34 C 272/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 14 860 Kč s příslušenstvím ( předmět sporu )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 4 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 449,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 860 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splatit do 21. 12. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 680 Kč. Žalobkyně předmětné prostředky poskytla žalovanému bezhotovostně dne 7. 12. 2023 zasláním na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný porušil svůj závazek ze Smlouvy a úvěr do 21. 12. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru žalobkyni nevrátil. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 22. 12. 2023 do 26. 7. 2024 v celkové výši 2 180 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení. Žalovaný ničeho nezaplatil i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 7. 12. 2023 pod č. , hodnota, . Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s dobou splatnosti 14 dnů, za což se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 412 Kč. Úroková sazba tak činila 0 % ročně, avšak RPSN činilo 30 824 %.

6. Ze žádosti o poskytnutí úvěru žalovaného soud zjistil, že žalovaný ke dni 6. 12. 2023 neměl mít exekuce, nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, byl svobodný, bezdětný, s příjmem 60 000 Kč. Jako své výdaje uvedl částku 2 000 Kč a náklady na bydlení 12 000 Kč a měsíční splátka ostatních úvěrů měla činit 8 000 Kč. Při kalkulaci výdajů žalovaného žalobkyně kalkulovala s náklady domácnosti ve výši celkem 16 860 Kč, které se sestávají z nákladů na bydlení ve výši 12 000 Kč a částky 4 860 Kč jako životního minima.

7. Z profilu klienta na č.l. 28-28pv soud zjistil, že příjem žalovaného měl činit 60 000 Kč až 57 288 Kč, výdaje na domácnost měly činit 2 000 Kč, měl být zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , svůj účet č. , č. účtu, ověřil platnou 1 Kč.

8. Ze sjetiny systému , Anonymizováno, soud zjistil, že v tomto přehledu jsou agregovaná data z bankovního účtu žalovaného, avšak tyto neobsahují údaje o poskytnutých spotřebitelských úvěrech, jak vyplývají z následující sjetiny tohoto systému. V tomto přehledu také není uvedena společnost , právnická osoba, .

9. Ze sjetiny systému kontomatikData2 soud zjistil, že žalobkyně měla přehled o pohybech na bankovním účtu č. , č. účtu, , za období od 4. 3. 2023 do 7. 12. 2023. Z tohoto bankovního účtu nejsou zřejmé žádné transakce, které by se týkaly nákladů na bydlení ani příchozí mzda, většinu transakcí představují platby sázkové kanceláři , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, . Tento výpis zachycuje také přijaté spotřebitelské úvěry od společnosti , právnická osoba, ze dne 24. 6. 2023, 24. 6. 2023, 23. 6. 2023 a ze dne 9. 8. 2023, , právnická osoba, ze dne 23. 6. 2023, , právnická osoba, ze dne 26. 6. 2023, žalobkyně ze dne 27. 6. 2023, , právnická osoba, ze dne 13. 7. 2023, , právnická osoba, ze dne 14. 7. 2023 a nespecifikované společnosti ze dne 28. 6. 2023 a ze dne 5. 7. 2023. Zůstatek na tomto účtu ke dni 7. 12. 2023 činil 10,93 Kč.

10. Ze zprávy REPI soud zjistil, že žalovaný měl mít ke dni 6. 12. 2023 jeden otevřený spotřebitelský úvěr a čtyři ukončené. Na otevřeném spotřebitelském úvěru zbývala částka k úhradě 367 Kč.

11. Z tabulky ze systému EUCB soud zjistil, že žalovaný měl ke dni 6. 12. 2023 minimálně tři spotřebitelské úvěry s celkovou půjčenou částkou 59 000 Kč, přičemž v opožděné splacení bylo u půjček v hodnotě 73 891 Kč.

12. Z výplatní pásky za srpen 2023 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, a jeho čistá mzda činila za toto období 1 928,75 EUR.

13. Z výplatní pásky za září 2023 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, a jeho čistá mzda činila za toto období 1 692,85 EUR.

14. Z výplatní pásky za říjen 2023 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, a jeho čistá mzda činila za toto období 3 541,79 EUR.

15. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 5. 6. 2024 soud zjistil, že , právnická osoba, . potvrdila, že dne 7. 12. 2023 byla z účtu žalobkyně č. , č. účtu, odeslána částka 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .

16. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 6. 2024, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 19 751,44 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

17. Zbylé listiny a audionahrávku založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

18. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

19. Dne 7. 12. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 412 Kč. Splatnost úvěru byla 14 dnů a RPSN byla sjednána ve výši 30 824 %. Předmětné prostředky poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem dne 7. 12. 2023 na účet žalovaného. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 16. 1. 2025 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení doložila toliko žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, profil klienta ze své databáze, dvě sjetiny ze systému kontomatikData, zprávu REPI, tabulku EUCB a tři výplatní pásky žalovaného za období srpna 2023 až října 2023. Z těchto podkladů sice vyplývá, že žalobkyně očividně dílčí zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak dle názoru některé podstatné aspekty nezohlednila. Konkrétně žalobkyně si sice obstarala sjetinu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 4. 3. 2023 do 7. 12. 2023, tedy třičtvrtě roku, avšak nezohlednila, že předmětný bankovní účet očividně nebyl hlavním provozním účtem žalovaného, když na tento bankovní účet nechodila mzda žalovaného a očividně z ní nehradil ani své náklady na bydlení. Většinu transakcí zde představují platby sázkové kanceláři , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a přijaté další spotřebitelské úvěry od jiných nebankovních poskytovatelů jako např. , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Zůstatek na tomto bankovním účtu ke dni uzavření Smlouvy navíc činil 10,93 Kč. Dle posouzení úvěruschopnosti žalovaného přitom měl mít žalovaný každý měsíc disponibilní částku 40 428 Kč. Z pohledu soudu tak nebylo nijak verifikováno, že náklady žalovaného na bydlení činily částku 12 000 Kč při započtení veškerých nákladů včetně záloh na služby. Ohledně ostatních výdajů žalobkyně kalkulovala s částkou životního minima ve výši 4 860 Kč. Tato částka se však soudu jeví jako těžce uvěřitelná uvážíme-li, že žalovaný vykonával svou pracovní činnost v Německu, a tedy musel hradit cestovné na pracoviště, popř. ubytování. Žalobkyně navíc spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, ačkoliv vlastním šetřením zjistila, že měl minimálně další tři další spotřebitelské úvěry s částkou po splatnosti 73 891 Kč. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z hlavního účtů žalovaného, z nějž by šlo ověřit, jestli výdaje žalovaného činí skutečně měsíčně pouze 16 860 Kč a kolik jsou jeho měsíční disponibilní prostředky. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze sovu zástupkyni vyzvala žalovaného dopisem ze dne 10. 6. 2024 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,24. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

25. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, když ověřila jen příjmovou stránku žalovaného a ohledně výdajů žalovaného se spokojila s jeho prohlášením, vlastními modely. Žalobkyně si tak měla vyžádat od žalovaného alespoň výpisy z hlavního účtu žalovaného za delší období, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli jí provedené kalkulace odpovídají i výdajům žalovaného.

26. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinil ani z části. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 10 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách.

27. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 449,48 Kč, přičemž tato částka představuje 19,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 860 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 19,96 % z částky 2 252 Kč je 449,48 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.