34 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 53 093,97 Kč s příslušenstvím ( úvěr )

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 366 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 52 727,97 Kč spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 51 185,97 Kč od 2. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 51 185,97 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 696,16 Kč za období od 20. 8. 2024 do 1. 1. 2025 se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 093,97 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 18. 3. 2021 smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, za což se žalovaná zavázala žalobkyni tento úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 19,99 % ročně a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 400 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 674 Kč vždy k 20. dni měsíce počínaje 20. 4. 2021. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, když uhradila pouze splátky za období od 20. 4. 2021 do 20. 8. 2024. Žalobkyně tak poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 2. 1. 2025. Předmětem žaloby je tak částka 51 185,97 Kč na jistině, částka 3 696,16 Kč představující obchodní úrok za období od 20. 8. 2024 do 1. 1. 2025, částka 1 500 Kč představující smluvní pokutu, pojistné ve výši 408 Kč, obchodní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 51 185,97 Kč od 2.1.2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51 185,97 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaná ničeho nezaplatila i přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Předchůdkyně žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 3. 2021. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit formou 90 pravidelných měsíčních splátek po 1 674 Kč včetně měsíčního pojistného ve výši 136 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 400 Kč. Roční úroková sazba činila 19,99 %. V článku 5 Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu.

6. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že tuto zprávy vyhotovila předchůdkyně žalobkyně ve vztahu k žalované. Dle této zprávy měl být čistý příjem žalované ve výši 17 000 Kč měsíčně, dále měla žalovaná mít příjem z výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně, bydlet v nájmu s partnerem. Celkové výdaje žalované včetně splátek úvěrů měly u žalované činit 15 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti měly činit částku 26 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně měla verifikovat ověřený příjem ve výši 18 904 Kč, žalovaná měla být ověřena v registru bankovních i nebankovních klientský informací, v registru Solus, insolvenčním rejstříku a evidenci exekucí. Předchůdkyně žalobkyně také identifikovala druhý úvěr žalované ve výši nesplacené jistiny 25 845 Kč a měsíční splátkou 577 Kč.

7. Ze zprávy Repi soud zjistil, že žalovaná měla mít k blíže neurčenému datu jeden odmítnutý úvěr z kreditní karty, jeden spotřebitelský úvěr existující a jeden ukončený. Po splatnosti se svými závazky nebyla.

8. Z nahlédnutí do obchodního rejstříku soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně, jakožto zanikající společnost, zanikla fúzí sloučením se žalobkyní, jakož nástupnickou společností. Zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku byl proveden 1. 12. 2021.

9. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, na č.l. 19-20 soud zjistil, že tento byl veden pro žalovanou (srov. č.l. 10) a za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2021 činil počáteční zůstatek na tomto účtu 35,14 Kč a konečný zůstatek částku - 29,20 Kč. Jako příjmy jsou uvedeny částky 11 292 Kč od společnosti , právnická osoba, ze dne 19. 1. 2021 a částka 4 600 Kč od , jméno FO, ze dne 15. 1. 2021. Dále proběhly tři hotovostní vklady na tento účet, konkrétně dne 19. 1. 2021 ve výši 5 500 Kč, které byly ještě ten den odeslány, dne 20. 1. 2021 ve výši 10 000 Kč a dne 25. 1. 2021 vklad 3 400 Kč. Z tohoto výpisu soud nezjistil žádné provedené úhrady týkající se úhrady bydlení nebo nákladů souvisejících s bydlením.

10. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, na č.l. 21-22 soud zjistil, že tento byl veden pro žalovanou a za období od 1. 2. 2021 do 28. 2. 2021 činil počáteční zůstatek na tomto účtu -29,30 Kč a konečný zůstatek částku 2 439,93 Kč. Jako příjmy jsou uvedeny částky 17 007 Kč od společnosti , právnická osoba, ze dne 19. 2. 2021 a částka 4 600 Kč od , jméno FO, ze dne 15. 2. 2021. Dále proběhly dva hotovostní vklady na tento účet, konkrétně dne 19. 2. 2021 ve výši 5 500 Kč, které byly ještě ten den odeslány, a dne 25. 2. 2021 vklad 9 500 Kč. Z tohoto výpisu soud nezjistil žádné provedené úhrady týkající se úhrady bydlení nebo nákladů souvisejících s bydlením.

11. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, na č.l. 23-23pv soud zjistil, že tento byl veden pro žalovanou a za období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 činil počáteční zůstatek na tomto účtu 215,99 Kč a konečný zůstatek částku 35,14 Kč. Jako příjmy jsou uvedeny částky 2 343 Kč od Úřadu práce ze dne 15. 12. 2020, částka 4 600 Kč od , jméno FO, ze dne 15. 12. 2020 a částka 500 Kč ze dne 21. 12. 2020 od paní , jméno FO, . Z tohoto výpisu soud nezjistil žádné provedené úhrady týkající se úhrady bydlení nebo nákladů souvisejících s bydlením.

12. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že dle evidence žalobkyně měla žalovaná na svůj závazek ze Smlouvy uhradit celkem částku 69 634 Kč.

13. Z potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně převedla dne 18. 3. 2021 žalované na účet číslo , č. účtu, částku 70 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

14. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 1. 2025, soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ze Smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě částky 56 790,13 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení do 11. 1. 2025.

15. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

17. Dne 18. 3. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se opak zavázala poskytnutý úvěr splácet včetně úroků ve výši 19,99 % ročně a poplatku 1 400 Kč formou 90 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 674 Kč. Pro případ neplnění Smlouvy byla sjednání smluvní pokuta 500 Kč za každou opožděnou platbu. Žalovaná načerpala úvěr ze Smlouvy dne 18. 3. 2021 formou bezhotovostního převodu na její běžný účet. Žalovaná následně uhradila na základě Smlouvy celkem 69 634 Kč. Předchůdkyně žalobkyně následně zanikla k 1. 12. 2021 fúzí sloučením se žalobkyní, jakožto nástupnickou společností. V souvislosti s úvěrem ze Smlouvy žalobkyně vyúčtovala žalované také celkem tři pokuty každá ve výši 500 Kč. Žalobkyně následně dopisem ze dne 2. 1. 2025 úvěr ze Smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 56 790,13 Kč do 11. 1. 2025. V této výzvě byla žalovaná upozorněna i na možnost řešení věci soudní cestou. Žalovaná však i přesto svůj dluh nezaplatila.

18. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 26. 5. 2025 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma tří výpisů z účtu č. , č. účtu, za období 1. 12. 2020 až 28. 2. 2021, zprávy Repi a svého vyjádření, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ve svém vyjádření ze dne 26. 5. 2025 žalobkyně uvedla, že pro stanovení příjmu žalované vycházela předchůdkyně žalobkyně 18 904 Kč a měsíčních výdajů žalované ve výši 15 000 Kč, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná má měsíčně disponibilních 12 857 Kč. Dle potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, pak žalovaná měla mít příjem 17 000 Kč měsíčně, žít s partnerem, bydlet v nájmu, mít dvě děti a příjem ostatních členů domácnosti měl činit 26 000 Kč. Žalovaná měla být ověřena v systému bankovních a nebankovních klientských informací, v insolvenčním rejstříku, registru Solus a evidenci exekucí. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2020 do 28. 2. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně měla přehled o transakcích na očividně hlavním účtu žalované za tři měsíce. Z těchto výpisů z účtu vyplynulo, že ke dni 1. 12. 2020 činil zůstatek na tomto účtu 215,99 Kč, k 31. 12. 2020 činil 35,14 Kč, ke dni 31. 1. 2021 činil -29,20 Kč a ke dni 28. 2. 2021 činil 2 439,93 Kč. Z tohoto výpisu lze také ověřit toliko hlavní příjem žalované ve formě mzdy od společnosti HLS Security a pravděpodobně výživné od pana , jméno FO, ve výši 4 600 Kč. Tvrzený příjem ostatních členů domácnosti ve výši 26 000 Kč z nich přitom ověřit nelze. Vedle těchto pravidelných příjmů pak na účet žalované byly vkládány i hotovostní finanční prostředky, konkrétně dne 19. 1. 2021 ve výši 5 500 Kč, které byly ještě ten den odeslány, dne 20. 1. 2021 ve výši 10 000 Kč a dne 25. 1. 2021 vklad 3 400 Kč, dne 19. 2. 2021 ve výši 5 500 Kč, které byly ještě ten den odeslány, a dne 25. 2. 2021 vklad 9 500 Kč. O původu těchto prostředků a jejich charakteru přitom předchůdkyně žalobkyně nezkoumala ničeho. V tomto směru tak z předložených výpisů z účtu žalované nevyplývá, že závěr předchůdkyně žalobkyně o tom, že žalovaná má měsíčně disponibilních 12 857 Kč (č.l. 16pv), když konečné zůstatky na účtu žalované se ke konci zkoumaných měsíců pohybovaly až na jeden případ pod částkou 100 Kč a v daném jednom případě pak činily necelých 2 500 Kč. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které byly pro posouzení úvěruschopnosti žalované nezbytné.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně neověřila, že jí provedena kalkulace příjmů a výdajů žalované odpovídá předloženým výpisům z jejího účtu. Předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. ověřit deklarovaný další příjem domácnosti žalované ve výši 26 000 Kč měsíčně, ověřit kauzu příjmů žalované od pana , jméno FO, a následně porovnat výsledek své kalkulace úvěruschopnosti žalované s údaji na žalovanou předložených výpisech z jejího bankovního účtu.

25. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 70 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách. Z tohoto důvodu soud posoudil účtované smluvní pokuty a pojistné jako nedůvodné. Žalovaná je tak povinna obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila v rozsahu 69 634 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 366 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z provedené přeměny předchůdkyně žalobkyně, jak vyplynulo z obchodního rejstříku.

26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl, když zamítnutá část požadovaného úvěru ve výši 50 819,97 Kč přesahuje obohacení žalované a částka 1 500 Kč žalovaná jako tři pokuty po 500 Kč pokuty za upomínky a částka pojistného 408 Kč nebyly vyúčtovany dle platné smlouvy. Soud zamítl také požadované příslušenství, včetně požadovaných smluvních a zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, ).

27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 366 Kč, žalovaná pak do částky 52 727,97 Kč plus příslušenství. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.