34 C 89/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 977 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 214,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 214,07 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 10 762,93 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem od 19. 6. 2022 do 14. 10. 2022 ve výši 1 149,96 Kč, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 9 977 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 977 Kč od 15. 10. 2022 do 12. 6. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 762,93 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 977 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], (dále jen„ původní věřitelka“) jež 31. 10. 2022 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek své pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), která následně tyto pohledávky postoupila dne 5. 11. 2022 další smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, uzavřela se žalovaným dne 20. 9. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jako smlouvu o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěrový rámec do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tento spotřebitelský úvěr splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Poskytnuté prostředky se úročily sazbou 23,99 %. Součástí Smlouvy byly i úroky, poplatky a vzniklé náklady původní věřitelky splatné pravidelně měsíčně k datu splatnosti povinné minimální splátky. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež původní věřitelka využila svého práva a celý úvěr zesplatnila ke dni 18. 6. 2022. Předmětem žaloby je tak částka 9 977 Kč představující jistinu úvěru, částka 1 149,96 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok od 19. 6. 2022 do 14. 10. 2022, částka 1 000 Kč na dlužných poplatcích a dále smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 9 977 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 977 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení. O postoupení pohledávek z původní věřitelky na předchůdkyni žalobkyně i z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisy. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že dne 20. 9. 2018 učinil žalovaný návrh na uzavření Smlouvy na formuláři původní věřitelky. V rámci návrhu na uzavření Smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má úplné střední vzdělání, je zaměstnaný jako manuální pracovník u společnosti [právnická osoba] od července 2018, jeho měsíční příjem je 14 000 Kč měsíčně čistého, bezdětný. Předmětem Smlouvy byl závazek původní věřitelky poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve dvanácti měsíčních splátkách po 833 Kč, úroková sazba činila 23,9 % ročně, RPSN 26,72 %.

6. Z formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že dle informace na tomto formuláři byla minimální měsíční splátka z úvěru 3,5 % z celkové aktuální dlužné částky, minimálně však 300 Kč.

7. Z protokolu o převzetí [anonymizována tři slova] [příjmení] ze dne 5. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný převzal akceptaci návrhu Smlouvy a kreditní kartu.

8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho prohlášení, která ověřovala v různých registrech jako BRKI, NRKI, [příjmení] a insolvenční rejstřík.

9. Ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty žalovaného soud zjistil, že za období od 5. 12. 2018 do 14. 6. 2022 žalovaný celkem načerpal finanční prostředky ve výši 23 485,28 Kč, uhradil částku 23 271,21 Kč, na úrocích mu původní věřitelka vyúčtovala částku 9 792,89 Kč a na poplatcích 2 120 Kč.

10. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 20. 6. 2022 soud zjistil, že původní věřitelka zesplatnila celý úvěr dle Smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků ke dni 18. 6. 2022. Pohledávka činila 12 126,96 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 31. 10. 2022 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila předchůdkyni žalobkyně své pohledávky za žalovaným na předchůdkyni žalobkyně.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na předchůdkyni žalobkyně.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2022 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

14. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 17 205,89 Kč.

16. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

17. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

18. Dne 5. 10. 2018 byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena Smlouva akceptací návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr v úvěrovém rámci 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách ve výši alespoň 3,5 % aktuálně dlužné částky, minimálně však 300 Kč, úroková sazba činila 23,99 % ročně, RPSN 26,72 %. Žalovaný však své povinnosti ze Smlouvy řádně neplnil, pročež původní věřitelka ke dni 18. 6. 2022 úvěr zesplatila a vyzvala jej k úhradě dlužných pohledávek.

19. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 4. 5. 2023 tvrdí, že původní věřitelka dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak při posuzování úvěruschopnosti vycházela jen z jeho tvrzení, jež dále neověřovala. Žalobkyně sice předložila výpis úvěrového účtu žalovaného vedený původní věřitelkou, avšak tento se vztahuje až k období po poskytnutí úvěru dle Smlouvy. Žalobkyně pak sama ve svém přípisu z 4. 5. 2023 uvedla, že ze strany původní věřitelky byly pouze kontrolovány databáze a vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a porovnávala je s výdaji odhadnutými na základě historický dat z ČSÚ. Použití statistických údajů pro zkoumání výdajů žalovaného se přitom jeví jako nevhodné a není ani zřejmé, s jakými částkami žalovaný skutečně disponoval a jaké vynakládal. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitelka vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Původní věřitelka převedla své pohledávky za žalovaným na předchůdkyni žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2022, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 11. 11. 2022. Předchůdkyně žalobkyně pak postoupila tyto pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2022. Žalovaný byl o tomto postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 27. 12. 2022. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 27. 12. 2022 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 24. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle § 17 odst. 4 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen„ ZEÚ“) nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.

26. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

29. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že původní věřitelka a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Původní věřitelka na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky celkem ve výši 23 485,28 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Původní věřitelka však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

30. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU [číslo] 2018 a nález FA/SR/SU [číslo] - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany původní věřitelky, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že původní věřitelka očividně vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného, a ve vztahu k výdajové stránce jeho finanční situace použila svá blíže neurčená historická data ČSÚ. Původní věřitelka si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla jí předpokládané skutečnosti verifikovat.

31. Původní věřitelkou, resp. žalobkyní, skutečně poskytnutou částku ve výši 23 485,28 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 23 271,21 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 214,07 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 17 odst. 4 ZEÚ dne 12. 6. 2023. Nejpozději dne 13. 6. 2023 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k jejich výši požadované v žalobě. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2022 mezi původní věřitelkou a předchůdkyní žalobkyně a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2022 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.

32. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

33. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 214,07 Kč s příslušenstvím dle výroku I. Žalovaný měl úspěch v rozsahu 10762,93 Kč s příslušenstvím dle výroku II. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

34. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.