34 C 306/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 21 369,42 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 499,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 3 370,06 Kč spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 19 869,42 Kč od 16. 10. 2024 do 14. 11. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 19 869,42 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 19 869,42 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 781,94 Kč za období od 1. 8. 2024 do 15. 10. 2024 a částky 1 500 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 252,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 369,42 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 8. 2022 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „Rámcová smlouva“), na základě které žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. , č. účtu, . Dne 1. 9. 2022 žalobkyně uzavřela se žalovaným dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě (dále jen „Dodatek“), na základě kterého žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí kontokorentu s úvěrovým rámcem 20 000 Kč k jeho běžnému účtu dle Rámcové smlouvy. Před uzavřením Dodatku žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však Rámcovou smlouvu ve znění Dodatku neplnil řádně, a proto žalobkyně dne 16. 10. 2024 kontokorentní úvěr žalovanému zesplatnila. Ke dni zesplatnění žalovaný dlužil na jistině kontokorentního úvěru částku 19 869,42 Kč a na nesplaceném úroku z něj částku 781,94 Kč. V Rámcové smlouvě se žalovaný krom jiného zavázal, že na pro něj vedeném účtu č. , č. účtu, bude disponovat s penězi jen do výše dostupného zůstatku a případný záporný zůstatek vyrovná do pěti pracovních dnů od výzvy žalobkyně. Žalovaný se však na svém běžném účtu dostal do záporného zůstatku 1 500 Kč, který nevyrovnal. Předmětem žaloby je tak částka 19 869,42 Kč na jistině kontokorentního úvěru, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 19 869,42 Kč od 16. 10. 2024 do 14. 11. 2024, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 19 869,42 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 869,42 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 781,94 Kč za období od 1. 8. 2024 do dne 15. 10. 2024 a nepovolený debet ve výši 1 500 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil i přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z Rámcové smlouvy – součást elektronického spisu soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 20. 8. 2022 a žalobkyně se v ní zavázala krom jiného vést pro žalovaného účet č. , č. účtu, .

6. Z Dodatku – součást elektronického spisu soud zjistil, že tento uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 1. 9. 2022 a na jeho základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému možnost přečerpání zůstatku na jeho účtu č. , č. účtu, až do výše 20 000 Kč. Poskytnuté prostředky se úročily sazbou 18,90 % ročně, RPSN činilo 20,62 %.

7. Z úvěrové zprávy na č.l. 16 soud zjistil, že tato byla vytvořena dne 1. 9. 2022, žalovaný k tomuto datu neměl mít žádné jiné úvěry, měl však dvě odvolané žádosti o úvěry.

8. Dle přehledu žádostí o úvěr na č.l. 19 soud zjistil, že tento dokument není datován, ale obsahuje údaje v rozmezí od 1. 9. 2022 do 18. 7. 2024. Z přehledu vyplývá, že v roce 2022 měl žalovaný jednu vyživovanou osobu. Jako jediná schválená půjčka je v přehledu uveden úvěr dle Dodatku, ostatních devět žádostí bylo buď stornováno nebo zamítnuto. Z přehledu také vyplývá, že do roku cca polovinu roku 2023 měl žalovaný bydlet v družstevním bytě, poté pak u rodičů, měl pracovat ve společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou s příjmem 35 000 Kč. Jeho náklady měly činit 10 000 Kč na bydlení, 10 000 Kč na léky, jídlo a dopravu a 2 500 Kč na splátky úvěrů.

9. Z obchodních podmínek žalobkyně – součást elektronického spisu soud zjistil, že tyto nejsou kryty podpisem žalovaného.

10. Z podmínek pro používání kontokorentu – součást elektronického spisu soud zjistil, že tyto nejsou kryty podpisem žalovaného.

