34 C 9/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 116 539,01 Kč s příslušenstvím ( Anonymizováno )

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 912 Kč a částku 3 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 66 731 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 894,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 477,95 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 688,98 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 34 379,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a co do zaplacení částky 21 888,01 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 414,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 735,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 373,03 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 868 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala svou žalobou ze dne 29. 11. 2023 rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 116 539,01 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , PSČ 13000, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 27. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva 1“) na částku 41 000 Kč a dne 14. 5.2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva 2“) na částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně úvěr dle Smlouvy 1 splatit spolu s úroky v pevné výši 4 765 Kč, cenou za poskytnutí a uzavření Smlouvy ve výši 27 470 Kč, s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 296 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 8 200 Kč. Celkem měla žalovaná dle Smlouvy 1 uhradit předchůdkyni žalobkyně částku 85 731 Kč v pravidelných 17 měsíčních splátkách ve výši 5 043 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena do 27. 12. 2022. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy 1 neplnila řádně a včas. S ohledem na prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru dle Smlouvy 1 byla tato ve výši 34 379,23 Kč od 28. 12. 2022 úročena úrokovou sazbou 15 % ročně. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně úvěr dle Smlouvy 2 splatit spolu s úroky v pevné výši 1 444 Kč, cenou za poskytnutí a uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkem měla žalovaná dle Smlouvy 2 uhradit předchůdkyni žalobkyně částku 27 888 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena do 14. 7. 2022. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy 2 neplnila řádně a včas. S ohledem na prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru dle Smlouvy 2 byla tato ve výši 8 868 Kč od 15. 7. 2022 úročena úrokovou sazbou 15 % ročně. Předmětem žaloby je tak ve vztahu ke Smlouvě 1 neuhrazená jistina ve výši 34 379,23 Kč, neuhrazený úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 309,75 Kč, nesplacená část úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 21 663,36 Kč, nesplacená část úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 537,72 Kč, nesplacená část poplatku za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 6 752,94 Kč, smluvní pokuty ve výši 22 000 Kč, úrok vyčíslený od 28. 12. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny v kapitalizované výši 5 477,95 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 11. 7. 2023 v kapitalizované výši 4 894,90 Kč, úrok z úvěru ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 34 379,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 37 688,98 Kč (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 34 379,23 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 309,75 Kč) od 12. 7. 2023 do zaplacení. Předmětem žaloby je tak ve vztahu ke Smlouvě 2 neuhrazená jistina ve výši 8 868 Kč, neuhrazený úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 505,03 Kč, nesplacená část úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 189,46 Kč, nesplacená část úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 794,53 Kč, nesplacená část poplatku za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1 538,99 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, úrok vyčíslený od 15. 7. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny v kapitalizované výši 1 735,31 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 11. 7. 2023 v kapitalizované výši 1 414,25 Kč, úrok z úvěru ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 868 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 9 373,03 Kč (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 868 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 505,03 Kč) od 12. 7. 2023 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinnosti ke dni 7. 8. 2023. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud nařídil ústní jednání ve věci na den 21. 5. 2024. Žalobkyně se jednání zúčastnila prostřednictvím svého zástupce, žalovaná se jednání nezúčastnila bez omluvy.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne 27. 7. 2021, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 41 000 Kč v hotovosti, který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 17 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 043 Kč. V rámci Smlouvy 1 se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 15 % z jistiny, tj. 4 765 Kč, zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 27 470 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 296 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 8 200 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 85 731 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne 14. 5. 2021, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti, který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. V rámci Smlouvy 2 se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 15 % z jistiny, tj. 1 444 Kč, zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 27 888 Kč.

7. Ze žádosti o úvěr ze dne 27. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná měla být zaměstnána, avšak není uveden zaměstnavatel, její měsíční příjem měl plynout ze mzdy ve výši 26 088 Kč, měsíční výdaje domácnosti žalované pak měly činit částku 17 490 Kč, z čehož bylo 3 000 Kč na bydlení a energie, částka 6 750 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a měsíční dosavadní splátky ve výši 7 740 Kč. Použitelný měsíční příjem měl činit 8 598 Kč. Dle formuláře žalovaná předložila k prokázání svých tvrzení výplatní pásky, pracovní smlouvu. Žalovaná pak měla bydlet ve vlastní nemovitosti, byla vdaná, bezdětná, základní vzdělání. Údaj o exekucích je nevyplněn.

8. Ze žádosti o úvěr ze dne 14. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná měla být zaměstnána, avšak není uveden zaměstnavatel, její měsíční příjem měl plynout ze mzdy ve výši 27 532 Kč, měsíční výdaje domácnosti žalované pak měly činit částku 14 570 Kč, z čehož bylo 3 000 Kč na bydlení a energie, částka 6 750 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a měsíční dosavadní splátky ve výši 4 820 Kč. Použitelný měsíční příjem měl činit 12 962 Kč. Dle formuláře žalovaná předložila k prokázání svých tvrzení výplatní pásky, pracovní smlouvu. Žalovaná pak měla bydlet ve vlastní nemovitosti, byla vdaná, bezdětná, základní vzdělání. Údaj o exekucích je nevyplněn.

