34 C 91/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno 3 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 51 431,70 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným úrokem za období od datum do datum ve výši částka, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost Anonymizováno právnická osoba, podnikající v České republice prostřednictvím právnická osoba (dříve právnická osoba.), se sídlem adresa, IČO: IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“) s úvěrovým rámcem částka. První čerpání bylo provedeno úhradou částky částka na účet zprostředkovatele dne datum. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Od data prodlení je pak úvěr úročen úrokem ve výši 26,28 % ročně. Před podáním žaloby pak dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně částku částka. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši částka, poplatky za upomínání ve výši částka, pokuty ve výši částka, pojistné ve výši částka, kapitalizované úroky z úvěru ve výši částka, smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze žádosti/Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne datum, a to ve formě smlouvy o revolvingovém úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem částka a prvním čerpáním ve výši částka, který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky. Úroková sazba dle Smlouvy činila 22,68 % ročně, RPSN činilo 28,74 %. Součástí ujednání dle Smlouvy bylo i pojištění Soubor Master za cenu 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Ze Smlouvy soud dále zjistil, že žalovaná v době uzavírání Smlouvy byla svobodná, měla dvě vyživované děti a bydlela v nájmu. Pracovala jako dělník, řemeslník, opravář u společnosti právnická osoba. od března 2018. Její měsíční příjem měl činit částka měsíčně, náklady domácnosti pak měly činit částka. Žalovaná neměla mít jiné finanční závazky z úvěrů, hypoték nebo úvěrových karet.

6. Z dopisu předchůdkyně žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou, že jí poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až částka.

7. Z dokumentu označeného jako Předdotazy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy lustrovala žalovanou v systému Solus.

8. Z platební historie k úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaná ze Smlouvy čerpala za období od datum do datum úvěr celkem hodnota krát a to celkem v částce částka. Za stejné období žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila částku částka.

9. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně odstoupila od Smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě částky částka.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně podacího archu ze stejného dne soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni.

11. Z předžalobní upomínky ze dne datum, včetně podacího archu z datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky částka s příslušenstvím představující nároky uplatněné v tomto řízení.

12. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

13. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

14. Dne datum byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva formou akceptace žádosti žalované, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem částka a prvním čerpáním ve výši částka, který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky. Úroková sazba dle Smlouvy činila 22,68 % ročně, RPSN činilo 28,74 %. Žalovaná však porušovala své povinnosti dle Smlouvy, pročež předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila dopisem ze dne datum a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky částka. Za dobu trvání Smlouvy žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně částku částka (částka dle platební historie a částku částka dne datum dle tvrzení žalobkyně), což vyplývá z předložené platební historie úvěru žalované.

15. Žalobkyně sice v žalobě tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci k jeho prokázání. Předchůdkyně žalobkyně očividně vycházela pouze z tvrzení žalované uvedených v žádosti, která si nijak neověřila vyjma lustrace žalované v systému Solus. O reálné příjmové a výdajové stránce žalované tak de facto není známo ničeho, zejména o skutečných nákladech žalované na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž svědčí oznámení o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně ze dne datum. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od datum („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky celkem ve výši částka. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

22. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU v rozhodném znění navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum a rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

23. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU, patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, pokud vůbec, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že předchůdkyně žalobně při ověřování úvěruschopnosti žalované očividně vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích. Předchůdkyně žalobkyně tak měla lépe ověřit výdaje žalované, např. vyžádáním si celkových výpisů z účtů za dostatečné období.

24. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši celkem částka původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila v rozsahu částka (částka dle platební historie a částku částka dne datum dle tvrzení žalobkyně). Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu částka. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, jejíž existence vyplývá z oznámení o postoupení pohledávek.

25. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

26. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do částky částka, žalovaná pak byla úspěšná v částce částka včetně příslušenství k dnešnímu dni. Z toho vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.