pouze částku 11 931 Kč, žalobkyni pak žalovaná uhradila dalších 6 900 Kč, celkem tedy 18 831 Kč. Předmětem žaloby na základě Smlouvy je tak dlužná jistina ve výši 2 808,27 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 374,14 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 359,45 Kč, úroky ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 808,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 808,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Částka kapitalizovaných úroků ve výši 3 374,14 Kč pak představuje úrok ve výši 19,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 4 836 Kč od 15. 1. 2015, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu dlužné částky, do 15. 5. 2017 a z kapitalizovaného úroku počítaného z aktuální dlužné jistiny od 16. 5. 2017 do 18. 12. 2020 dle částečných plateb. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 359,45 Kč je pak zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 4 836 Kč od 30. 9. 2014, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky, do 15. 5. 2017 a z kapitalizovaného úroku počítaného z aktuální dlužné jistiny od 16. 5. 2017 do 18. 12. 2020 dle částečných plateb. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila ve svém odporu ze dne 10. 1. 2022, kde uvedla, že na předmětný závazek ze Smlouvy uhradila do 15. 9. 2014 částku 9 484 Kč. Následně pak zaslala předchůdkyni žalobkyně částku 950 Kč v roce 2015, částku 1 100 Kč v roce 2016, částku 1 000 Kč v roce 2017, částku 1 600 v roce 2018, částku 1 600 Kč v roce 2019 a částku 2 400 Kč v roce 2020. Těmito úhradami pak považovala dluh za uhrazený. Ve svém druhém podání ze dne 23. 9. 2022 pak žalovaná uvedla, že nalezla další potvrzení o úhradě dalších dvou splátek, a to ve výši 200 Kč každá.

4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaná souhlasila s postupem dle shora uvedeného ustanovení svým podáním ze dne 22. 9. 2022. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 29. 7. 2013 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Danou půjčku poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaná se opak zavázala poskytnutou půjčku splácet formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 307 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 277 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 5 183 Kč, celkem tedy 18 361 Kč.

6. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 29. 3. 2022 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, nedoložila však, že by měla k dispozici dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Předchůdkyně žalobkyně tak při posuzování úvěruschopnosti vycházela pouze z prohlášení žalované uvedených v zákaznické kartě. V zákaznické kartě je sice uvedeno, že předchůdkyni žalobkyně byly předloženy výměr podpory, nájemní smlouva a SIPO, avšak toto nijak nedokládá. Z posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně navíc vyplývá, že žalovaná měla mít měsíčně disponibilních 7 257 Kč. Předchůdkyni žalobkyně pak nepřišlo vůbec zvláštní, že potřebuje půjčku 10 000 Kč se splatností více než rok a s RPSN 63,93 %. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni informována dopisem ze dne 15. 5. 2017, podaný na poštu 15. 6. 2017. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 25. 2. 2019 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

7. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

8. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU 2010“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Dle § 451 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že původní věřitelka a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 ObčZ. Původní věřitelka na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Původní věřitelka však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 451 odst. 1 odst. 2 o.z.

13. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. [spisová značka] [číslo] 2018), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany původní věřitelky, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. K tomuto závěru vede soud zejména jeho úvaha o neověření tvrzení žalované o své příjmové i výdajové stránce a zároveň očividně nekorespondující předchůdkyní žalobkyně zjištěná výše měsíčních disponibilních prostředků ve vztahu k výší půjčky, doby její splatnosti a RPSN.

14. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěr, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 451 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila minimálně v rozsahu 18 831 Kč – dle tvrzení žalobkyně. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak u žalované bezdůvodné obohacení netrvalo. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem spolu se platebním rozkazem 4. 1. 2022 dne 11. 4. 2022. V tento den však již žádné bezdůvodné obohacení u žalované neexistovalo, pročež se žalovaná ani nedostala do prodlení s jeho úhradou a žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Aktivní věcná legitimace vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze dne 15. 5. 2017 ve smyslu § 1879 o.z.

15. V návaznosti na výše uvedené soud tak soud žalobu v plném rozsahu ve výroku I. zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (odůvodněný odpor ze dne 10. 1. 2022).

17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.