34 C 260/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 22 095,80 Kč s příslušenstvím ( předmět sporu )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 4 645 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 445 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení a co do zaplacení částky 650,80 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 506,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 095,80 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“) na částku 16 800 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento úvěr splatit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 370 Kč, poplatkem za službu „Anonymizováno“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu „Anonymizováno“ ve výši 110 Kč, celkem tedy částku 21 445 Kč. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. č. účtu dne 6. 5. 2023. Předmětem žaloby je tak uplatněná jistina ve výši 16 800 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 370 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 110 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny od 20. 6. 2023 do 18. 9. 2023. Během trvání Smlouvy žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. I přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 24. 3. 2024 žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil Anonymizováno 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 5. 2023. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 800 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č.ú. č. účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 5. 6. 2023 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 370 Kč, poplatkem za službu „Anonymizováno“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu „Anonymizováno ve výši 110 Kč měsíčně. Úvěr měl být poskytnut pod variabilním symbolem var. symbol. RPSN úvěru činilo 1 566 %. Dle odst. I.2. byly součástí Smlouvy i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

6. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že dle jejich odst. 6.4. ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky vzniká žalobkyni krom jiného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do jejího zaplacení.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. soud zjistil, že žalovaný měl žít sám, počet příjmů domácnosti měl být jeden, měsíčně měl splácet na půjčky částku 2 077 Kč, měsíční výdaje na bydlení měly činit částku 8 000 Kč, další nezbytné výdaje měly činit částku 4 000 Kč, ostatní zbytné výdaje pak měly činit částku 1 000 Kč. Jeho měsíční příjem měl činit částku 42 566 Kč a disponibilní příjem u něj měl měsíčně činit částku 15 400 Kč.

8. Z dokumentu obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud zjistil, že jakým způsobem žalobkyně ověřuje úvěruschopnost svých klientů, tedy i žalovaného. V tomto dokumentu žalobkyně odkazuje i na své další interní kalkulace a dále uvádí, že vychází i z metodiky ČNB.

9. Z identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 42 566 Kč. Způsob ověření tohoto příjmu však uveden není.

10. Z výpisu z běžného účtu č. 2021/8 na č.l. 20-21pv soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu č. č. účtu za období 8. 7. 2021 až 8. 8. 2021, jeho počáteční zůstatek činil 44 990,75 Kč a konečný zůstatek 35 570,62 Kč, měsíční kreditní obrat činil 143 892,85 Kč a měsíční debetní obrat činil 193 314,23 Kč. Na příjmové straně je 5. 8. 2021 uvedena částka 40 163 Kč od právnická osoba. a na výdajové krom jiného celkem hodnota platebních transakcí, kdy byla z tohoto účtu odesílána 1 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu č. 2021/9 na č.l. 22 soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu č. č. účtu za období 17. 8. 2021 až 5. 9. 2021, jeho počáteční zůstatek činil 4 430,62 Kč a konečný zůstatek 45 682,13 Kč, měsíční kreditní obrat činil 57 252,30 Kč a měsíční debetní obrat činil 58 310,51 Kč. Na příjmové straně je 5. 9. 2021 uvedena částka 41 252,30 Kč od právnická osoba.

12. Z výpisu z běžného účtu č. 2021/10 na č.l. 23-25 soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu č. č. účtu za období 1. 10. 2021 až 31. 10. 2021, jeho počáteční zůstatek činil 59 867,12 Kč a konečný zůstatek 29 132,30 Kč, měsíční kreditní obrat činil 46 499,51 Kč a měsíční debetní obrat činil 77 234 Kč. Na příjmové straně je 4. 10. 2021 uvedena částka 46 499,50 Kč od právnická osoba.

13. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu č. č. účtu.

14. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně dle svého tvrzení dne 6. 5. 2023 zaslala na číslo účtu č. účtu částku 16 800 Kč pod variabilním symbolem var. symbol a poznámkou „Anonymizováno Vaše Anonymizováno“.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2024, včetně podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 24 772,50 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení ze Smlouvy.

16. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

17. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 6. 5. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 16 800 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému bankovním převodem na jím uvedené číslo účtu č. účtu dne 6. 5. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 5. 6. 2023 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 370 Kč, poplatkem za službu „Anonymizováno“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu „Anonymizováno výši 110 Kč měsíčně. Dle odst. 6.

4. Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně pak v případě prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Na úhradu svých závazků žalovaný neuhradil ničeho, a to ani po předžalobní výzvě zástupce žalobkyně ze dne 24. 3. 2024.

18. Žalobkyně sice v žalobě i v jejím doplnění ze dne 23. 1. 2025 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma dokumentů Identifikované příjmy a Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba., dokument obsahující popis obecných principů a filozofie žalobkyně a tři výpisy z účtu žalovaného z období přibližně roku a půl před uzavřením Smlouvy. Dokument Identifikované příjmy a popis obecných principů a filozofie žalobkyně jsou však pouze interními dokumenty žalobkyně a ve vztahu k příjmům není zřejmé, jak byly tyto zjištěny. Ohledně dokumentu Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba., tento opět představuje jen výpis z interního systému žalobkyně. Dle tohoto dokumentu měl mít žalovaný čistý měsíční příjem 42 566 Kč, měsíční výdaje měly žalovaného činit 15 077 Kč sestávající se z nákladů na bydlení 8 000 Kč, splátek ostatních půjček 2 077 Kč, dalších nezbytných výdajů ve výši 4 000 Kč a zbytných výdajů ve výši 1 000 Kč. Disponibilní příjem měl tak činit 15 400 Kč měsíčně, žalovaný měl být v domácnosti sám. Částka nákladů na bydlení ve výši 8 000 Kč přitom není nijak ověřena a s ohledem na skutečnost, že by měl v sobě zahrnovat i zálohy na služby spojené s užíváním domu/bytu ve formě elektřiny, plynu, vodného a stočného atd. se jeví soudu jako velmi nízká. Taktéž částka měsíčních nezbytných výdajů ve výši 4 000 Kč se jeví jako nízká s přihlédnutím k cenám telekomunikačních služeb, dopravy, jídla atd. Žalobkyně tak při ověřování úvěruschopnosti očividně kalkulovala jen s částkami, které tvrdil žalovaný, k jejich fyzickému ověření dle předložených dokumentů nedošlo, resp. pro to neexistuje ve spise jediný důkaz. Žalobkyně sice měla k dispozici tři výpisy z účtu žalovaného však s ohledem na jejich stáří (rok 2021) tyto nemohly poskytnout aktuální vhled na finanční situaci žalovaného v době uzavření Smlouvy (rok 2023). S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 800 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z již neaktuálních bankovních výpisů, a tedy ohledně příjmů i výdajů žalovaného tak žalobkyně vycházela čistě z prohlášení žalovaného a svých kalkulací. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo aktuální výpisy z bankovního účtu žalovaného za delší období, na jejichž základě by mohla tvrzené skutečnosti verifikovat.

25. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 16 800 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinil ani z části. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 16 800 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách.

26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 506,51 Kč, přičemž tato částka představuje 21,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 095,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.