34 C 91/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 35 885,40 Kč s příslušenstvím ( Anonymizováno )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 5 885,40 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 365,51 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 5. 8. 2023 do 1. 4. 2024 ve výši 4 116,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 885,40 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 35 755,40 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 574,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 885,40 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 3. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z úvěrového rámce. Splatnost jednotlivých splátek byla vždy do 20. dne kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 50 000 Kč. Na splátkách pak uhradil částku 20 000 Kč. Žalovaný své závazky ze Smlouvy porušil, pročež žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 21. 7. 2023. Žalovaný své závazky nesplnil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. Předmětem žaloby je tak částka 35 755,40 Kč na jistině, částka 130 Kč jako náklady vymáhání, částka 7 365,51 Kč představující kapitalizovaný úrok od 22. 7. 2023 ke dni sepsání žaloby, tj. do 1. 4. 2024, ve výši 27,90 % ročně z částky 35 755,40 Kč, úrok 27,90 % ročně z částky 35 755,40 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení s přihlédnutím k § 122 zák. č. 257/2016 Sb., zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 5. 8. 2023 ke dni sepsání žaloby, tj. do 1. 4. 2024, ve výši 4 116,13 Kč v sazbě 15 % ročně a zákonný úrok z prodlení v zákonné sazbě od 2. 4. 2024 do zaplacení z částky 35 885,40 Kč, což je součet požadované jistiny a poplatků. Žalovaný ničeho nezaplatil i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 3. 3. 2023 v rámci služby žalobkyně Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, . Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 30 000 Kč, s úrokovou sazbou 27,90 % ročně, se sazbou RPSN 31,80 %. Minimální výše měsíční splátky byla stanovena na 3,310 % z úvěrového rámce, tj. 993 Kč, splatná vždy do každého 20. dne v měsíci. Čerpání mělo probíhat na účet žalovaného 4513795003/0800. Dle Smlouvy bydlel žalovaný u rodičů, měl základní vzdělání, měsíční příjem 24 000 Kč ze zaměstnání, příjem ostatních členů domácnosti měl být 20 000 Kč, zaměstnavatel měl být , právnická osoba, , IČO: , IČO, , byl svobodný, bezdětný.

6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl mít v době uzavření Smlouvy jednu kreditní kartu, jeden nesplátkový úvěr a jeden splátkový úvěr. Nesplacené částky dle těchto úvěrů byly 501 715 Kč.

7. Z dokumentu posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vychází ze svých statistických modelů a využívá scoring.

8. Z přehledu pohybů na účtech č. , č. účtu, na č.l. 20 soud zjistil, že tento účet byl veden na jméno žalovaného a žalobkyně z něj měla přehled o pohybu na něm za období od 5. 12. 2022 do 28. 2. 2023. Z tohoto účtu soud zjistil, že mzda žalovaného za leden 2023 činila 5 473 Kč, dne 23. 1. 2023 žalovaný obdržel částku 5 052 Kč jako nemocenskou, dne 12. 1. 2023 žalovaný obdržel částku 4 860 Kč jako nemocenskou, dne 11. 1. 2023 žalovaný obdržel mzdu ve výši 10 574 Kč a dne 8. 12. 2022 žalovaný obdržel mzdu ve výši 20 662 Kč.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 1. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila, že ověřovala bonitu žalovaného. Výše uvěrového rámce je zde uvedena 50 000 Kč a provedeny úspěšné lustrace v registrech SOLUS, MVCR, CEE, JAP_PUJCKA a NRKI. Žalovaný měl bydlet u rodičů, být bezdětný, výše jeho příjmů měla být 24 000 Kč ze zaměstnání měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti měl být 20 000 Kč a měl mít měsíční výdaje 18 000 Kč.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na základě Smlouvy čerpal dne 6. 3. 2023 částku 30 000 Kč a dne 7. 3. 2023 částku 20 000 Kč, celkem částku 50 000 Kč a uhradil dne 15. 8. 2023 částku 4 000 Kč, dne 15. 9. 2023 částku 4 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částku 4 000 Kč, dne 15. 11. 2023 částku 4 000 Kč a dne 15. 12. 2023 částku 4 000 Kč, celkem tedy 20 000 Kč.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 21. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 57 341,26 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 2. 2024 včetně podacího archu ze dne 1. 3. 2024, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 46 424,91 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

13. Zbylé listiny a audionahrávku založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

14. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

15. Dne , právnická osoba, . 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v rámci služby žalobkyně Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. RPSN tohoto úvěru byla sjednána 27,90 %, minimální měsíční splátka pak činila 3,310 % z úvěrového rámce, tj. 993 Kč, splatná vždy do každého 20. dne v měsíci. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 24. 6. 2024 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma potvrzení o provedení o provedení ověření bonity klienta a přehledu pohybů na účtech. Z předloženého výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo sice možno ověřit, že zaměstnavatelem žalovaného je společnosti , právnická osoba, , avšak dle názoru soudu nešlo ověřit výši příjmů, když dva výplatní termíny ze tří žalovaný čerpal i dávky nemocenského pojištění. Dále není nijak verifikováno, že žalovaný skutečně bydlel u rodičů, ani druhý příjem v jeho domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně, zejména pokud měl bydlet s rodiči. Stejně tak žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování a ověřování výdajové stránky žalovaného a vycházela toliko ze svých modelů. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů žalovaného za delší období, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik jsou jeho měsíční disponibilní prostředky. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 2. 2024 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,20. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem až 30 000 Kč, který pak byl očividně navýšen až na 50 000 Kč i když ověřila jeho příjmovou stránku jen částečně a výdajovou stránku nijak nezkoumala. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného za delší období, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli jí provedené kalkulace odpovídají i výdajům žalovaného.

22. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 50 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 20 000 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 30 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách.

23. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 574,75 Kč, přičemž tato částka představuje 14,47 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,77 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 795 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 885,40 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 14,47 % z částky 3 973 Kč je 574,75 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.