9. Z transakční historie ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila na úvěr ze Smlouvy 1 v období od 28. 7. 2021 do 11. 2. 2022 celkem částku 16 088 Kč.

10. Z transakční historie ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila na úvěr ze Smlouvy 2 v období od 15. 5. 2021 do 11. 2. 2022 celkem částku 11 992 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že tato byla uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 2. 8. 2023 a předchůdkyně žalobkyně v ní postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ke smlouvě 353813 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila dne 15. 8. 2023 žalované postoupení svých pohledávek ze Smlouvy 2 za žalovanou na žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ke smlouvě 360486 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila dne 15. 8. 2023 žalované postoupení svých pohledávek ze Smlouvy 1 za žalovanou na žalobkyni.

14. Z předžalobní výzva ze dne 1. 11. 2023, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 134 313,48 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení ze Smlouvy 1 a Smlouvy 2.

15. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

17. Dne 27. 7. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva 1, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 41 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti. Žalovaná se opak zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 17 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 043 Kč. V rámci Smlouvy 1 se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 15 % z jistiny, tj. 4 765 Kč, zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 27 470 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 296 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 8 200 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 85 731 Kč.

18. Dne 14. 5. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva 2, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti. Žalovaná se opak zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. V rámci Smlouvy 2 se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 15 % z jistiny, tj. 1 444 Kč, zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 27 888 Kč.

19. Žalobkyně sice v žalobě i ve svém podání ze dne 6. 3. 2024 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, nedoložila však, že by měla k dispozici dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Předchůdkyně žalobkyně tak při posuzování úvěruschopnosti vycházela u obou smluv pouze z prohlášení žalované. Předchůdkyně žalobkyně však nemá žádný důkaz o tom, že by tato prohlášení žalované jakkoliv ověřila, vyjma zaznačení obchodní zástupkyní, že jí byly předloženy pracovní smlouva a výplatní pásky. Tyto dokumenty však nebyly k žalobě přiloženy a není tak zřejmé, kdo byl například zaměstnavatelem žalované a už vůbec tak není ověřena výše její mzdy. Ohledně výdajové stránky se pak soudu jeví částka měsíčních výdajů žalované ve výši 3 000 Kč, jako silně podhodnocená, uvážíme-li, že se má jednat o celkové měsíční výdaje jedné dospělé osoby na náklady na energie, vodného a stočného, koncesionářských poplatků atd. Tvrzené vlastnictví nemovitosti pak ostatně také není nijak prokázáno. Náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 6 750 Kč se pak zdají soudu velmi nízké, avšak představitelné. Předchůdkyně žalobkyně také nijak neověřovala výši ostatních závazků žalované a to i přes to, že tyto dosahovali částky 4 820 Kč resp. 7 740 Kč měsíčně. Nevyplněná pak byla u obou žádostí odpověď na otázku, jestli je proti žalované vedena exekuce. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni informována dopisy ze dne 15. 8. 2023. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 1. 11. 2023 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,24. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve celkem ve výši 56 000 Kč (41 000 Kč a 15 000 Kč). Žalovaná spotřebitelské úvěry nesplatila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy 1 i Smlouvy 2 dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti jsou Smlouva 1 i Smlouva 2 dle § 87 odst. 1 ZSU neplatné a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

26. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU, patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, pokud vůbec, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně nemá k dispozici žádné podklady, z nichž by se dalo usuzovat, že ověření tvrzení žalované pro posouzení jeho úvěruschopnosti vůbec proběhlo. Stejně tak za situace, kdy žalovaná uvedla, že její měsíční náklady na bydlení činí 3 000 Kč, když bydlí ve vlastní nemovitosti, má další závazky a neuvedla, jestli jsou proti ní vedeny exekuce, měla předchůdkyně žalobkyně vyvinout zvýšené úsilí k prověření a ověření těchto skutečností a například si od žalované vyžádat výpisy z účtu, výpis z registru exekucí a výpis z katastru nemovitostí, kde by bylo zřejmé, jestli jí uvedené údaje odpovídají skutečnosti.

27. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši celkem 56 000 Kč původně z důvodu poskytnutí dvou úvěrů – spotřebitelských úvěrů, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila v rozsahu 28 080 Kč (16 088 Kč a 11 992 Kč). Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 27 920 Kč (24 912 Kč a 3 008 Kč). Vzhledem k neplatnosti Smlouvy 1 i Smlouvy 2 jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek o jejíž existenci bylo učiněno souhlasné prohlášení.

28. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 27 920 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do částky 88 619,01 Kč plus úroky z prodlení a ostatní příslušenství uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

30. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzhledem k povaze uložené povinnosti soud neshledal důvod tuto lhůtu prodlužovat.