11. Z ceníku žalobkyně – součást elektronického spisu soud zjistil, že tento není kryt podpisem žalovaného.

12. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 15. 8. 2023 do 21. 11. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu byl 1 219,65 Kč. Dále bylo z tohoto výpisu z účtu zjištěno, že žalobkyně naúčtovala žalovanému dne 2. 9. 2024 poplatek 500 Kč za účelně vynaložené náklady na vymáhání, dne 25. 9. 2024 poplatek 500 Kč za účelně vynaložené náklady na vymáhání a dne 15. 10. 2024 opět poplatek za účelně vynaložené náklady na vymáhání, celkem tedy 1 500 Kč, které představují konečný záporný zůstatek na tomto účtu. Za zobrazené období dle výpisu bylo na účet žalovaného připsáno 37 643,36 Kč a odepsáno 40 363,01 Kč.

13. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu – součást elektronického spisu soud zjistil, že tento se týká kontokorentního úvěru žalovaného. Z výpisu vyplývá, že první čerpání provedl žalovaný dne 16. 8. 2023 ve výši 9 780,35 Kč, nesplacená jistina ke dni zesplatnění kontokorentu činila 19 869,42 Kč. Během trvání kontokorentního úvěru pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému úroky v celkové výši 4 152 Kč, z čehož žalovaný uhradil částku 3 370,06 Kč (vyúčtované úroky do 31. 7. 2024) a částka 781,94 Kč (vyúčtované úroky od 1. 8. 2024) zůstala neuhrazena.

14. Z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzvy ze dne 22. 4. 2024 – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila veškeré pohledávky za žalovaným a vyzvala jej k úhradě úvěru dle Dodatku ve výši 20 651,36 Kč a nepovoleného debetu na účtu žalovaného č. , č. účtu, ve výši 1 500 Kč do 25. 10. 2024.

15. Zbylé listiny a audionahrávku založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

17. Dne 20. 8. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Rámcová smlouva, v níže se žalobkyně krom jiného zavázala pro žalovaného vést účet č. , č. účtu, . Dne 1. 9. 2022 (tedy jeden den po uzavření Rámcové smlouvy) pak žalobkyně se žalovaným uzavřela Dodatek, v němž žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat zůstatek na jeho účtu č. , č. účtu, až do výše 20 000 Kč. Poskytnuté prostředky se úročily sazbou 18,90 % ročně, RPSN činilo 20,62 %. První čerpání kontokorentního úvěru žalovaný provedl dne 16. 8. 2023. Žalobkyně následně zesplatnila kontokorentní úvěr svou výzvou ze dne 22. 4. 2024. Nesplacená jistina ke dni zesplatnění kontokorentu dne 22. 4. 2024 činila 19 869,42 Kč. Během trvání kontokorentního úvěru pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému úroky v celkové výši 4 152 Kč, z čehož žalovaný uhradil částku 3 370,06 Kč (vyúčtované úroky do 31. 7. 2024) a částka 781,94 Kč (vyúčtované úroky od 1. 8. 2024) zůstala neuhrazena. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, pak vyplynulo, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému ve dnech 2. 9. 2024, 25. 9. 2024 a 15. 10. 2024 celkem tři poplatky každý po 500 Kč jako poplatky za účelně vynaložené náklady na vymáhání, celkem tedy 1 500 Kč, když tyto poplatky dle úvěrové smlouvy dle Dodatku představují žalovaný nepovolený debet žalovaného na účtu č. , č. účtu, . V oznámení o zesplatnění úvěru byla i výzva k úhradě dlužné částky a nepovoleného debetu na účtu žalovaného. Žalovaný však této výzvě nevyhověl.

18. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 3. 3. 2025 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma úvěrové zprávy ze dne 1. 9. 2022, přehledu žádostí o úvěr za období od 1. 9. 2022 do 18. 7. 2024. Dle tvrzení žalobkyně tato ověřila hlavní příjem žalovaného telefonátem do jeho zaměstnání (k dispozici na vyžádání soudu), dále pak žalovaného lustrovala v bankovním registru klientských informací a nebankovním registru klientských informací, interních i externích databázích. Ohledně výdajů žalovaného, vycházela žalobkyně z informací poskytnutých žalovaným a opět z bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Ohledně výdajů na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěru žalobkyně vycházela ze svých statistických modelů, které stanovila na částku 4 620 Kč. Z úvěrové zprávy pak žalobkyně zjistila, že žalovaný dosud nemá žádné jiné úvěry, resp. dvě předchozí žádosti žalovaný stornoval. Dle přehledu žádostí o úvěr pak žalobkyně kalkulovala i s dalším příjmem domácnosti žalovaného ve výši 15 000 Kč a tím, že bydlí v družstevním bytě (zobrazeno u druhé a třetí žádosti o úvěr ze dne 1. 9. 2022). Příjem žalovaného tak nebyl ověřen, nebyl verifikován ani další příjem domácnosti žalovaného a ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela čistě ze svých modelů, když jeho měsíční výdaje vyčíslila na částku 4 620 Kč, ačkoliv věděla, že minimálně bydlí v bytě v družstevním vlastnictví, tedy že měsíčně musí hradit náklady na správu domu, služby spojené s užíváním bytu a dále má výdaje na stravu, případně léky, dopravu, oblečení, telekomunikační služby atd. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z hlavního účtů žalovaného, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik jsou jeho měsíční disponibilní prostředky. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně následně dne 22. 4. 2024 úvěr ze Smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě jeho závazku uplatněných projednávanou žalobou. Žalovaný však této výzvy nevyhověl.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít Dodatkem smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Ke dni zesplatnění tohoto úvěru pak nesplacená jistina tohoto úvěru činila částku 19 869,42 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), Ústavního soudu ČR (, Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, . zn. , Anonymizováno, ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a nález , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, - , Anonymizováno, ), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně při uzavírání Smlouvy vycházela toliko ze svých modelů a přehledů bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Reálné příjmy žalovaného, další osoby v jeho domácnosti, jakož i reálné výdaje žalovaného ověřeny nebyly. Žalobkyní kalkulovaná částka měsíčních výdajů žalovaného ve výši 4 620 Kč se přitom soudu jeví jako silně podhodnocená přihlédneme-li k cenám vodného a stočného, elektřiny, popř. plynu, nákladům na telekomunikační služby, dopravu, oblečení, potravu atd. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z hlavního bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli jí provedené kalkulace odpovídají i výdajům žalovaného.

25. Nesplacenou část kontokorentního úvěru ve výši 19 869,42 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. Vzhledem k neplatnosti Dodatku jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách. Z tohoto důvodu soud posoudil poplatky za náklady vymáhání tohoto úvěru a účtované platby pojistného jako nedůvodné. Žalovaný je tak povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 3 370,06 Kč, což je částka, která byla žalovaným žalobkyni zaplacena na základě vyúčtovaných úroků, na něž žalobkyně nemá právní nárok s ohledem na neplatnost Dodatku. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak z titulu spotřebitelského kontokorentního úvěru dle Dodatku trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 16 499,36 Kč.

26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl, když zamítnutá část požadovaného úvěru ve výši 3 370,06 Kč a částku 1 500 Kč. Ohledně částky 3 370,06 Kč tato částka přesahuje obohacení žalovaného, jelikož tuto částku již uhradil žalobkyni úhradou vyúčtovaných úroků dle Dodatku jako neplatné smlouvy o úvěru. Ohledně částky 1 500 Kč žalované jako nepovolený debet, tato se sestává jen z nákladů na vymáhání úvěru z Dodatku, který však nebyl shledán jako platně uzavřený. Soud zamítl také požadované příslušenství, včetně požadovaných smluvních a zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, ).

27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 252,28 Kč, přičemž tato částka představuje 19,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,94 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 069 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění a žaloba) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.