34 C 295/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 39 495 Kč s příslušenstvím ( předmět sporu )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 050 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 445 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 050 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 39 050 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 62,01 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 770,34 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 159,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 495 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 11. 2023 smlouvu o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“) ve formě smlouvy o úvěru na částku 39 050 Kč. Úvěr se úročil sazbou 9,90 % ročně a byl použit na úhradu kupní ceny za zboží pro žalovaného u prodejce , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaný své závazky ze Smlouvy porušil, když nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr ze Smlouvy zesplatnila ke dni 26. 4. 2024. Předmětem žaloby je tak částka 39 050 Kč na jistině, částka 445 Kč jako dlužné poplatky, částka 1 770,34 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok do 26. 4. 2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 26. 4. 2024 ve výši 62,01 Kč, úrok 9,90 % ročně z částky 39 050 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 050 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný své závazky neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 8. 11. 2024 zástupcem žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání svým podáním ze dne 25. 3. 2025. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 1. 11. 2023 jako smlouvu o nákupu na splátky. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 39 050 Kč, jež se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 861,10 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal také hradit měsíčně částku 49 Kč jako poplatek za správu Smlouvy. Úroková sazba činila 9,90 % ročně, RPSN pak 13,33 %. Celkově měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 44 666,28 Kč.

6. Z výpisu transakcí – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 1. 11. 2023 společnosti , právnická osoba, . částku 39 050 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , což odpovídá čísle Smlouvy.

7. Z dotazu MultiCribis – součást elektronického spisu a na č.l. 30 soud zjistil, že žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v databázi CEE/CRE.

8. Z dotazu Eurisc – součást elektronického spisu a na č.l. 24-26 soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy identifikovala další jeden existující úvěr žalovaného s nesplacenou částkou , částka, a jednu běžící žádost o úvěr z kreditní karty nebo úvěr ze stavebního spoření.

9. Ze žádosti o úvěr na č.l. 27-29pv soud zjistil, že žalovaný měl mít v době žádosti o úvěr 23 let, jeho příjem měl činit 16 000 Kč měsíčně, neměl mít jiné závazky a jeho měsíční náklady měly činit 6 716 Kč.

10. Z opakované výzvy ze dne 21. 3. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně touto výzvou vyzvala žalovaného k úhradě částky 7 477,13 Kč.

11. Z výzvy datované dne 30. 4. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ze Smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě částky 41 327,35 Kč.

12. Z rozpadu plateb – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalovaný na úhradu úvěru ze Smlouvy neuhradil ničeho.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 11. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 46 469,91 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

14. Z poštovního podacího archu – součást elektronického spisu soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal dne 8. 11. 2024 doporučenou zásilku.

15. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

17. Dne 1. 11. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 39 050 Kč, jež se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 861,10 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal také hradit měsíčně částku 49 Kč jako poplatek za správu Smlouvy. Úroková sazba činila 9,90 % ročně, RPSN pak 13,33 %. Celkově měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 44 666,28 Kč. Úvěr byl použit na koupi zboží u společnosti , právnická osoba, . a prostředky této společnosti byly zaslány dne 1. 11. 2023. Žalovaný však nesplácel úvěr ze Smlouvy řádně a včas, resp. neuhradil na něj ničeho. Žalobkyně tak úvěr ze Smlouvy zesplatnila dne 30. 4. 2024. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 8. 11. 2024 k zaplacení jeho dluhu, ale bezúspěšně.

18. Žalobkyně tak sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 5. 2. 2025 tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, nicméně z předložených podkladů vyplynulo, že žalobkyně vycházela toliko z prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a z dotazů do různých databází. Žalobkyně tak příjmovou a výdajovou stránku žalovaného neověřovala, resp. si nevyžádala podklady, aby toto ověření mohla provést. Na základě těchto skutečností soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 39 050 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně nijak neověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. A to i přesto, že žalovaný uvedl jako své měsíční výdaje toliko částku 6 716 Kč a žalobkyně identifikovala další závazek žalovaného ve výši 785 772 Kč při příjmu 16 000 Kč měsíčně. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného za delší období, na jejichž základě by mohla žalovaným tvrzené skutečnosti verifikovat.

25. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 39 050 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinil ani z části. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak u žalovaného trvá bezdůvodné obohacení ve výši 39 050 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách.

26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, ).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 159,56 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše s přihlédnutím i ke příslušenství (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 % při zohlednění příslušenství k dnešnímu dni). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 975 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 495 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 52 % z částky 4 153 Kč je 2 159,56 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.